Poskytování podpůrných opatření musí být vždy v souladu s nejlepším zájmem daného žáka. Podpůrná opatření (dále i jen PO) by měla žákovi pomoci maximálně rozvinout jeho vzdělávací potenciál. Primárním kritériem při volbě konkrétních podpůrných opatření by měly být vždy potřeby dítěte, možnosti školy jsou kritériem sekundárním. Škola by vždy měla vyvinout maximální úsilí pro zajištění potřebného podpůrného opatření. Stane-li se, že škola ze závažných důvodů nemůže opatření poskytnout, měla by ve spolupráci se ŠPZ a zákonným zástupcem žáka hledat nejbližší vhodnou alternativu daného opatření.

Jedním z nejdůležitějších aspektů poskytování podpůrných opatření je včasnost zahájení podpory. Poskytování podpůrných opatření by mělo být započato bezprostředně po projevech prvních obtíží žáka při vzdělávání, zapojení v kolektivu či interakci s vyučujícími. U žáků s tělesným a smyslovým a závažnějším mentálním postižením jsou potřeby žáka ve většině případů známy ještě před zahájením docházky do mateřské školy. V případě lehkého mentálního postižení, deficitu kognitivních funkcí a sociálního znevýhodnění jsou naopak potřeby žáka identifikovány v období před nástupem do základní školy nebo až v období prvních let docházky do základní školy. Zde je důležité si uvědomit, že čím dříve jsou obtíže žáka zachyceny, tím dříve a efektivněji mu můžeme pomoci. Je tedy třeba si všímat projevů žáka a zahájit podporu včas, nečekat, až obtíže vygradují.

V řadě případů, kdy je žák základní školy (často např. ve třetím ročníku) odesílán pro celkový neprospěch do školského poradenského zařízení, je v rámci diagnostiky zjištěno, že se u něj projevovaly začátečnické obtíže po nástupu do první třídy. Ve většině případů je také zjištěno, že žák nemá zautomatizované učivo prvního ročníku, a jeho selhávání je tedy důsledkem něčeho, co mělo být zachyceno ideálně ještě před nástupem do základní školy. Velká pozornost by tedy měla být věnována právě období přechodu mezi jednotlivými stupni vzdělávání a žáci, kteří potřebují podporu v období po nástupu do nové školy (základní, střední), by ji měli dostat bezprostředně po tom, co je tato jejich potřeba identifikována.

Dlouhodobě neřešené selhávání žáků má nejen negativní dopad na jejich vzdělávací výsledky, ale také na jejich psychický vývoj. Chronický neúspěch má silně negativní vliv na formování sebepojetí daného jedince. Dlouhodobá frustrace z pocitu vlastní nedostatečnosti bývá často kompenzována náhradními způsoby chování – únikem nebo útokem. Obě formy mohou mít řadu podob, od úniku do denního snění, počítačových her, záškoláctví, užívání drog po „šaškování“ a záměrné vyrušování, vandalismus, verbální či fyzickou agresi namířenou proti druhým či sobě samému. Tyto dopady dlouhodobě neřešeného selhávání žáka jsou ve svém důsledku mnohem závažnější než špatné známky. Je v zájmu všech těmto žákům včas a vhodnými prostředky pomoci, protože řešení sekundárních důsledků školního neúspěchu je mnohem náročnější a ne vždy přinese kladné výsledky.

Právě nový model podpůrných opatření (dále i PO) zvýrazňuje roli školy a vyučujících vůči žákům, kteří z nějakého důvodu mohou selhávat ve výuce. Na prvním místě není stigmatizace žáka závěrem o jeho neschopnosti, ale naopak trpělivá práce v mezích daných mj. obsahem podpory v 1. stupni PO. Je nutné uplatňovat PO 1. stupně co nejrychleji po projevech prvotních obtíží žáka a nečekat, až jeho obtíže narostou do potřeby uplatnění opatření vyšších stupňů.

Model poskytování PO (legislativa, finance) předpokládá, že škola bude schopna doložit, zda a jak poskytla/poskytuje podpůrná opatření v adekvátním rozsahu odpovídajícím míře potřeb daného žáka.

Při zjišťování potřeby podpory je třeba dodržovat základní etické principy. Pracovníci školního poradenského pracoviště se dle své specializace řídí např. Etickým kodexem výchovného poradce či Etickým kodexem práce školního psychologa. Ve školských poradenských zařízeních je to Etický kodex poradenských pracovníků v SPC a Etický kodex Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden. Samozřejmostí je také dodržování všech platných právních předpisů týkajících se ochrany práv nezletilých i zletilých žáků.

Zejména v souvislosti se zjišťováním vzdělávacích potřeb žáků se sociálním znevýhodněním je třeba dbát i norem z oblasti sociálně-právní ochrany dětí. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, ukládá školám, školským poradenským zařízením a dalším jmenovitě uvedeným subjektům povinnost oznámit orgánu sociálně-právní ochrany dětí podezření z poškozování zájmu dítěte bezprostředně po zjištění skutečností, které nasvědčují tomu, že se jedná o dítě, jemuž je třeba poskytnout sociálně-právní ochranu. Jedná se zejména o děti:

• na kterých byl spáchán trestný čin (nebo existuje podezření, že k spáchání trestného činu došlo nebo dochází);
• které jsou ohrožovány násilím mezi dospělými;
• jejichž rodiče neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti nebo nevykonávají/zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti;
• které zanedbávají školní docházku, zneužívají návykové látky, opakovaně utíkají od rodičů;
• které spáchaly trestný čin (u dětí mladších patnácti let čin, který by byl trestným činem);
• které opakovaně nebo soustavně páchají přestupky proti občanskému soužití.

V řadě případů účinná podpora dítěte vyžaduje spolupráci odborníků z různých oborů, škola by měla vždy vyvinout maximální úsilí o efektivní spolupráci se všemi relevantními partnery.

Pro poskytování podpůrných opatření ve školách platí jednoduché pravidlo: opatření jsou poskytována žákům, kteří je potřebují pro překonání svého znevýhodnění. Jednotlivá podpůrná opatření nepředstavují nemístnou zátěž, ale naopak koncentrují praktické zkušenosti, které byly v uplynulých letech nashromážděny při vzdělávání těchto žáků. Škola ve 21. století musí být připravena respektovat odlišnosti ve vzdělávacích potřebách každého žáka. Přitom nechápe žáka jako „stroj na příplatky a peníze“, ale snaží se podpořit jeho vzdělávací potenciál primárně běžnými pedagogickými a případně speciálněpedagogickými prostředky. V případě závažnějších znevýhodnění a stanovení vyšších stupňů podpůrných opatření je finanční navýšení normativu samozřejmě nutné.