Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák nevěnuje adekvátní pozornost zadávaným úkolům.
• U žáka se snižuje tempo realizace zadávaných úkolů, navyšuje se chybovost.
• Žák se cítí unavený (např. zívá, polehává po lavici, často mění polohy svého těla).
• U žáka se projevuje neurologická symptomatika – hyperaktivita, poruchy koncentrace a pozornosti, emocionální labilita, impulzivita atd.

Popis opatření

V čem spočívá

U žáků je výuka ovlivněna jejich schopností soustředit se na průběh edukačního procesu a schopností cíleně koncentrovat svoji pozornost. Je nezbytné, aby pedagog respektoval zvýšenou unavitelnost žáka a sníženou koncentraci záměrné i bezděčné pozornosti. Únava se u žáků může projevit zejména v jejich fyzickém, ale i psychickém stavu. Z tohoto důvodu musí být aplikována preventivní opatření, která eliminují únavu a předcházejí vzniku chronické únavy. Je vhodné využívat takové metody a formy výuky, které budou snižovat psychomotorickou zátěž žáka. Dále je důležité, aby pedagog sledoval případný rychlý nástup akutní únavy. Při zabezpečení optimální podpory žáka se zlepšuje jeho adaptabilita i schopnost rozlišovat podstatné podněty, snižuje se jeho citlivost k rušivým vlivům, a tím se redukuje problematické chování. Žák podává vyrovnanější výkon, dokončuje prováděné činnosti, zmírňují se jeho obtíže související s výkyvy koncentrace pozornosti, postupně se snižuje nutný dohled ze strany dospělé osoby.

Čemu pomáhá

• Vytváříme podmínky k navýšení koncentrace pozornosti za využití vhodných metod a forem výuky a odpočinkových a relaxačních technik.
• Dopomáháme při řešení poruch pozornosti, mezi něž řadíme roztržitost, rozptýlenost, projevy ADHD, ADD aj.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Ve všech věkových kategoriích je prevence únavy a koncentrace pozornosti nedílnou součástí edukačního procesu. Vždy je nutné vycházet z aktuální potřeby odpočinku či relaxace.

Úprava pracovního místa:

• Je třeba zvážit prostorové možnosti daného školského zařízení s ohledem na lokomoci žáka.
• Pracovní místo je vhodné upravit dle ergonomických zásad.
• Konzultovat využití jednotlivých pomůcek s odborníky z řad fyzioterapeutů.
• Vybrat takovou část třídy, kde jsou eliminovány rušivé vlivy (např. není vhodné místo u okna).
• Pracovní místo by mělo být snadno dostupné i pro pedagoga.
• Ze svého pracovního místa by žák měl mít možnost aktivně sledovat celý proces výuky.
• Je vhodné zvážit i celkový zasedací pořádek ve třídě.

Prostor pro relaxaci:

• Poskytnout během výuky aktivní i pasivní formy odpočinku.
• Vytvořit např. v zadní části třídy individuálně vybavený relaxační prostor, který bude obsahovat takové vybavení, které odpovídá potřebám žáka (např. lůžko, křeslo, přikrývku, relaxační pomůcky, pomůcky vycházející z osobních zájmů žáka).

Využívání relaxačních technik:

• dechová cvičení;
• autogenní trénink;
• poslech relaxační hudby či četby;
• pasivní odpočinek, spánek;
• uvolňovací cvičení;
• meditace apod.

Úprava didaktických materiálů:

• Je důležité, aby tyto materiály byly konkrétní, jasné a pro žáky dobře čitelné (příp. umožňovaly snadnou manipulaci) a srozumitelné.

Optimalizace edukačního procesu:

• Střídat používané výukové metody a formy.
• Zvážit vhodnou náročnost a rozsah zadávaných úkolů.
• Poskytovat častou pozitivní zpětnou vazbu o chování a kvalitě výkonu.
• Motivovat žáky bezprostředně vyjádřeným hodnocením.
• Využívat aktivizující techniky (např. žák zopakuje instrukci, odpoví na otázky týkající se aktuálně probíraného učiva apod.).

Práce s rodinou:

• Eliminace případných nedorozumění v komunikaci mezi rodinou a školou.
• Zavést pravidelný způsob komunikace se zákonnými zástupci žáků.
• Vzájemná spolupráce a důvěra.

Na co klást důraz

• Respektujeme osobnostní specifika žáka (percepčně-motorické poruchy, emocionální labilita, impulzivita, poruchy chování, narušená paměť, zvýšená unavitelnost, přiměřené tempo, výkonnostní výkyvy apod.) i stupeň zdravotního znevýhodnění či postižení.
• Snažíme se působit preventivně, využíváme prostředky neverbální komunikace – zrakový kontakt, dotyk, gesta, bližší vzdálenost.
• Průběžně žáka podněcujeme k soustředění na práci a verbálně korigujeme jeho výkyvy pozornosti (např. jednodušeji vysvětlujeme instrukce, názorně ukazujeme, odebíráme ze stolu pomůcky, které nejsou právě potřebné pro vykonávanou aktivitu, či podáváme pomůcky, které jsou v danou chvíli důležité).
• V kontaktu se žákem zachováváme klidný hlasový projev, jsme trpěliví, instrukce podáváme srozumitelně.
• Sledujeme, zda žák vykonává, co mu bylo řečeno, dle potřeby mu pokyn zopakujeme, znovu vysvětlíme.
• Často chválíme (i za maličkosti), pozitivně oceňujeme, dle potřeby hodnocení „vizualizujeme“ (červené a černé puntíky, navlékání korálků apod.).
• Zavedeme jednoduchý a přehledný systém výuky, nastavíme a dodržujeme optimální motivační systém, včetně odměn a trestů.
• Komunikujeme s rodiči – motivační systém je zapotřebí pro jednotný přístup k žákovi využívat také doma.
• Dle potřeby střídáme činnosti (složitější úkoly prokládáme jednoduššími), modifikujeme úkoly, upozorňujeme na návaznost učiva, úlohy rozkládáme na dílčí kroky, využíváme různé výukové PC programy.
• U žáků nižších ročníků kompenzujeme statickou zátěž danou dlouhým sezením ve výuce častějším zařazováním relaxačních a pohybových činností.
• Je-li to třeba, pracujeme s prvky strukturovaného učení – zřetelně uspořádáme prostředí, čas a činnosti.
• Nejnáročnější aktivity zařazujeme na začátek vyučovací hodiny, popř. v tu hodinu, v níž je soustředění žáka na nejvyšší úrovni.
• Používáme učebnice se širokou paletou cvičení pro rychlejší i pomalejší žáky, tvoříme vlastní učební materiály pro skupiny i jednotlivce, dle potřeby zkracujeme písemné práce.
• Je-li to nutné, předkládáme žákovi některé písemné úkoly mimo třídu v samostatné místnosti (se souhlasem zákonných zástupců).
• Aktivity náročné na koncentraci pozornosti se žákem nevykonáváme ke konci vyučování.
• V učebnicích naukových předmětů či v sešitech zvýrazňujeme slova, věty nebo pasáže, které jsou důležité, tak aby žák při pohledu na stránku ihned věděl, čemu se má věnovat.
• Staršího žáka vedeme k tomu, aby si důležité informace zvýrazňoval sám (ukážeme mu, co má zvýraznit a proč).
• Vytváříme individuální pomůcky, nabízíme rozmanitý didaktický materiál, uplatňujeme multisenzorický přístup.
• Do tvorby názorných pomůcek, pomocných kartiček, tabulek a různých přehledů zapojujeme také žáka.
• Žáka podporujeme v aktivním trávení přestávek (např. stolní tenis, cvičení na fitballu), o přestávce v době trvání 20 minut mu umožníme spontánní pohyb na školním pozemku.
• Podporujeme příznivé třídní klima.
• V případě závažnějších potíží žáka s koncentrací pozornosti nezapomeneme na týmovou spolupráci dítě – rodič – učitel – asistent pedagoga, popř. další zainteresované osoby (např. logoped, pedopsychiatr).

Ilustrační příklad

U žáka 6. ročníku běžné základní školy s tělesným postižením (dg. svalová atrofie) je ve škole upraveno zejména jeho pracovní prostředí, pracuje za podpory asistentky pedagoga. Došlo zde např. k drobným technickým úpravám – odstranění prahů, zajištění protiskluzových ploch, vytvoření bezbariérového WC, zakoupení polohovatelné lavice apod. Pro žáka byl vytvořen individuální prostor pro relaxaci přímo ve třídě (lůžko) i v odděleném prostoru (ve školní družině). Pro žáka jsou připravovány materiály ve zvětšeném formátu, jsou kopírovány učebnice pro lepší manipulaci apod. Je mu umožněno zapisovat učivo do PC (notebook). Je mu během výuky umožňována relaxace v podobě poslechu reprodukované hudby ze sluchátek.

Cílové skupiny

MŠ, ZŠ 1. stupeň, ZŠ 2. stupeň, SŠ.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Při uplatňování podpůrného opatření je nezbytné vždy vycházet z aktuální individuální potřeby odpočinku či relaxace u žáka. Míra potřeby se může lišit v návaznosti na plnění úkolu a na časovém rozložení výuky apod.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. HARTL, P.; HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000.

ISBN 80-7178-303-X.

2. ČERNÁ, M. Lehké mozkové dysfunkce. 3. vyd. Praha: Karolinum, 1999.

ISBN 80-784-880-8.

3. NOVÁK, T. Proč jsi stále tak neklidný?! Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4226-7.

4. PREKOPOVÁ, J.; SCHWEIZEROVÁ, CH. Neklidné dítě. Praha: Portál, 1994.

ISBN 80-7178-019-7.

5. RIER, S. F. Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. Praha: Portál, 2007.

ISBN 978-80-7367-257-7.