Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žákovi nevyhovují vzhledem k jeho edukačním možnostem metody a formy učení používané pedagogem.
• Žák nevyužívá v průběhu edukace všech svých schopností.
• Na žákovi je patrné, že mu některé metody vyhovují více (aktivita, soustředěnost, snaha) a některé méně (pasivita, nepozornost, nezájem).
• Žák není schopen zpracovat informace z učební látky podávané standardním způsobem.

Popis opatření

V čem spočívá

Styl učení je způsob, jakým jedinec přijímá a zpracovává informace. Je založený na vrozeném základě, dále se však v průběhu života vyvíjí. Každý jedinec má svůj učební styl, který vznikl specifickou kombinací níže uvedených učebních stylů, přičemž jeden je dominantní. Většinou si je ani neuvědomuje, ani promyšleně nezlepšuje. Styl učení bere žák jako samozřejmý, jemu vyhovující postup. Podle dominujícího smyslu můžeme rozlišit tyto učební styly:

• zrakový (vizuální);
• zvukový (auditivní);
• slovně-pojmový;
• hmatový a pohybový (taktilně-kinestetický).

Čemu pomáhá

• Usnadňuje žákům efektivní osvojování nových poznatků (rychleji a snadněji).
• Umožňuje žákům dosahovat lepších výsledků při učení.
• Zajišťuje zvýšení psychické pohody žáků při učení.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Na základě provedené diagnostiky pedagog stanoví nejvhodnější učební postupy pro konkrétního žáka. Při výuce vhodně střídá různé činnosti podporující jednotlivé styly učení.

Zrakový styl:

• Při výuce je vhodné využívat v maximální možné míře obrázky, nákresy, schémata, mapy a časové osy. Velmi vhodnou pomůckou jsou instruktážní filmy a videa.
• Informace vztahující se k jednomu tématu je třeba zpracovávat pomocí metod kritického myšlení (myšlenkové mapy, kostka, pětilístek, inspirace z obrázku apod.).
• Zápisy na tabuli vytvářet graficky přehledné a vhodně strukturované. Barevně zvýrazňovat či podtrhávat klíčové informace.
• Slovní metody často prokládat aktivizací žáků (otázky, úkoly, vtipné příklady apod.).
• Pro pracovní listy je vhodné volit různé formáty a typy papírů.
• Velice efektivní je metoda práce s chybou pomocí kartiček.

Zvukový styl:

• Pro žáky s převahou zvukového učebního stylu je velmi důležitá pravidelná přítomnost ve výuce. Delší absence je v procesu učení výrazně znevýhodňuje. Důležitou učební látku je v tomto případě přínosné zaznamenat vhodnou zvukovou nahrávkou a poslat po spolužácích do domácího prostředí.
• Zápis učební látky na tabuli je vhodné dělat stručný a rozvolněný tak, aby si do něj mohl žák dopisovat své poznatky. Vhodné jsou i pracovní listy s vynechanými klíčovými údaji pro doplnění žákem dle výkladu učitele.
• Do výuky je žádoucí často zařazovat diskusní metody. Umožnit žákům převyprávět učební látku svými slovy. Jako velice vhodné se jeví formy skupinové práce a práce ve dvojicích.
• Žákům s auditivním učebním stylem více vyhovuje ústní zkoušení.
• Předávanou učební látku je vhodné rytmizovat. Doporučují se říkanky i písně s didaktickým obsahem.
• Žáci velice dobře reagují na různé mnemotechnické slovní pomůcky.

Slovně-pojmový styl:

• Nový tematický okruh je vhodné uvést rozčleněním učiva do jednoduché osnovy.
• Nové učivo zavádět žákům v souvislosti s již osvojenými poznatky, co nejvíce ho propojit do logického kontextu.
• Podpořit důležité informace vědeckými poznatky, výzkumy, statistikami apod.
• Často zadávat žákům problémové úkoly. Podněcovat tak jejich zájem o učivo.
• Žákům s tímto učebním stylem vyhovuje projektové vyučování – propojování poznatků z různých předmětů do jednoho celku.
• Při výuce je vhodné co nejvíce kombinovat mluvení a psaní.

Hmatový a pohybový styl:

• Při výuce je důležité používat v maximální možné míře názorné pomůcky a modely. Žáci by měli mít možnost vlastní manipulace – ohmatání, prozkoumání.
• Umožnit žákům vyrábět si vhodné pomůcky samostatně, např. v rámci pracovních činností.
• Pokud je to možné, prokládat výuku častými příklady z každodenního života.
• Podněcovat u žáků vlastní grafickou úpravu textu – podtrhávání a zvýrazňování důležitých údajů.
• Do výuky často zařazovat aktivizační metody.
• Velmi vhodné jsou dramatizační metody – hrané scénky či modelové situace. Tímto způsobem je možné upevnit nejen učivo naukových předmětů, ale také např. vysvětlit postup řešení slovní úlohy v matematice.
• Podporovat osvojení učební látky pomocí jednoduchých pohybů a gest (dlouhá samohláska – vzpažit, krátká – připažit apod.).
• Tolerovat žákům při nácviku počítání využití počítání na prstech tak dlouho, dokud si početní úkony neosvojí automaticky. Při čtení umožnit žákům používat záložku nebo si čtený text ukazovat prstem.
• Do výuky vhodně zařazovat pohybové a relaxační chvilky. Umožňovat žákům často měnit při výuce polohu (sed na židli, na polštářku, na koberci, leh, stoj).
• Do výuky často zařazujeme experimenty, pokusy, exkurze. Umožňujeme žákům co nejvíce se učit z vlastních zkušeností.

Na co klást důraz

• Stanovení vhodného učebního stylu by mělo předcházet pozorování žáka ve výuce a cílené diagnostické šetření.
• Výuka respektující individuální učební styl je vždy individualizovaná dle konkrétních potřeb žáků, není možné ji provádět frontálně.
• Není možné upřednostňovat učební styl žáka s postižením na úkor intaktních spolužáků.
• Při velkém počtu žáků ve třídě a absenci dalšího pedagoga je nejvhodnějším učebním stylem tzv. „multisenzoriální“ přístup.

rizika

• Velký počet žáků ve třídě spojený s přítomností jediného pedagoga.
• Neznalost předností a rizik jednotlivých učebních stylů.
• Neznalost dominujících učebních stylů svých žáků.
• Přednostní využívání učebního stylu vyhovujícího osobě pedagoga.
• Přednostní využívání učebního stylu vyhovujícího většině žáků.

Ilustrační příklad

Jirka je žákem 3. ročníku běžné ZŠ a má lehčí formu dětské mozkové obrny (DMO). Při výuce lépe vnímá a pamatuje si vizuální vjemy (obrázky, grafy, schémata, přehledný text) než sluchové. Kvůli deficitům v prostorové orientaci, které se často pojí s tímto druhem postižení, však měl potíže s opisem zápisu z tabule do sešitu – paní učitelka psala velké množství textu drobným písmem bez výraznější grafické úpravy. Po intervenci došlo u pedagožky ke zlepšení grafického provedení zápisů (zvětšením grafémů a rozčleněním tabule do menších celků). Část učiva žák dostával formou okopírovaných textů s barevně zvýrazněnými klíčovými údaji. Výrazně se zlepšila úroveň žákových písemných projevů i faktografické znalosti v některých předmětech.

Cílové skupiny

MŠ, ZŠ 1. stupeň, ZŠ 2. stupeň, SŠ.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Výuku, která respektuje dominantní styl učení každého žáka, je možné uplatňovat ve všech stupních podpory. Toto podpůrné opatření nevyžaduje navýšení finančních prostředků na žáka.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. PETTY, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-427-4.

2. KRET, E. Učíme (se) jinak. Nápady a rady pro učitele a rodiče. Praha: Portál, 1995.
ISBN 80-7178-030-8.

3. SOVÁK, M. Učení nemusí být mučení. Praha: SPN, 1990. ISBN 80-04-24306-1.