Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má postižení hrubé i jemné motoriky a z něho plynoucí nedostatečně rozvinuté sebeobslužné dovednosti.
• Žák má problémy v koordinaci pohybů.
• U žáka se projevuje narušení v oblasti vizuomotoriky.
• Žák má problémy ve vnímání vlastního tělesného schématu.

Popis opatření

V čem spočívá

Spočívá v nácviku sebeobslužných dovedností. Jedná se o jednu z priorit všech vzdělávacích programů pro žáka s TP, neboť by ho mělo vést k větší samostatnosti v uspokojování jeho individuálních potřeb v rámci integračního procesu. Jedná se o nácvik dovedností např. v oblastech: oblékání, osobní hygiena, stravování, stolování, schopnost samostatného pohybu, nakupování, cestování MHD, používání PC, sociálně-praktické činnosti, domácí práce atp.

U žáků s TP a u žáků se zdravotním znevýhodněním bývá především součástí výchovy v rodině (za podpory ergoterapeutických pracovníků). Po nástupu žáka do školského zařízení by nácvik sebeobslužných dovedností měl být součástí výuky, zahrnutý v IVP, podle věkové kategorie a odpovídajícího školského zařízení (MŠ, ZŠ, SŠ).

Čemu pomáhá

• Celkovému rozvoji žáka (nelze se učit, pokud nemám zajištěnou psychohygienu).
• Kompenzuje se dopad základní diagnózy (ergoterapie – kompenzační pomůcky, nácvik).
• Pomáhá učiteli v rozvoji samostatnosti žáka, v jeho schopnostech zapojení do běžného kolektivu.
• Učitel pomáhá žákovi získávat co nejvíce nezávislosti.
• Tím napomáhá žákovi s TP k optimálnímu fungování v běžné společnosti.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Záleží na věkové kategorii a na základní diagnóze žáka, protože v předškolních zařízeních je každodenní součástí výchovy a je třeba ji pouze posilovat. V ZŠ je nutné pokračovat v nácviku a rozšiřování sebeobslužných činností jako doplňku běžných činností. Je nutné zajistit podmínky pro případnou dopomoc, řešit bariérovost zařízení, vést k dodržování režimu, jak je žák zvyklý z rodiny a jak vyžadují psychohygienická pravidla. Na SŠ je třeba dle potřeb žáka s TP vytvořit a uzpůsobit konkrétní prostředí a podmínky, zajistit asistenci v případě potřeby, dostupnost, časový prostor dle individuálních potřeb žáka.

U žáků mohou nastat výrazné diskrepance mezi schopnostmi intelektovými a někdy až absolutní závislostí na dopomoci druhé osoby při sebeobslužných aktivitách. Školy často nemají problém zajistit výuku, nejsou však připraveny řešit právě otázky kolem sebeobslužnosti žáků a neumějí reagovat na jejich specifické potřeby v této oblasti.

Na co klást důraz

• Spolupráce školy a rodiny s SPC.
• Spolupráce škol s pracovníky ergoterapie.
• Snižování počtu žáků ve třídě.
• Ve spolupráci se zřizovateli řešení bariérovosti budov škol.
• Pořízení nezbytných kompenzačních pomůcek, po konzultaci s SPC.
• Zahrnout otázky kolem sebeobsluhy a hygieny do témat před nástupem žáka do kolektivu SŠ.

rizika

Někdy nebývá otázka sebeobsluhy včas řešena, zdánlivě není školní problematikou. Vznikají tak sekundární problémy, a to i výukové. Pokud žák prožívá dyskomfortní situace, nemůže podat kvalitní školní výkon. Často bývá problematika nepojmenována, např. u studentů SŠ. Můžeme pozorovat nedostatek informací o charakteru potíží v souvislosti s tělesným postižením. Problémem je i velký kolektiv žáků ve třídách, bariérovost a nevybavenost školních prostor. Nejsou kompenzační pomůcky, ani prostředky na jejich pořízení.

• Finanční náročnost odstranění bariérovosti (výtah, plošina).
• Nedostatek informací o vhodnosti úprav a pomůcek (např. bezbariérové WC, bezdotyková baterie, madla).
• Podceňování významu psychohygieny.
• Neznalost konkrétních speciálních potřeb žáka s tělesným postižením a se zdravotním znevýhodněním.
• V některých případech se nutnost řešení problémů v oblasti nedostatečně rozvinuté sebeobsluhy stává překážkou pro začlenění žáků do běžného vzdělávacího proudu (místo hledání konkrétního řešení).

Ilustrační příklad

Do ZŠ mohou nastupovat i žáci inkontinentní, školy musí tuto situaci improvizovaně řešit (většinou) samostatnou místností i úpravou režimu, ve kterém je žákovi umožněna hygiena, spoluprací s asistentem a rodinou (předání zkušeností, zajištění nezbytných zdravotnických a hygienických doplňků). Obtížněji se řeší případy, kdy je nutná zdravotnická asistence (dýchací přístroj, cévkování, medikace), i takoví žáci jsou v běžných ZŠ, školy většinou situaci řeší ve spolupráci s rodinou (právně i finančně).

Cílové skupiny

MŠ, ZŠ 1. stupeň, ZŠ 2. stupeň, SŠ.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Nácvik sebeobslužných činností je řešen rodinou, žák s TP nemá výjimečné potřeby. V předškolních zařízeních je každodenní součástí výchovy.

Stupeň 2

Drobnou dopomoc zajistí spolužáci, učitel. Dopomoc v šatně, při svačině, na obědě apod.

Stupeň 3

Jednodušší bezbariérové úpravy interiéru (odstranění prahů, více prostoru ve třídě, úprava režimu).

Žák má delší přestávky, může relaxovat individuálně apod. (zajištění pitného režimu, dopomoc ve školní jídelně, dopomoc při přenášení pomůcek, tašky aj.). Je třeba zajistit delší čas na přesuny po budově školy.

Domluva s rodiči na společných organizačních postupech (žák vynechá první vyučovací hodinu); v ZŠ je nutné pokračovat v nácviku a rozšiřování sebeobslužných činností. Je nutné zajistit podmínky pro případnou dopomoc, řešit bariérovost zařízení, vést k dodržování a režimu, jak je dítě zvyklé z rodiny a jak vyžadují psychohygienická pravidla.

Na SŠ je nutné dle potřeb žáka s tělesným postižením vytvořit a uzpůsobit konkrétní prostředí a podmínky, zajistit asistenci v případě potřeby, dostupnost, časový prostor dle individuálních potřeb studenta.

Stupeň 4

Náročnější úpravy školního prostředí, odstranění bariér. Dopomoc AP v sebeobsluze, úprava WC. Dostupnost služeb – konzultace s odborníky (SPC, ergoterapie, rehabilitace). Zajištění pomůcek (madla, pulty, polohovací pomůcky, zvedáky, baterie, sprchy).

Stupeň 5

Žák s tělesným postižením je plně závislý na dopomoci druhé osoby, potřebuje nepřetržitou 24hodinovou péči. Nutnost spolupráce se zdravotnickým personálem.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. PRACOVNÍ SKUPINA ergoterapie, fyzioterapie, logopedie. Příručka pro nácvik sebeobsluhy pacientů s poruchami hybnosti. Praha: Handicap Lyceum, 1995.

2. Příručky vydávané SPC, zkušenosti z praxe.