Individuální integrace je dnes v našich školách natolik běžnou formou vzdělávání, že výjimkou jsou již spíše školy, v nichž se žádný žák s SVP nevzdělává. Plány a koncepce však představují jen jednu podobu procesu postupného zvyšování počtu žáků se znevýhodněním v běžných školách. Druhou stranou téže mince je odraz obecné situace (koncepcí, vzdělávací politiky) v běžném životě školy.

Stává se však, že žáci s potřebou podpůrných opatření jsou ve škole vzděláváni, v rámci možností je jim věnována i větší péče, ale škola se rozhodne tyto žáky ve statistickém výkaznictví neuvádět. To se týká většinou žáků s lehčími formami znevýhodnění. Důvodem mohou být související administrativní úkony, někdy i obava z kontroly adekvátnosti využití přiznaného normativu apod. Vidíme tak, že školy neodmítají poskytnout žákům potřebnou péči, ale mají občas problémy s vedením dokumentace (ty může způsobit neochota zpracovávat další administrativu, ale také nejednoznačnost či přílišná obecnost doporučení ze strany školských poradenských pracovišť).

Kurikulární reforma z počátku tohoto tisíciletí nebyla provázena dostatečnou metodickou podporou v oblasti tvorby ŠVP. Kapitoly týkající se vzdělávání žáků s SVP jsou často zpracovány formálně, a nemohou tak být konkrétním návodem pro vzdělávání těchto žáků.

Metodická podpora ze strany ŠPZ při tvorbě IVP je nedostatečná. Pracovníci těchto poradenských zařízení jsou jen výjimečně seznámeni se ŠVP školy, z níž IVP vychází. Kontrola a vyhodnocení účinnosti IVP (dle platné legislativy má probíhat za účasti všech zainteresovaných osob 2× ročně) je ve značné části případů prováděna pouze formálně. K dlouhodobému sledování a vyhodnocování vzdělávací dráhy žáka s SVP však je vedení (a vyhodnocování) záznamů o tomto vzdělávání naprosto nezbytné. Je proto nutné poskytovat pedagogům všech škol účinnou metodickou podporu i v podobě účinné zpětné vazby (při vyhodnocování IVP).