Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Neschopnost začlenění do kolektivu žáků v důsledku individuálních odlišností.
• Žák má sklon k agresivitě, opozičnímu chování.
• U žáka se projevuje sociální deprivace, nedostatek sebedůvěry.
• U žáka se projevuje dlouhodobá psychická nepohoda, prohloubená vývojovým stadiem (puberta).
• Žák nechápe projevy vlastní diagnózy (nutkavé a obsedantní chování, lekavost, tiky, motorický neklid, introvertnost, samotářství, neschopnost komunikovat, nezdrženlivost v projevech, únava, apatie).

Popis opatření

V čem spočívá

Spočívá v tréninku zvládání projevů diagnózy, které mohou vytvářet zátěžové situace jak pro žáka samotného, tak pro jeho spolužáky a vyučující (vzrušivost, neovladatelné vzorce reakcí, setřelá mimika, úzkostnost, pasivita, potíže se zrakovým kontaktem, obsedantní projevy apod.).

Pro pochopení a zvládnutí náročného chování žáka jsou nutné informace o příčině problému.

Čemu pomáhá

• Pomáhá učiteli utvářet navazování žádoucích sociálních vazeb v třídním kolektivu.
• Navozuje pozitivní atmosféru ve třídě.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Na základě získaných informací (závěry vyšetření v PPP, SPC) volí pedagog strategie ke zvládání náročného chování. Opatření je nutné cílit na konkrétní zakázky (pedagogů, rodičů, žáka). Při aplikaci je nezbytná spolupráce: třídní učitel, výchovný poradce, metodik prevence, rodič, poradenský pracovník.

Na co klást důraz

• Dokonalé seznámení s dopady diagnózy.
• Popsání silných a pozitivních stránek žáka.
• Intenzivní spolupráce s rodinou, znalost zdravotních dopadů diagnózy.
• Spolupráce s ŠPZ, rozbory diagnostiky, konzultace nad závěry vyšetření, společná reflexe a rozhovory nad strategiemi výuky.
• Možnost využití hospitací konzultanta SPC v hodinách, videotrénink interakcí.
• Hospitace pedagogů běžných ZŠ ve speciálních školách apod.

rizika

• Podcenění specifik žáka.
• Neúplná diagnostika specifických potřeb žáka.
• Zaměření pouze na dílčí a výukové cíle, opomíjení silných stránek žáka.
• Nedostatečná komunikace v rámci třídy, školy.
• Nedostatečná komunikace s rodinou.

Ilustrační příklad

Žáka gymnázia vzdělávali pedagogové v období těžších projevů Tourretova syndromu (tiky, záškuby celého těla, masivní balbuties, poruchy chování). Škole bylo navrženo režimové opatření, uplatnění speciálních postupů při výuce a při komunikaci, dále vzdělávání e-learningovým způsobem v domácím prostředí. Po odeznění nepříznivých projevů dál chodil se svými spolužáky do školy bez větších deficitů.

Cílové skupiny

MŠ, ZŠ 1. stupeň, ZŠ 2. stupeň, SŠ.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Méně nápadné projevy zvládne pedagog v rámci běžné výuky individuálním přístupem. Žák se leká např. při smíchu ve třídě, zvýšeném hlasu, otevření dveří apod. Bojí se masek a jiných neznámých situací. Žák emočně negativně reaguje na určitou situaci (pád na zem, při kterém sám nespadne, aj.).

Stupeň 2

Potřeba individuálního přístupu, instrukce, zvýšený dozor, podpora zdravých vztahů ve třídě.

Stupeň 3

Nutnost individuálního přístupu, IVP, spolupráce s asistentem pedagoga, se školským poradenským pracovištěm, realizují se integrační týmy. Je nutné dobré načasování zátěže a fázování výuky.

Na základě získaných informací (závěry vyšetření v PPP, SPC) volí pedagog strategie ke zvládání náročného chování. Opatření je nutné cílit na konkrétní zakázky (pedagogů, rodičů, žáka). Při aplikaci je nezbytná spolupráce: třídní učitel, výchovný poradce, metodik prevence, rodič, poradenský pracovník.

Stupeň 4

Pravidelné schůzky s rodiči nastavené v IVP, integrační týmy za účasti rodičů a dalších odborníků, konzultace s odbornými lékaři a terapeuty.

Stupeň 5

Úzká spolupráce s asistentem pedagoga, který pomáhá v podpoře kontaktů se spolužáky a při zvládání specifických projevů chování. Intenzivní spolupráce s rodinou, pomoc při domácím vzdělávání, participace školy na kvalitě života žáka s těžkým dopadem postižení.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. ČAPEK, R. Třídní klima a školní klima. Praha: Grada Publishing, 2010.

ISBN 978-80-247-2742-4.

2. HANUŠ, R.; CHYTILOVÁ, L. Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-80-247-2816-2.

3. KYRIACOU, CH. Klíčové dovednosti učitele: cesty k lepšímu vyučování. 4. vyd. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0052-9.

4. MERTIN, V.; KREJČOVÁ, L. Výchovné poradenství. 2., přepr. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013. ISBN 978-80-7478-356-2.