Tištěná verze dílčích katalogů podpůrných opatření je variantou pro pedagogy, kteří s oblibou v metodikách, učebnicích či atlasech listují a mají rádi tištěnou formu literatury, ve které se také lépe orientují. Tištěné části Katalogu zaměřené na jednotlivá zdravotní postižení mají stejnou strukturu, a proto je orientace v nich pro pedagogy snadnější. Každá část Katalogu PO má úvod, za kterým jsou řazeny jednotlivé kapitoly.

1. KAPITOLA

Je vždy věnována konkrétnímu zdravotnímu postižení, vymezení a vysvětlení základních pojmů, které jsou pro dané zdravotní postižení stěžejní a které jsou určující pro stanovení míry podpory, jež se promítá do jednotlivých podpůrných opatření. Žáci s potřebou podpůrných opatření, pro něž je daný dílčí katalog vytvořen, vyžadují zohlednění v řadě oblastí, které je potřeba pro pedagogy popsat, seznámit je s různými podobami problémů, které mohou být příčinou zavedení podpůrných opatření, s terapeutickými a speciálněpedagogickými přístupy,jež na potřeby žáků reagují.

2. KAPITOLA

Popisuje dopady daného zdravotního postižení na vzdělávací proces a způsob, jak by měl pedagog postupovat, zjistí-li, že konkrétní žák vyžaduje zavedení podpůrných opatření. Tato kapitola je i jakýmsi vodítkem, návodem, kterých specifik si u žáka všímat, na co se zaměřit, které části vzdělávacího procesu mohou být ovlivněny dopadem daného zdravotního postižení.

3. KAPITOLA

Je věnována pedagogické diagnostice žáka ve školním prostředí. Pedagogickou diagnostiku provádí pedagog přímo ve třídě, případně jsou do ní dle potřeby zapojeni pracovníci ŠPP nebo ŠPZ (speciální pedagogové a psychologové). Pedagogickou diagnostiku chápeme jako způsob poznávání, analyzování, interpretaci a hodnocení edukace žáka, který může být zaměřen na jednotlivce, případně na jednotlivce v kontextu skupiny, respektive na kolektiv žáků zařazených do skupiny, oddělení či třídy. Pedagogická diagnostika se zabývá aktuálním výkonem žáka, který analyzuje v kontextu jeho osobnostních charakteristik a celkového vývojového profilu, zaměřuje se také na vnější vlivy a faktory, které na vývoj žáka působí a ovlivňují ho. Získané záznamy potom slouží pedagogovi ke tvorbě strategie, kterou zvolí za účelem ovlivňování oslabení, dílčích nedostatků či závažnějších problémů, jež u žáka zjistí. Na základě získaných údajů navrhuje pedagog využití pedagogických metod a postupů s cílem zajištění individuálních vzdělávacích potřeb žáka s ohledem na respektování jeho specifik a odlišností.

Bohužel se často stává, že problémy žáka jsou bagatelizovány, analýza jeho potřeb není dostatečná a podpora ať už ze strany rodičů, či pedagogů není zaměřena na příčiny jeho problémů, ale jen na jejich důsledky.

Každé zdravotní postižení se do vzdělávacího procesu promítá jiným způsobem. U postižení, která jsou na první pohled zjevná (tělesné, smyslové), pedagogové i rodiče někdy problémy žáka omlouvají a nekladou na něj reálné požadavky – ať už ve smyslu úlev, či přetěžování v některých oblastech. U postižení, která souvisí s kognitivním či duševním oslabením nebo postižením se zase často mluví o tom, že dítě z problému vyroste, postupným vývojem se jeho chování změní. Rodiče někdy uvádějí: „Když jsem byl v jeho věku, taky jsem měl takové problémy.“ Část pedagogů, stejně jako někteří rodiče, se obává stigmatizace dítěte konkrétní diagnózou a speciální podporou. Podceňování dobře stanovené a včasné pedagogické diagnostiky může vést k rozvoji a nakupení dalších problémů, jejichž důsledky mají dopad na vzdělávací proces i na přijetí žáka kolektivem vrstevníků.

Často dochází k tomu, že pedagog provede dobře základní pedagogickou diagnostiku žáka, identifikuje jeho problémy, popíše nápadnosti v chování žáka v kolektivu, jeho nepřiměřené reakce vzhledem k situaci či k činnosti, kterou žák vykonává. Avšak se změnou a ovlivňováním popsaných problémů si neví rady. Není si jistý, jaké metody a formy práce použít, aby žák zvládl vzdělávací proces, jak mu vytvořit podmínky, ve kterých by v kolektivu obstál, mohl úspěšně fungovat a přijímat nové informace, které zajistí vyšší efektivitu jeho vzdělávání. Pomoci pedagogovi by měla další kapitola obecného katalogu, která se věnuje popisu konkrétních podpůrných opatření.

4. KAPITOLA

V rámci této kapitoly je představena karta s podpůrným opatřením (PO), tak jak je členěna a graficky upravena ve všech dílčích katalozích. Pro lepší orientaci popíšeme jednotlivé části karty PO:

Vizuálně stejná jako karta podpůrného opatření i tzv. podkarta PO. Karty PO jsou základním stavebním kamenem každé z deseti základních oblastí podpůrných opatření. Popis hlavních oblastí podpory najdete v kapitole 7. Podkarta rozvíjí základní kartu PO a dále specifikuje konkrétní část podpory, která je charakteristická pro danou cílovou skupinu. Při realizaci podpůrných opatření je vždy potřeba respektovat specifické odlišnosti konkrétního postižení, dílčího oslabení a míru užití podpůrných opatření.

PŘÍKLAD

Jako příklad základní karty PO u Katalogu pro žáky s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu narušené komunikační schopnosti (NKS) lze uvést například oblast Intervence, kartu Rozvoj jazykových kompetencí a k ní čtyři podkarty Rozvoj komunikačních schopností: lexikálně-sémantické, morfologicko-syntaktické, pragmatické, foneticko-fonologické. Pro skupinu žáků s NKS je oblast rozvoje řeči a jazyka jistě stěžejní oblastí, a proto je potřeba se zaměřit na jejich podporu detailněji, než je tomu u jiných skupin žáků s potřebou podpůrných opatření.

Jiným příkladem může být u dílčí části Katalogu pro žáky s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu sociálního znevýhodnění oblast podpory Úpravy obsahu vzdělávání, karta Respektování specifik žáka, k níž je vytvořena podkarta Podpora mateřského jazyka u dětí s odlišným mateřským jazykem. Skupinu žáků, kteří jsou vzděláváni v českých školách, není možné vzdělávat v jejich mateřském jazyce. Jde o děti migrantů, čekatelů na azyl, některých národnostních menšin žijících na území České republiky. Přestože tyto děti nejsou vzdělávány ve svém rodném jazyce, je důležité posilovat jejich rozvoj také v této oblasti z hlediska zachování schopnosti komunikace v mateřském jazyce a znalosti kultury země původu konkrétního dítěte.

5. KAPITOLA

Tvoří ji slovník pojmů, které se v obecné části Katalogu objevují a které je potřeba lépe vysvětlit, případně popsat tak, aby jim pedagog rozuměl. Vždy, když se při čtení textu setkáte s méně známým nebo neznámých pojmem, když pro lepší pochopení doporučeného opatření budete potřebovat něco „dovysvětlit“, podívejte se do připojeného slovníčku pojmů. Pokud se vám bude zdát vysvětlení termínu ve slovníčku málo podrobné, zkuste jej najít v některém z doporučených odkazů a zdrojů v uvedené odborné literatuře. Tato kapitola je rovněž doplněna seznamem používaných zkratek.

6. KAPITOLA

V ní najdete různé kontakty na instituce, které se zabývají podporou cílové skupiny, pro kterou je Katalog PO – a jeho části – vytvořen. Jsou zde kontakty na školská poradenská zařízení, nejčastěji na speciálněpedagogická centra, která se zabývají podporou žáků se zdravotním postižením. Jsou zde rovněž kontakty na zdravotnická zařízení, na neziskové organizace apod.

7. KAPITOLA

Je věnována použité a doporučené literatuře, jejíž seznam vytvořili autoři obecné části Katalogu a která je pro dané téma obohacující. Je velmi důležité, aby byl pedagog vzdělávající žáky se speciálními potřebami odborně vybaven takovými znalostmi a dovednostmi, které mu umožní co nejefektivnější vzdělávání těchto žáků. Řada rodičů žáků je často (v době internetu, encyklopedií a vyhledávacích portálů) vybavena velkým množstvím informací, které souvisejí se vzdělávacími obtížemi a potřebami jejich dětí. I to je důvod, pro který stojí za to si vybrané tituly z doporučené literatury nastudovat, aby byl pedagog také z důvodu profesní cti na vzdělávání žáků dobře připraven.