Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák dlouhodobě selhávající na základní škole.
• Žák s oslabením kognitivního výkonu.
• Žák s mentálním postižením a souběžným postižením více vadami.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření sleduje úpravu (redukci) vzdělávacích nároků na žáka, která se dotýká jak rozsahu, tak i obsahu učiva. Opatření může být realizováno na omezenou dobu (vyžaduje-li to například zhoršený zdravotní stav) nebo dlouhodoběji (úprava obsahu vzdělávání s pomocí IVP). Na základě platné legislativy lze žáka uvolnit z vyučování některého předmětu, uplatnit individuální vzdělávací plán (IVP), individuální vzdělávání či úpravu vzdělávání v případě  hlubokého mentálního postižení.

Čemu pomáhá

• Zohledňuje krátkodobé i dlouhodobé individuální vzdělávací potřeby.
• Respektuje specifické vzdělávací potřeby žáka v oblasti percepce, oslabení kognitivního výkonu, případně mentálního postižení.
• Dává příležitost k pozitivní motivaci a zažití pocitu úspěchu.
• Umožňuje zvládnutí základního vzdělávání v rámci uvedených specifik (a jim odpovídající úrovni).

Aplikace opatření a specifikace podmínek

• Krátkodobou úpravou rozsahu a obsahu učiva reagujeme na selhávání žáka z důvodu delší absence (například nemoc dítěte).
• Při dlouhodobém selhávání žáka v daném učivu/předmětu upozorníme jeho zákonné zástupce na vhodnost vyšetření žáka ve školském poradenském zařízení a až pak na základě doporučení přistoupíme k úpravě rozsahu a obsahu učiva (je to možné v jednom nebo více předmětech, případně se dle potřeb můžeme zaměřit jen na určitou oblast konkrétního učiva). V naukových předmětech upravujeme spíše jeho rozsah, v předmětech, jako je TV, PV, vycházíme ze zdravotního stavu žáka, doporučení lékaře a upravujeme i obsah učiva. Při dlouhodobější aplikaci tohoto opatření musíme umět stanovit takový minimální rozsah a obsah učiva, aby žák splnil na určité (alespoň minimální) úrovni očekávané výstupy. Stupeň dosažení je dán klasifikačním stupněm, který odpovídá úrovni aplikace. Zde již vytváříme plán pedagogické podpory žáka.
• Uvolnění žáka z vyučování některého předmětu může být částečné nebo úplné, je v kompetenci ředitele školy a musí k tomu být zdravotní nebo jiné závažné důvody. Žádost o uvolnění předkládá písemně řediteli školy zákonný zástupce žáka, v případě zdravotních důvodů v předmětu tělesná výchova se vyžaduje písemné doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo odborného lékaře. Ředitel zároveň určí náhradní způsob vzdělávání žáka v době vyučování tohoto předmětu. V případě první a poslední vyučovací hodiny může být žák uvolněn se souhlasem zákonného zástupce bez náhrady.
• V případě, že je žák dlouhodobě nepřítomen ve škole (z důvodu dlouhé nemoci), stanoví ředitel školy takový způsob vzdělávání, který odpovídá možnostem žáka (např. vzdělávání doma, individuální konzultace ve škole). Zákonní zástupci musí v daném případě spolupracovat se školou, resp. vytvořit vhodné podmínky pro vzdělávání žáka v domácím prostředí (škola zváží možnost individuálního vzdělávání dojíždějícím učitelem v domácím prostředí žáka).
• U žáků s mentálním postižením, kteří jsou individuálně integrováni, zpracováváme individuální vzdělávací plán, úprava rozsahu a obsahu učiva je dána změnou vzdělávacího programu a jeho přizpůsobením individuálním schopnostem žáka. Pro žáky s LMP je to dle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, přílohy upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (RVP ZV, příloha LMP), u žáků se středně těžkým, těžkým a hlubokým mentálním postižením dle Rámcového vzdělávacího programu pro obor vzdělání Základní škola speciální (RVP ZŠS I. a II. díl).
• Individuální vzdělávání je výjimečný způsob plnění školní docházky a je povolován pouze žákovi 1. stupně ZŠ, a to na základě žádosti zákonných zástupců žáka, ze závažných důvodů (např. zdravotních), které nedovolí žákovi vzdělávat se ve škole. Aby bylo individuální vzdělávání povoleno, musí zákonní zástupci žáka splnit všechny podmínky, které jsou taxativně dány ve školském zákoně, zejména však tu, že žák se vzdělává doma pod vedením osoby, která dosáhla alespoň středního vzdělání s maturitní zkouškou. Do kmenové školy, kde je žák evidován, dochází k přezkoušení, a to tak, aby mohl být hodnocen za každé pololetí školního roku. Pokud zákonný zástupce neplní podmínky, které jsou nutné k zabezpečení individuálního vzdělávání, ředitel školy povolení k individuálnímu vzdělávání zruší.
• V případě žáků s hlubokým mentálním postižením stanoví krajský úřad místně příslušný podle místa trvalého bydliště žáka takový způsob vzdělávání, který odpovídá duševním a fyzickým možnostem žáka. Podkladem pro rozhodnutí je doporučení odborného lékaře (posuzuje zdravotní stav) a ŠPZ (posuzuje stav a možnosti vzdělávání žáka). ŠPZ doporučuje ve většině případů redukci pouze na bazální stimulaci s krátkou časovou dotací v týdnu.

Na co klást důraz

• Toto opatření klade velké nároky na pedagoga (příprava vyučovacích hodin, práce se třídou intaktních žáků, práce se zákonnými zástupci žáků, znalost specifik žáka s postižením a schopnost redukovat obsah a rozsah učiva, aby žák objektivně dosáhl alespoň minimální úrovně výstupů).
• Redukci nemůžeme chápat tak, že učivo, případně očekávaný výstup ze vzdělávacího plánu vypustíme.
• Zajištění odpovídajících vzdělávacích podmínek – správnou volbou metod, forem, pomůcek, hodnocení.
• Jednotný přístup a respektování nastavených opatření všemi pedagogickými pracovníky.

Rizika

• Vedeni snahou žákovi pomoci nastavíme příliš nízké nároky.
• Redukce učiva nepostihne správný obsah či přiměřený rozsah.
• Nepochopení tohoto podpůrného opatření pedagogem či zákonnými zástupci (např. obava z uvolnění z předmětu vzhledem k dalšímu studiu žáka či jeho profesnímu uplatnění).
• Přetíženost ŠPZ – dlouhá čekací doba.
• Nedostatek financí na zabezpečení individuálního vzdělávání dojíždějícím pedagogem.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

První stupeň podpory aplikuje učitel, a to na základě vlastních pedagogicko-organizačních opatření. Učitel vychází z pedagogické diagnostiky, která mu dává přehled o schopnostech žáků, jejich stylech učení, jejich osobnosti apod. Důležitá je také znalost zdravotního stavu žáků, situace ve třídě, rodinného prostředí a vlivu okolí či komunity, tedy faktorů, které ovlivňují žáky při jejich učení a školní úspěšnosti. Než učitel přistoupí k úpravám v rozsahu a obsahu učiva, měl by vyzkoušet jiná podpůrná opatření, a to ve všech oblastech (organizace výuky, metody výuky, intervence, pomůcky, hodnocení, domácí příprava, úpravy prostředí). Jestliže učitel přistoupí k úpravě rozsahu a obsahu vzdělávání, je nutné aplikovat i další podpůrná opatření v uvedených oblastech. Aplikujeme nejprve opatření dílčí, krátkodobá (nejlépe stanovená písemnou formou), ve spolupráci se zákonnými zástupci a seznamujeme s jejich realizací ostatní spolužáky.

Stupeň 2

V druhém stupni podpory již pracujeme se žáky dlouhodobě selhávajícími, a proto podpůrné opatření bude mít také dlouhodobější charakter. S učivem, které vede k zvládnutí výstupů, lze žáky seznámit, je žádoucí mu porozumět a optimální je umět je aplikovat. Protože žáci v určeném časovém období nezvládají učivo v plném rozsahu a obsahu, ztrácejí nejen krok s ostatními žáky, ale také potřebnou kontinuitu. Učitel proto musí umět rozsah a obsah učiva přizpůsobit individuálním schopnostem žáka, a to tak, aby jeho úroveň zvládnutí umožňovala zvládání učiva následujícího a vedla k dosažení požadované kompetence a jejímu praktickému využití nejen ve škole, ale hlavně v životě. Vzhledem k počtu plánovaných výstupů je nereálné, že by dlouhodobě selhávající žák dosáhl u všech výstupů očekávaného stavu – tj. umět je aplikovat v praxi. Protože nás ŠVP zavazuje k tomu, že očekávaných výstupů žák „musí dosáhnout“, nelze chápat redukci tak, že některé výstupy vypustíme, ale lze stanovit minimální (nepodkročitelnou) úroveň dosažení těchto výstupů (tomu ovšem musí také odpovídat hodnocení žáka). Bohužel v praxi je nepodkročitelná úroveň chápána velmi subjektivně, zejména na 2. stupni ZŠ. Je velmi obtížné ji blíže specifikovat a pomůže jen „selský rozum“ a zohlednění praktického přínosu pro uplatnění a začlenění jedince do společnosti.

Pro žáky dlouhodobě selhávající zpracováváme písemný dokument (plán pedagogické podpory), který je smlouvou mezi školou, žáky a zákonnými zástupci. Definujeme v něm potřebné úpravy (struktura plánu může být obdobná jako u IVP) a seznamujeme s nimi ostatní žáky.

Odbornou pomoc můžeme hledat zejména u pracovníků PPP, případně u učitelů základních škol praktických, kteří mají většinou dlouholeté zkušenosti se vzděláváním těchto žáků (výběr vhodných konzultantů by mohlo zprostředkovat příslušné ŠPZ).

Stupeň 3

1. a 2. stupeň ZŠ

Žák se vzdělává podle IVP, který vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání – přílohy upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (RVP ZV, příloha LMP). Odbornou pomoc zabezpečují zejména pracovníci SPC pro MP.

Stupeň 4–5

1. a 2. stupeň ZŠ

Žák se vzdělává podle IVP, který vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro obor vzdělání Základní škola speciální (RVP ZŠS). Uvedený rámcový vzdělávací program upravuje v prvním díle vzdělávání žáků se středně těžkým mentálním postižením, v druhém díle pak vzdělávání žáků s těžkým mentálním postižením a souběžným postižením více vadami.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. VALENTA, M.; PETRÁŠ, P. Metodika práce se žákem s mentálním postižením. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3311-0.

2. HÁJKOVÁ, V.; STRNADOVÁ, I. Inkluzivní vzdělávání. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3070-7.

3. Zákon č. 561/2005 Sb., v platném znění.

4. Vyhláška č. 73/2004 Sb., v platném znění.

5. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením). Praha: VÚP, 2005. 126 s. ISBN 80-87000-02-1.

6. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání základní škola speciální. 1. vydání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2008. 110 s. [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: <http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVP-ZSS_kor-final.pdf>. ISBN 978-80-87000-25-0.