Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má narušenou schopnost v oblasti prostorové orientace.
• Žák má narušené vnímání časového sledu.
• Žák má narušenou komunikaci.
• Žák má omezenou schopnost koncentrace pozornosti a práceschopnosti.

Popis opatření

V čem spočívá

U žáků s těžším tělesným postižením se často projevují problémy v oblasti časoprostorové orientace. Každý člověk ve svém životě potřebuje dodržovat určitý řád, který si vytváří na základě životních zkušeností. Metodika strukturovaného učení využívaná v České republice vychází z programu TEACH, který je užíván v USA. Tato metodika akceptuje zvláštnosti žáka se speciálními vzdělávacími potřebami a respektuje jeho specifika. Strukturalizací výuky jsou eliminovány žákovy problémy v oblasti časoprostorové orientace a jsou respektovány jeho individuální potřeby, schopnosti a deficity. Vždy je třeba klást důraz na úzkou spolupráci s rodinou. Strukturalizace napomáhá integraci lidí se speciálními vzdělávacími potřebami do společnosti.

Čemu pomáhá

• Vnáší do edukačního procesu smysluplný řád, který žákovi umožňuje lepší orientaci v prostoru, čase i událostech.
• Žák s pomocí strukturalizace výuky získává jistotu, je schopný učit se, přijímat a zpracovávat nové informace a vědomosti a rozvíjet své schopnosti.
• Dochází k mírnění stresové zátěže.
• Díky soběstačnosti se může pozitivně rozvíjet sebevědomí žáka.
• Snižuje případnou deprivaci, protože žákovi dodává pocit jistoty a schopnost předvídat.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Při zavádění strukturovaného učení je třeba vycházet z těchto zásad:

1. Individuální přístup

Při edukaci žáků s tělesným postižením a zdravotním znevýhodněním je potřeba uplatňovat individualizované metody, formy a postupy výuky, včetně forem hodnocení.

2. Strukturalizace a vizualizace

Pojem strukturalizace v sobě zahrnuje uspořádání vnějších podnětů v procesu učení. Jedná se o vytvoření pravidelnosti a zákonitostí. Vizualizace zahrnuje trvalost předávané informace v podobě psaného textu, piktogramu apod.

Strukturalizaci můžeme rozdělit do několika skupin:

a) Struktura prostředí do značné míry upravuje sníženou schopnost prostorové orientace. Je-li prostředí žáka vhodně strukturované, nachází v něm žák pocit jistoty a bezpečí. Optimálně vytvořené prostředí dává žákovi odpověď na otázku „Kde?“. Strukturalizace přináší předvídatelnost mezi místem, činnostmi a chováním, které jsou po žákovi požadovány. Při strukturaci prostředí se vychází z fixování konkrétního pracovního prostoru s určitou dílčí činností. Pro žáka je vytvořeno pracovní místo pro plnění školních povinností, pro odpočinek, stravování atd. Žák tak má vytvořeno konkrétní pracovní místo rozčleněné např. na plochu pro připravené úkoly, na plochu pro plnění úkolů a na část, kam odkládá již splněné úkoly. Na pracovní ploše může být vytvořen další prostor dle individuálních potřeb (např. na nápoj).

b) Struktura času, nebo také vizualizace času, usnadňuje žákovi předvídat události, které jsou součástí vzdělávacího procesu. Čas se pro žáka stává konkrétním, „viditelným“. Žák využívá svůj „osobní program dne“ – vizualizovaný sled činností, které má plnit, např. ve formě diářů či kalendářů. Pro žáky vytváří vizualizovaný denní program pedagog, který je vede k postupné samostatnosti při záznamu událostí. Denní program dává žákům odpověď na otázku „Kdy?“. Dopomáhá s časovou orientací, zajišťuje schopnost odlišovat jednotlivé aktivity od sebe. Zároveň posiluje samostatnost žáka. V denním programu může mít žák zaznamenány jednotlivé vyučovací předměty, čas pro sebeobslužné činnosti (strava, WC, přechod mezi učebnami, příprava pomůcek na výuku apod.).

c) Struktura pracovních postupů spočívá v úpravě didaktických materiálů do dílčích kroků (jedná se např. o vytváření přehledů učiva). K tomu jsou využívány např. krabicové úkoly s vnitřní strukturou, rozstrukturované činnosti s vizualizací jednotlivých kroků (procesuální vizualizace). Dále jsou zaváděny strukturace do pracovních sešitů či jiných učebních materiálů. Žákovi je předána informace, jak má jednotlivé úkoly splnit. Jednotlivé kroky je možné zpracovat do tzv. procesuálního schématu. Zde jsou analyticky rozpracovány jednotlivé úkoly do elementárních kroků (dílčích, po sobě následujících činností, které vedou ke splnění cíle, např. procesuální schémata vytvořená pro zvládání probíraného učiva – přehledy probíraného učiva – např. pomocí šipek sestavený přehled pro převod fyzikálních jednotek).

3. Motivace

Při motivaci je třeba využívat takovou formu odměny, která je pro žáka podnětem pro další práci. Pro žáka může být motivující nejen školní systém hodnocení, ale (zejména) odměna, která vychází z jeho aktuálního, individuálního zájmu (např. sladkost, obrázek, přislíbení konkrétní činnosti v daném časovém rozsahu). Odměna může být žákovi poskytována za plnění dílčích kroků vedoucích ke splnění úkolu, nebo za splnění celého úkolu. Dále může být využívána i „oddálená“ forma odměny – žák dostává v průběhu výuky např. žetony za splněné úkoly, za určitý počet žetonů se žákovi dostane odměny.

Na co klást důraz

• Je třeba znát úroveň jednotlivých sledovaných oblastí vývoje žáka (motorických funkcí, komunikačních dovedností, abstraktního myšlení atd.).
• Na základě úrovně jednotlivých oblastí je vhodné volit typ metodického postupu.
• Jednotlivé postupy je vhodné upravovat dle aktuálních potřeb žáka.
• Je nezbytné individuálně posoudit potřebnost jednotlivých strukturačních opatření.
• Při zavádění strukturovaného učení je třeba tento postup vysvětlit zákonným zástupcům žáka, kteří jsou nedílnou součástí úsilí o úspěšnou realizaci jednotlivých opatření.
• Strukturalizaci výuky je z hlediska úspěšnosti vhodné uplatňovat u žáka i v domácím prostředí (např. při přípravě pomůcek do školy).

Ilustrační příklad

Příkladem dobré praxe je situace, kdy u žáka, který se obtížně orientuje v termínech zkoušení, jsou tyto termíny zaznamenány do osobního diáře. Zároveň jsou zde zaznamenány i okruhy učiva, které bude ověřováno. Dále jsou pro žáka vytvářeny přehledy probíraného učiva, které jsou zakládány do portfolia, aby bylo možné je využít např. při návazném učivu. Toto opatření zároveň umožňuje i přenos dat do domácího prostředí.

Cílové skupiny

MŠ, ZŠ 1. stupeň, ZŠ 2. stupeň, SŠ.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Při uplatňování podpůrného opatření je nezbytné vždy vycházet z aktuální individuální potřeby, vytvářet strukturaci s využitím vizualizace u každého žáka. Míra potřebnosti se může lišit v návaznosti na plnění konkrétního úkolu, na časovém rozložení výuky apod.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

١. ČADILOVÁ, V. Strukturované učení. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-475-5.

2. JIRÁSKOVÁ, M. Metodika zavedení strukturovaného učení pro žáky s poruchou autistického spektra. Pracovní sešit zhotovený v rámci projektu Učit (se) nás baví…!, 2011.

3. www.autismus.cz/.