Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Dlouhodobé absence žáka v edukaci.
• Žák má oslabeny dílčí funkce.
• Žák výrazně selhává v některé z oblastí vzdělávání.
• Působí jako žák, který nerespektuje společností uznávaná pravidla chování a společenského styku.
• Žák má nízkou úroveň čtenářských, komunikačních, sociálních dovedností.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření spočívá v kompenzaci a reedukaci oslabených funkcí, je možné využít i doučování skupinové – opatření lze posuzovat dle míry intenzity působení na žáka. Objevuje se zvýšená únava a kolísání pozornosti.

Čemu pomáhá

• Učiteli při nástupu žáka do 1. ročníku pomáhá vyrovnat počáteční rozdíly v rozvoji jednotlivých oblastí (např. u nezralé sluchové analýzy a syntézy).
• U žáků s SPU pomáhá tato intervence v rozvoji oslabených funkcí žáka.
• Tam, kde základní diagnóza způsobila omezení, se hledají kompenzační mechanismy.
• V případě úbytku svalové síly – doplňování či nácvik dovedností týkajících se oslabených funkcí (alternativní formy zápisů, úzká spolupráce s AP, doplňování či úzká spolupráce na zápisu).

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Aplikace závisí na konkrétní situaci ve třídě, na tom, zda má učitel k dispozici asistenta pedagoga, jak početná je třída, jaký typ postižení má integrovaný žák. Individuální doučování probíhá spíše mimo třídu, pokud je ve škole speciální pracoviště, nebo po vyučování – pozor na přetížení žáka. K individuálnímu doučování lze přiřadit i výuku v domácím prostředí u žáků dlouhodobě zdravotně znevýhodněných. Žáci by neměli být srovnáváni s ostatními spolužáky. Mělo by jim být umožněno postupovat vlastním, individuálním tempem, za poskytnutí patřičné podpory.

Na co klást důraz

• Nutnost fázovat zátěž.
• Efektivita opatření.
• Dostatek kompenzačních pomůcek vyrobených podle individuálních potřeb žáka.
• Vhodnost didaktických materiálů.
• Je výhodné vyčlenit ve škole odpovídající místnost se speciálním vybavením.

Rizika

• Zatím se nepraktikuje možnost vyčlenit pedagoga na domácí doučování.
• Asistent pedagoga, který nemá odpovídající zkušenosti (vždy má pracovat pod metodickým vedením učitele).
• Ve škole není určený pracovník, který by se mohl věnovat žákům podle jejich individuálních potřeb.
• Učitelé nejsou motivováni k práci navíc (chybí ohodnocení).

Ilustrační příklad

Asistent pedagoga pomáhal v domácí přípravě žáka v průběhu rekonvalescence po operaci dolních končetin. Jakmile byl umožněn návrat žáka do kolektivu, kontinuálně se zapojil do výuky. Lze využít i e-learning, prezentace výuky jednotlivých pedagogů apod.

Cílové skupiny

ZŠ 1. stupeň, ZŠ 2. stupeň, SŠ.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

V běžném kolektivu zajišťuje pedagog v rámci svého učebního stylu. Aplikace závisí na konkrétní situaci ve třídě, na tom, zda má učitel k dispozici asistenta pedagoga, jak početná je třída, jaký typ postižení má integrovaný žák. Individuální doučování probíhá spíše mimo třídu, pokud je ve škole speciální pracoviště, nebo po vyučování – pozor na přetížení žáka. K individuálnímu doučování lze přiřadit i výuku v domácím prostředí u dětí dlouhodobě zdravotně znevýhodněných.

Stupeň 2

Pedagog volí kontaktnější styl výuky, kooperativní učení, hledá nové formy za podpory vlastních vzdělávacích aktivit, čte odbornou literaturu, DVP.

Stupeň 3

Pedagog využívá podle možností i spolupráce s dalším pedagogem ve třídě, mimo třídu se vzdělává. Spolupracuje se školním speciálním pedagogem (pokud je na škole tato funkce zřízena), žák má možnost využít pravidelné odpolední činnosti jak se skupinou, tak i s jednotlivci.

Stupeň 4

Pedagog se obrací na další odborníky mimo školu (SPC, PPP). Ve třídě využívá funkce asistenta pedagoga. Žáci mají možnost volnočasových aktivit plynule navazujících na výuku, rozvíjejících činností v přípravě či doučování. Žák s určitým typem postižení může docházet na reedukaci mimo školní prostředí cíleně na jiné pracoviště (logopedie, SPC). Odborné pracoviště je v kontaktu s rodinou a školou.

Stupeň 5

Pedagog dochází do rodiny a samostatně vzdělává po dohodě s rodinou žáka, který nemůže docházet každodenně do školy.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. POKORNÁ, V. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. 3. vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-570-9.

2. PORTEŠOVÁ, Š. Rozumově nadané dítě s dyslexií. Praha: Portál, 2011.

ISBN 978-80-7367-990-3.

3. ŠIMANOVSKÝ, Z.; MERTIN, V. Hry pomáhají s problémy. 3. vyd. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0053-6.

4. ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení. Praha: Portál, 1994. ISBN 80-7178-481-8.