Katalog podpůrných opatření

4.3.9

Metodická intervence směrem k pedagogům ze strany ŠPZ

  • Dušana Chrzová
  • Markéta Benoniová
Oblast podpory:
  • Intervence
Cílové skupiny:
  • ZŠ - 1. stupeň
  • ZŠ - 2. stupeň


Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

  • Ve třídě je umístěn žák závažně nemocný.
  • Ve třídě je umístěn žák s tělesným postižením.
  • Ve třídě je umístěn žák s tělesným postižením v kombinaci s jiným postižením.
  • Podpora plánovaného přijetí žáka se speciálními vzdělávacími potřebami ke vzdělávání.

Popis opatření

V čem spočívá

Umožňuje přenos podstatných informací o integrovaném žákovi a zprostředkování výsledků odborných vyšetření speciálněpedagogických a psychologických, zdravotní dokumentace žáka. První fáze spolupráce školy a ŠPZ spočívá především v nastavení strategie spolupráce, která pokračuje metodickým vedením pedagogů vzdělávajících žáky s tělesným postižením a žáky se závažným onemocněním.

Čemu pomáhá

  • Podpora samotných pedagogů se ukazuje jako nezbytná při integraci žáka.
  • Nabízí nestranný pohled odborníka na danou problematiku.
  • Partnerská pozice poradenského pracovníka zajistí, že problematika integrovaných žáků se řeší týmově, s respektem k těm, kteří jsou se žáky v každodenním kontaktu.
  • Vytváření kontaktů a spolupráce s vedením školy.
  • Formální naplnění požadovaných legislativních podmínek integrace (OP s doporučením pomůcek, doporučení asistenta pedagoga), podklady pro IVP.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Zpracování písemných podkladů z vyšetření a doporučení podpůrných opatření, která by měla vyústit v nastavení spolupráce v integračním týmu (rodič, konkrétní pedagog, asistent pedagoga, někdy zástupce vedení školy, výchovný poradce atd.). Patří sem i osvěta, přednášky, kontakty na další vzdělávací aktivity a odborníky, včetně reflexe, hodnocení IVP, metodického vedení pedagogů a asistentů pedagoga. Začleňování integrovaných žáků ukazuje, jak může být obtížné flexibilně nastavit cestu k požadovaným kompetencím tam, kde dítě má schopnosti na jedné straně, ale limity v oblastech dílčích, poznamenaných určitým defektem. Hledání vzdělávací cesty, při které se využívá silných stránek jedince, může být způsob, kterým lze vzdělávat všechny žáky.

Na co klást důraz

  • Důležitá je spolupráce zejména v počátcích integrace, při nástupu žáka do školy.
  • Kontinuální podpora pedagogů (konzultace, integrační týmy, hospitace, supervizní rozhovory).
  • Nabídka konzultací s konkrétním pedagogem nad specifiky žáka a závěry vyšetření v SPC.
  • Spolupráce s vedením školy a jednotlivými pedagogy.
  • Možnost náslechů ve speciálních třídách ve školách, při kterých je SPC zřízeno.

rizika

  • Setkání nejsou vedena efektivně (řešením mohou být výcviky v rámci DVD pracovníků SPC).
  • Časově ani kapacitně nemůže pracovník SPC ve školách působit tak průběžně, jak by bylo třeba (cca 2 pracovníci na cca 150 škol).
  • Může dojít k podcenění včasné intervence tam, kde si to škola nebo rodina žádá.
  • Nedostatečně pevná pravidla spolupráce, na kterých je zainteresována jak škola, tak rodina.
  • Nedostatečné manažerské dovednosti na straně školy i SPC.
  • Při náročnosti poradenské práce, odborné diagnostiky a většinou malém počtu pracovníků SPC vzniká velký tlak i na manažerské dovednosti pracovníků SPC. Je nezbytné naplnit dojednané zakázky a reagovat na objednávky klientů z terénu. Vše je časově, organizačně, odborně i technicky velmi náročné.
  • Někdy vedení školy nechápe to, že i takto využitý čas navíc (rozbory pedagogického působení, řešení problémů, hodnocení dosažených úspěchů žáků) je součástí pedagogické práce.
  • Aktivní, zajímající se pedagogové nemívají jednoznačnou podporu, ani nejsou finančně či jinak příliš motivováni.
  • Ve školách se prosazuje výkonový trend.
  • Ukazatelem úspěšnosti výuky bývají známky, požadují se častěji encyklopedické znalosti žáků, bez celistvých souvislostí a bez schopností aplikace vědomostí.
  • Na školách mizí kooperativní a tvořivé prostředí, morální, prosociální postoje často nejsou dostatečně akcentovány a hodnoceny.
  • Ustupuje se od vyhledávání jedinečnosti a individuálních schopností každého žáka. Integrace může být chápána v těchto podmínkách jako obtíž.
  • Pracovníci SPC by měli být partnerem i odborným poradcem při průběhu vzdělávání integrovaných žáků, a to jak v otázkách odborných, legislativních, tak v rámci očekávání klientů (žák, rodič, učitel).

Ilustrační příklad

Rodiče žáka při nástupu do 1. ročníku základní školy nechtěli, aby byl veden jako integrovaný, popírali projevy postižení a odmítali podstoupit jakékoliv lékařské vyšetření. Po schůzce s vedením školy, za účasti třídní učitelky, se situace změnila v tu chvíli, kdy jim byly vysvětleny důvody této schůzky s následnými kroky ve prospěch žáka.

Cílové skupiny

MŠ, ZŠ 1. stupeň, ZŠ 2. stupeň, SŠ.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

V tomto stupni se neaplikuje (žák není klientem SPC).

Stupeň 2

V tomto stupni se aplikuje pouze ze strany ŠPP (pokud již žák není klientem SPC). Učitel spolupracuje s kolegy, sdílí zkušenosti. Pracovníci ŠPP (psycholog nebo speciální pedagog) poskytují učiteli podporu a metodické vedení.

Stupeň 3

Učitel spolupracuje s externím pracovníkem, který mu poskytuje metodickou a supervizní podporu, písemné podklady z vyšetření (se souhlasem zákonných zástupců) a doporučení jednotlivých podpůrných opatření. Nabídky konzultací s konkrétními pedagogy z ŠPZ. Nastavení spolupráce v integračním týmu (rodič, konkrétní pedagog, asistent pedagoga, někdy zástupce vedení školy, výchovný poradce atd.). Partnerský přístup zajistí, že problematika integrovaných žáků je řešena týmově, s respektem k těm, kteří jsou s dětmi v každodenním kontaktu.

Stupeň 4

Míra podpory roste. Častější návštěvy odborných pracovníků z ŠPZ, možnost náslechů ve škole, při které je konkrétní SPC zřízeno, semináře pro učitele vzdělávající integrovaného žáka, metodické vedení asistentů pedagoga.

Stupeň 5

Roste i frekvence kontaktů, mohou být přizváni další odborníci a ti, kdo znají dítě i z jiných oblastí a stránek (profil na jednu stranu, VTI aj.).

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. MICHALÍK, J. a kol. Zdravotní postižení a pomáhající profese. Praha: Portál, 2011.

ISBN 978-80-7367-859-3.