Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák si nevěří, očekává, že nedosáhne uspokojivých výsledků.
• Žák je přesvědčen, že není schopen si osvojit některý předmět.
• Žák je toho názoru, že probírané učivo nebude v běžném životě potřebovat, že pro něj není důležité.
• Žák je vysoce emočně labilní či trpí nízkou frustrační tolerancí.
• Neodpovídající aspirační úroveň žáka (vysoká × nízká).

Popis opatření

V čem spočívá

Ve školním prostředí sehrává motivace jednu z klíčových rolí a může podstatně zvyšovat efektivitu výchovně-vzdělávacího působení. Silně ovlivňuje školní úspěšnost žáků, jejich výkony, ale i rozvoj žákovské osobnosti. Motivace propůjčuje učebním činnostem žáka subjektivní smysl, čímž výrazně ovlivňuje míru úsilí, kterou žák při učení vynakládá. Motivace je jednou ze základních podmínek efektivního učení. Nedostatek motivace k učení bývá nejčastějším důvodem selhávání ve škole.

Odborná literatura dělí motivaci podle různých kritérií. Asi nejznámější je dělení na vnitřní motivaci (vychází z poznávacích potřeb žáka) a vnější motivaci (pochvala, dobrá známka, respekt a obdiv spolužáků, přijetí na školu apod.). V období školní docházky dochází u většiny jedinců k postupnému přerodu od vnější motivace k motivaci vnitřní, a vytváří se tak individuální motivační přesvědčení. U každého žáka může tento proces probíhat odlišným způsobem.

Čemu pomáhá

• Zvyšuje efektivitu vyučovacího procesu (zapamatování si většího objemu učiva).
• Rozvíjí potřeby a zájmy žáků.
• Posiluje vůli a autoregulační schopnosti žáků.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Pro pedagoga je velmi důležité, aby věděl, s jakým stupněm motivačního přesvědčení vstupují žáci do procesu vzdělávání. Jaké jsou jejich názory, soudy a hodnoty vztahující se k oblastem učiva či přímo k jednotlivým předmětům. Jakmile si žák jednou utvoří pozitivní či negativní pojetí předmětu, je velmi obtížné ho změnit. Negativní motivační přesvědčení brzdí proces učení. Strach ze selhání vede žáka k pasivitě či ke snaze se obávané činnosti vyhnout. Žák tak dostatečně neprocvičuje požadované dovednosti a dostává se do „bludného kruhu“.

Pozitivního motivačního přesvědčení je možné dosáhnout pomocí těchto opatření:

• Vytvořit pozitivní třídní klima, které podporuje spolupráci a kooperaci.
• Respektovat individualitu každého žáka (na každého platí něco jiného).
• Vytvářet pozitivní osobní příklad (dávat najevo zájem o vyučovaný předmět), sdílet radost z úspěchů svých žáků.
• Aktivizovat žáky při výuce pomocí aktivizačních učebních metod, prožitkové výuky, didaktických her.
• Pestře střídat výukové metody, pravidelně obměňovat edukační činnosti.
• Do výuky občas zařazovat překvapení a neobvyklé činnosti, zadávat problémové úlohy.
• Využívat tvořivost a sebevyjadřování žáků, aktivně se s nimi účastnit různých výstav, soutěží a projektů.
• Klást důraz na zajímavé a užitečné informace – žáci potřebují vnímat smysluplnost předkládaného učiva.
• Propojit výuku se životem – uvádět názorné příklady z praxe, instruktážní filmy, besedy s odborníky, exkurze.
• Zjistit a vhodně do výuky zapojit aktuální zájmy i budoucí profesní cíle žáků (individualizované úkoly, referáty na daná témata apod.).
• Zavádět nové učivo rozšířením již osvojených poznatků, učivo, na které navazujeme, dostatečně předem zopakovat.
• Strukturovat zadávané úkoly dle aktuálních možností žáka, v případě potřeby postupovat po malých krocích.
• K dalšímu učivu přistoupit až po dostatečném upevnění učiva stávajícího.
• Využívat při výuce stručné přehledy učiva – nejlépe takové, které si žák samostatně či s dopomocí vytvoří s ohledem na své individuální potřeby.
• Zadávané úkoly odstupňovat a poskytovat dle aktuální úrovně žákových schopností a dovedností.
• Umožnit žákům výběr z více úrovní obtížnosti té samé úlohy, nejisté žáky povzbuzovat k vyzkoušení vyšší obtížnosti „nanečisto“.
• Nešetřit verbálním oceněním každého zlepšení, v případě absence zlepšení lze pozitivně hodnotit i snahu, při ústním hodnocení výsledku činnosti by pozitivní hodnocení vždy mělo převažovat nad negativním.
• Vhodnou formou vnější odměny může být poskytnutí časově ohraničené oblíbené činnosti.
• V nezbytných případech je možné motivovat k požadovanému výkonu i poskytnutím drobné materiální odměny – pouze se souhlasem zákonných zástupců (bonbon, sušenka, tyčinka apod.).

Na co klást důraz

• U předškolních žáků a na začátku školní docházky upřednostňovat vhodnou vnější motivaci. Pomocí cílených opatření usnadnit žákům přechod k vnitřní motivaci.
• Umožněním výběru z více možností žáky vést k větší autonomii a odpovědnosti za proces učení.
• Znát a vhodně využívat motivační přesvědčení svých žáků.
• Vést žáky k poznání, že chybování neoddělitelně patří k procesu učení. Učit je pracovat s chybou. Neupřednostňovat klasifikaci před pěstováním schopnosti samostatně si vyhledat chybu a poučit se z ní.

Rizika

• Zvolená motivace nekoresponduje s cílem vyučovací hodiny.
• Žáci jsou „přemotivovaní“ – příliš mnoho vnější motivace může škodit, stejně jako žádná motivace.
• Přetěžování či naopak protežování žáků s postižením.
• Nízká úroveň autoregulačních či volních vlastností žáků.

Ilustrační příklad

Martin je žákem 4. ročníku ZŠ a kromě lehkého tělesného postižení je u něj diagnostikován Aspergerův syndrom. Žáci s tímto typem postižení nemívají obvykle potíže s teoretickou výukou, problémové jsou pro ně spíše výchovné předměty. Martin se cítí velmi dobře při výuce hudební výchovy, protože zde může uplatnit vlastní hru na klavír. Také v hodinách anglického jazyka je díky svým znalostem úspěšnější než většina třídy. Díky těmto dílčím úspěchům se postupně u Martina mění dosavadní vnější motivace na vnitřní a vytváří si pozitivní vztah k učení jako takovému.

Cílové skupiny

MŠ, ZŠ 1. stupeň, ZŠ 2. stupeň, SŠ.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Podpora vhodné motivace žáka je neoddiskutovatelnou součástí vyučovacího procesu bez ohledu na stupeň postižení, věk či další okolnosti. Účelně používaná motivace vede žáka ke zdravé sebedůvěře, aktivnímu přístupu k životu a schopnosti seberegulace a auto­evaluace.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. PETTY, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-427-4.

2. PAVELKOVÁ, I. Motivace žáků k učení. Praha: Univerzita Karlova, 2002.

ISBN 80-7290-092-7.

3. ČADOVÁ, E. a kol. Metodika práce se žákem s tělesným postižením a zdravotním znevýhodněním. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. ISBN 978-80-244-3308-0.

4. ČADOVÁ, E. a kol. Metodika práce asistenta pedagoga se žákem s tělesným postižením. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. ISBN 978-80-244-3378-3.