Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má obtíže s dokončováním úkolů.
• Žák je nesoustředěný.
• Žák je nesamostatný, chybí mu sociální vztahy.
• Žák je vyčleňován z kolektivu a důsledkem toho je jeho snížené sebevědomí.

Popis opatření

V čem spočívá

V praxi se jedná o volbu vhodných vzdělávacích strategií, postupů a metod, které vedou zejména k rozvoji sociálních a interpersonálních kompetencí a zároveň k podpoře spolupráce a zapojení žáků do školní práce v dané hodině. Při kooperativním učení pedagog volí soubor vyučovacích metod, kdy malé skupiny žáků pracují na společném úkolu. Mezi hlavní rysy kooperativního učení patří heterogenita a nezávislost žáků, jasně definované role a důraz na řešení problémů jakožto prostředku k učení. Základními komponenty kooperativního učení jsou: vzájemná pozitivní součinnost členů učební skupiny, jejich bezprostřední interakce, osobní zodpovědnost, užití skupinových dovedností a skupinové komunikace, reflexe skupinové práce.

Čemu pomáhá:

• podporovat spolupráci žáků při dosahování cílů;
• podporovat vzájemnou pozitivní závislost;
• vede žáka k aktivnímu učení;
• k rozvoji kognitivních a interpersonálních dovedností;
• k osobní odpovědnosti atd.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Role pedagoga při aplikaci kooperativního učení, podpory spolupráce je rozdělena do několika zásadních, charakteristických kroků (např. určuje cíle vyučování, rozhoduje o velikosti skupiny, přiděluje žáky do skupin, asistuje při plnění úkolu, plánuje učivo tak, aby podpořil vzájemnou pozitivní závislost členů skupiny, atd.).

Je jenom na pedagogovi, jaké metody a formy práce volí a jak často je zařazuje do výuky – do kooperativního učení. Záleží na jeho profesionální úvaze, které formy a metody výuky vybere jako vhodné pro daný vyučovací předmět a věk žáka. Viz stupně podpory.

Na co klást důraz

• Výběr tématu kooperativního učení, aby bylo pro žáky zajímavé a motivující (experimentování, získávání praktických zkušeností, nových poznatků, společná legrace a akce; téma je možné dle zájmu žáků ve vyučování prodloužit i na delší období – cca 14 dní – např. práce v projektech).
• Výběr pomůcek.

rizika

• Vysoké nároky na zkušenosti pedagoga a vlastní přípravu výuky z hlediska času, organizace, vzdělávacího obsahu, realizace jednotlivých kroků aplikace podpůrného opatření.
• Vysoké nároky vyplývají z konkrétních SVP žáka, pedagog musí aplikovat kooperativní učení tak, aby žák kooperaci vzhledem ke svým individuálním možnostem a schopnostem zvládnul.

Ilustrační příklad

V běžné třídě předškolního zařízení je zařazen žák s diagnózou DMO, diparetická forma. Jedná se o šestiletého chlapce. V SPC bylo doporučeno během denních činností preprimárního vzdělávání pravidelné zařazení podpory spolupráce, kooperativní učení se žákem v průběhu výuky. Náplň, obsah a forma podpory spolupráce a kooperativního učení se žákem během výuky byla upravena v IVP. Např. podpora spolupráce, kooperativní hra (výtvarná kooperativní hra, pokus) v malé žákovské skupině. Každý žák má jasnou úlohu, zadaný úkol a funkci ve skupině.

Frotáž kůry stromu v přírodě – skupiny po 3 dostaly papír a voskovku, vybraly si strom, na kmen přiložily papír a plochou voskovky tlačily a přejížděly plochu papíru, ukázala se struktura kůry. Dále žáci utvořili dvojice, jeden z dvojice měl zavřené oči a nechal se kamarádem vést k nějakému stromu, strom si osahal, přivoněl si, role se vyměnily (žáci si vyprávěli pocity z aktivity), dále si každý vybral strom, obejmul ho, podíval se do koruny stromu a pošeptal mu své tajemství. Žák zažil legraci, radost, potěšení – legrace je základním znakem kooperativní hry, která poskytuje relaxaci a odbourává obavu z případného neúspěchu či ostudy.

Cílové skupiny

MŠ, ZŠ 1. stupeň, ZŠ 2. stupeň, SŠ.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Podpůrné opatření se aplikuje u žáka selhávajícího ve výuce např. z důvodu častých absencí, nebo z důvodu delšího onemocnění (alergie, astma, celiakie, diabetes, epilepsie kompenzovaná medikací apod.), po návratu do školy po nemoci nebo z lázní.

Využíváme vztah spolupráce mezi žáky pro optimální učení každého ze žáků – po stránce poznávání, podpory motivace, sociálního učení. Ve výuce v MŠ, ZŠ a SŠ volíme kooperativní struktury, které jsou velmi nenáročné na čas a dovednosti žáků, či struktury již komplexnější, které mohou trvat i více hodin. Zabezpečíme individuální odpovědnost členů skupiny za učení, sledujeme vědomě využívání sociálních dovedností pro spolupráci, zařazujeme (když je to vhodné) reflexi skupinové činnosti aj. Kombinujeme kooperativní učení s frontálním vyučováním.

Výběr v kooperativních strukturách je víc než pestrý, např. interakce tváří v tvář. Třídu rozdělíme do několika skupin (základním požadavkem na kooperativní skupinu je její heterogenita – tj. v jedné skupině jsou „namícháni“ žáci rychleji i pomaleji se učící, motivovanější i méně motivovaní, chlapci a děvčata, žáci intaktní a neintaktní atp.). Určíme zaměření skupiny:

• Skupiny svolané k jednomu úkolu (žáci pak jsou pospolu např. jen několik minut v hodině, zakrátko již pracují v jiné skupině).
• Skupiny, v nichž se spolu žáci učí v delším časovém horizontu (celý půlrok nebo rok).
• Tzv. bázové skupiny, které jsou hlavně emocionální oporou pro všechny členy, cílem skupiny je vědět o sobě a upozornit příp. na určité obtíže některého z členů (bývají velmi často složeny z mladších i starších žáků, scházejí se krátce před výukou apod.).

V praxi školních zařízení lze využít tyto programy, které podporují kooperativní učení – program Začít spolu, Dokážu to, Čtením a psaním ke kritickému myšlení, tematicky integrovaná výuka aj.

V průběhu dne v MŠ a v rozvrhu vyučovacích hodin na ZŠ, SŠ dbáme na vyváženost výuky, tzn. žák by neměl být přetěžován, střídáme kooperativní učení s jinými činnostmi – relaxace, odpočinek, hra, skupinová práce apod. Kooperativní hry v předškolním zařízení a na prvním stupni ZŠ – hry sdílení, spolupráce, přijetí – strukturujeme tak, že každý vyhrává, nikdo neprohrává, žáci si hrají s druhými, ne proti druhým, hráči se snaží o jeden společný, pro všechny žádoucí cíl.

Stupeň 2

Podpůrné opatření se aplikuje u žáka se středně těžkým tělesným postižením s menším dopadem na hrubou i jemnou motoriku, grafomotoriku, oromotoriku, u žáka s těžším stupněm tělesného postižení, který nemá problémy se zvládáním výuky, u žáka se závažnou chorobou ovlivňující jeho možnosti při vzdělávání, který má problémy se zvládáním učiva. V MŠ, ZŠ a SŠ využíváme při kooperativním učení vazbu jednoho na druhého, ze které mají prospěch (jejím prostřednictvím se učí) všichni žáci plnící daný úkol. Např. v úkolové situaci při pozitivní vazbě vzájemné závislosti (v úkolových situacích různého druhu – řešení matematické úlohy, procvičování pravopisu, psaní zprávy o laboratorním pokusu aj.) je žák úspěšný tehdy, pokud i ostatní žáci ze skupiny uspějí, a skupina je úspěšná, pokud uspěje i jednotlivec. Např. žák s potížemi v oblasti jemné motoriky, grafomotoriky při výkonu laboratorního pokusu „měření lidského těla – BMI index“ vykonává funkci asistenta – hlásí zapisovateli údaje od výzkumníka, např. do zprávy je třeba napsat: dívka, věk …, váha …, výška …, výsledek BMI … Verbální sdělení žáka nelimituje, při zapisování údajů by měl potíže, byl by nervózní a pod tlakem celé skupiny, při verbálním sdělení je úspěšný, jeho funkce je nutná a žádoucí pro efektivní výsledek práce celé skupiny. Obdobným způsobem lze pracovat se žáky ve většině vyučovacích předmětů.

Stupeň 3

Podpůrné opatření se aplikuje u žáka se středně těžkým tělesným postižením s dopadem na hrubou i jemnou motoriku, grafomotoriku, oromotoriku, u žáka s těžkým stupněm tělesného postižení, které je dobře kompenzováno, ale žák má problémy se zvládáním učiva, může jít i o žáka se závažnou chorobou výrazně ovlivňující jeho možnosti při vzdělávání, který má problémy se zvládáním učiva vyplývající z diagnózy (neurologické onemocnění má často dopad na funkce ovlivňující možnosti žáka při vzdělávání – deficity dílčích funkcí, často i podprůměrný intelekt). Při kooperativním učení využíváme pomůcky, které žákovi umožňují efektivně pracovat ve skupině – např. záznamový arch papíru, kam žák místo psaní vlepuje údaje předtištěné na samolepicích štítcích, popř. obrázkový materiál, fotografický materiál aj. Zařazujeme různorodý výtvarný materiál a přírodniny, počítačové technologie a přístroje (žák používá pro psaní speciálně upravený PC pro žáka s TP – speciální klávesnice a myš; fotoaparát, diktafon; magnetofon, mobilní telefon aj.). Úloha žáka ve skupině při kooperaci spočívá v pozici asistenta, výzkumníka a „zaznamenávání údajů“ pomocí moderních technologií. Přístroje opatříme barevnými štítky či symboly, které žákovi umožní snadnou obsluhu (např. červený štítek nalepíme na tlačítko PLAY při nahrávání údajů či zpráv na diktafon atd.).

Stupeň 4

Podpůrné opatření se aplikuje u žáka s těžkým tělesným postižením s masivním dopadem na hrubou i jemnou motoriku, grafomotoriku, oromotoriku, které je částečně kompenzováno. Žák má např. problémy se zvládáním výuky, co se týče obsahu učiva, může jít i o žáka se závažnou chorobou výrazně ovlivňující jeho možnosti při vzdělávání (žák s farmakorezistentní epilepsií s omezenou docházkou do školy, omezená docházka do školy z důvodu léčby závažného onemocnění – např. onkologická léčba, velmi časté absence atd.), který má výrazné problémy se zvládáním učiva vyplývající z diagnózy. V MŠ, ZŠ a SŠ zaměřujeme kooperativní učení tak, aby žák v důsledku svého zdravotního postižení byl schopen vykonávat svoji roli v kooperativní skupině. Kooperativní učení zaměřujeme na stimulaci a rozvoj smyslového vnímání, tzv. smyslové hry v malé skupině s využitím reálných předmětů, obrázkového a fotografického materiálu, přírodnin. Místo pro realizaci kooperace volíme klidnějšího charakteru z důvodu efektivního zapojení a využití smyslů učební skupiny. Dále volíme zejména relaxační hudbu, relaxační a polohovací pomůcky.

Stupeň 5

Podpůrné opatření se aplikuje u žáka s nejtěžším stupněm tělesného postižení (často progresivním) s dopadem na motoriku horních i dolních končetin, oromotoriku, vizuomotoriku, u žáka s těžkým tělesným postižením kombinovaným s dalším postižením, žáka se vzácným onemocněním s mimořádně závažnými dopady na vzdělávací potřeby a možnosti, po omezenou dobu může jít i o žáka se závažnou chorobou výrazně ovlivňující jeho možnosti při vzdělávání (např. závažné onkologické onemocnění v léčbě se zákazem docházet do školy).

V MŠ, ZŠ a SŠ volíme kooperativní hry a prvky kooperativního učení ve dvojicích. Využíváme střídání (já × ty, my společně), stimulaci, metodu fyzického vedení a aktivizaci, prvky bazální stimulace, snoezelen, psychorelaxaci. Nutná je přítomnost asistenta pedagoga.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. HÁJKOVÁ, V.; STRNADOVÁ, I. Inkluzivní vzdělávání. Praha: Grada, 2010. 224 s.
ISBN 978-80-247-3070-7.

2. OPATŘILOVÁ, D. Metody práce u jedinců s těžkým postižením a více vadami. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 146 s. ISBN 978-80-210-3819-6.

3. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2006. 48 s. ISBN 80-87000-00-5.

4. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 126 s. ISBN 80-87000-02-1.

5. VALIŠOVÁ, A.; KASÍLKOVÁ, H. Pedagogika pro učitele. 2. vyd. Praha: Grada, 2011. 456 s. ISBN 978-80-247-3357-9.

6. VÍTKOVÁ, M. Somatopedické aspekty. Brno: Paido, 1999. 144 s. ISBN 80-85931-69-9.