Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Nízká aktivita žáka při výuce spojená s častou nepozorností.
• Žák pracuje pouze pod soustavným verbálním vedením pedagoga.
• Žák se společných aktivit účastní v minimální míře, nevyužívá všech svých schopností.
• Žák během edukace projevuje známky únavy způsobené pasivním přijímáním hotových poznatků.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření spočívá v modernizaci vyučovacího procesu. Tradiční vyučovací metody založené na předávání hotových informací pedagogem jsou zcela nebo částečně nahrazovány novým pojetím výuky, kdy učitel vytváří podmínky, ve kterých žák v rámci svých individuálních schopností nové poznatky objevuje. Tyto postupy se souhrnně nazývají aktivizující metody, protože rozvíjejí vlastní poznávací činnost žáka, jeho aktivitu, tvořivost a samostatnost. Patří sem metody činnostní, diskusní, heuristické, situační a inscenační, didaktické hry a další komplexnější systémy jako např. problémové či projektové vyučování, partnerská či kooperativní výuka, kritické myšlení, otevřené učení, výuka podporovaná počítačem apod.

Čemu pomáhá

• Předává odborné informace způsobem pro žáky nejpřirozenějším (s ohledem na jejich učební styl a kognitivní úroveň).
• Podporuje samostatnost žáků při řešení problémů.
• Vytváří podmínky pro vzájemnou komunikaci a logické myšlení žáků.
• Rozvíjí schopnosti a kreativitu žáků.
• Vytváří příznivé třídní klima.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Do výuky je vhodné smysluplně a pestře zakomponovat všechny druhy aktivizujících metod s ohledem na dosažení stanoveného výukového cíle. Optimální je plné zapojení žáka do společné výuky. Pedagog je schopen pružně reagovat na žákovy individuální vzdělávací potřeby a dle aktuální potřeby využívá jednotlivé aktivizující metody.

Příklady využití činnostních metod:

• Používání názorných pomůcek všemi žáky současně.
• Využívání speciálních pomůcek – matematického divadélka, kostky s dvoubarevnými kolečky, ilustrované slabiky, demonstrační kostky s písmeny apod.
• Osvojování základních pojmů pomocí manipulačních činností.
• Rozvoj jazykových kompetencí pomocí didaktických her.

Příklady využití diskusních metod:

• Diskuse během výkladu (přednášky) či po něm – zaměření na dílčí problém obsažený ve výkladu.
• Diskuse na základě referátu – zapojení všech.
• Řetězová diskuse – začíná učitel, na něj navazuje další diskutující (každý další zopakuje hlavní myšlenku toho předchozího).
• Skupinová diskuse – rychlá výměna poznatků a zkušeností v malé skupině.
• Debata – řízený střet dvou táborů s odlišnými názory.
• Symposium – prezentace odlišných názorů před publikem.

Příklady využití heuristických (objevných) metod:

• Pochopení základních přírodovědných jevů (proč je v noci tma, proč oko mrká apod.).
• Pochopení principů matematických operací.
• Objevení základních vzorců v planimetrii i stereometrii s pomocí čtverečkovaného papíru.
• Vysvětlení základních fyzikálních a chemických postupů (proč železo rezaví).
• Vysvětlení historických a zeměpisných souvislostí (kterými jazyky se mluví v Jižní Americe a proč).

Příklady využití situačních metod:

• Řešení konfliktní situace ve třídě.
• Seznámení se s problematikou šikanování.
• Zásady společenského chování při konkrétní akci.
• Úprava okolí školy.
• Umístění dopravních značek v obci.
• Konkrétní výuková témata (uspořádání Evropy po 2. světové válce apod.).

Příklady využití inscenačních metod:

• Lze používat ve všech vyučovacích předmětech, vhodné jsou i pro mezipředmětové vztahy.
• Zpočátku je vhodné volit jednoduchý příběh s malým počtem postav.
• Nejprve vyzkoušet strukturované inscenace (předem připravený scénář), později lze přejít k nestrukturovaným (hraní konkrétní role bez scénáře).
• Složitější variantou je mnohostranné hraní úloh – žáci se rozdělí do méně početných skupin, každá ztvární zadanou problémovou situaci dle svého, na závěr proběhne celkové zhodnocení.
• Oblíbené jsou dramatizační hry (interpretace historických událostí, literárních textů, řešení výchovných problémů apod.).

Příklady využití didaktických her:

• Vzhledem k velké variabilitě, časové náročnosti i vybavenosti pomůckami lze zařadit do všech předmětů ve všech etapách vyučovacího procesu (motivační, opakovací, upevňovací).
• Lze se jimi zaměřit na upevňování žádoucích a oslabování nežádoucích projevů (hry na rozvoj pozornosti, paměti, smyslového vnímání, prostorové orientace, představivosti, uvolňovací a relaxační hry apod.).
• Jsou vhodné k podpoře sociálních vztahů (hry seznamovací, kooperativní, interakční).
• Díky velkému množství dostupné literatury je možné si vytvořit vlastní repertoár osvědčených her.

Na co klást důraz

• Aktivizační metodu vybrat s ohledem na cíl, kterého chceme ve výuce dosáhnout.
• Předem se seznámit s přednostmi i úskalími vybrané metody.
• Dostatečně předem promyslet organizační zajištění (čas, prostor, pomůcky).
• Zajistit zapojení všech žáků s ohledem na jejich individuální možnosti.
• Metody aktivního učení využívat smysluplně a ne za každou cenu.

Rizika

• Neznalost metodických zásad a postupů u konkrétních metod.
• Vyšší časová náročnost všech fází – přípravy, průběhu i vyhodnocení.
• Velká organizační náročnost – prostor, pomůcky, informace.
• Nevhodné vedení ze strany pedagoga (direktivní či chaotický přístup).
• Nepochopení smyslu konkrétní aktivizující metody žákem.
• Nevyřešené konfliktní vztahy v třídním kolektivu.

Ilustrační příklad

Anička je zvídavá dívka, která se narodila s diparetickou formou dětské mozkové obrny (DMO). Povinnou školní docházku zahájila v běžné základní škole v místě bydliště (vesnická škola) s podporou asistenta pedagoga. Díky šikovné a respektující paní učitelce si Anička v 1. třídě bez výraznějších problémů osvojila základy trivia – čtení, psaní a počítání. Metody aktivního učení (činnostní výuka propojená s názorem), které paní učitelka využívala v rámci edukace celé třídy, umožnily postupné odbourávání fyzické i verbální dopomoci asistentky pedagoga. Do 2. ročníku již Anička nastoupila bez potřeby pedagogické asistence.

Cílové skupiny

MŠ, ZŠ 1. stupeň, ZŠ 2. stupeň, SŠ.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Metody aktivního učení je vhodné zařazovat napříč všemi stupni podpory. I pro žáka s těžkým tělesným postižením je prospěšné, pokud je v maximální možné míře aktivně zapojen do výuky.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. NELEŠOVSKÁ, A.; SPÁČILOVÁ, H. Didaktika primární školy. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-244-1236-5.

2. MAŇÁK, J.; ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-039-5.

3. ČADOVÁ, E. a kol. Metodika práce se žákem s tělesným postižením a zdravotním znevýhodněním. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. ISBN 978-80-244-3308-0.

4. ČADOVÁ, E. a kol. Metodika práce asistenta pedagoga se žákem s tělesným postižením. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. ISBN 978-80-244-3378-3.