DOPADY PORUCH AUTISTICKÉHO SPEKTRA, NĚKTERÝCH DALŠÍCH NEUROVÝVOJOVÝCH PORUCH A VYBRANÝCH PSYCHICKÝCH ONEMOCNĚNÍ NA VZDĚLÁVÁNÍ
Vzdělávání žáků s neurovývojovými poruchami, včetně PAS, a s výše uvedenými psychickými onemocněními ovlivňují projevy, které se u těchto žáků objevují v různé četnosti, intenzitě a frekvenci výskytu a ve velmi široké a různorodé škále symptomů. Alespoň základní teoretická znalost této problematiky je pro pedagogy důležitým předpokladem pro úspěšné vzdělávání těchto žáků a ovlivňuje výběr metod a postupů, které je v intervenci třeba využívat.
Většina žáků zvládá vzdělávací proces s velkými obtížemi, což je způsobeno nejen symptomy dané diagnózy, ale také nerovnoměrným vývojovým profilem, jehož důsledkem je, že dítě se některým dovednostem učí snadněji a mnoho dalších zvládá s velkými obtížemi. Pro efektivní vzdělávání těchto žáků je nezbytné, aby byl pedagog seznámen s aktuální vývojovou úrovní konkrétního žáka v jednotlivých oblastech rozvoje a/nebo s momentálními handicapy danými probíhající psychickou poruchou, a kladl tak na žáka přiměřené požadavky.
Kromě projevů, které jsou spojeny se základní diagnózou a s nerovnoměrností vývojového profilu, mohou v řadě případů ovlivňovat úspěšnost vzdělávání žáků i přidružené poruchy a onemocnění. Některé z nich mají zásadní vliv a bez jejich zohlednění v pedagogické intervenci je obtížné žáka rozvíjet a zajistit jeho docházku do školského zařízení. Jednotlivé psychické i neurovývojové poruchy včetně PAS se mohou vzájemně kombinovat a jejich samostatný i sdružený výskyt komplikuje celý vzdělávací proces, pravidelnou docházku do zařízení, vztahy s vrstevníky a komunikaci s okolím.
Mezi neurovývojové poruchy jsou zařazovány mentální retardace, poruchy autistického spektra, vývojové poruchy řeči, vývojové poruchy učení a vývojové poruchy motorických funkcí, dle širšího pojetí i ADHD (porucha aktivity a pozornosti), popř. ADD (převažující porucha pozornosti). V diagnostickém systému jsou tyto vývojové poruchy zařazeny mezi „psychické poruchy a poruchy chování“ (a tedy poruchy, jimiž se převážně zabývá obor psychiatrie a klinické psychologie). Další vybrané poruchy zařazené do této kategorie, vedle vývojových poruch, budeme v publikaci zjednodušeně nazývat „psychickými poruchami“. Patří mezi ně, dle úvodního textu, např. úzkostné poruchy, deprese, OCD (obsedantně-kompulzivní porucha), psychotické poruchy a další.
Tíže a hloubka postižení jsou dány přítomností různých projevů souvisejících nejen se základní diagnózou, ale také s přidruženými poruchami, což vzdělávání těchto žáků ztěžuje. Bez využití speciálního přístupu, specifických metod práce a individuálního přístupu k žákovi se tedy pedagog, jenž tyto žáky vzdělává, v každodenní praxi neobejde a měl by být teoreticky seznámen se specifickými metodami, které jsou při vzdělávání využívány. Pedagog by měl mít možnost konzultovat jejich praktické využití s odbornými pracovníky, stejně jako by měl mít možnost konzultačně řešit individuálně zvolenou strategii pro konkrétního žáka.
Zohlednění osobnostních a charakterových zvláštností každého jedince v kombinaci s jeho diagnózami vyžaduje volbu individuálního přístupu a specifických metod práce, jejichž prostřednictvím je žákovi poskytována taková míra podpory, jež mu zajistí účinnou pomoc při vzdělávání a úspěšném fungování v prostředí školského zařízení, ve kterém je aktuálně vzděláván.
Cílem pedagogické intervence není přizpůsobit žáka normám školního prostředí, ale důsledným uplatňováním přiměřených metod práce ovlivňovat okolí dítěte s neurovývojovými či psychickými poruchami, a tak měnit náhled na jeho specifické chování a jednání. Úlohou ovlivňování není přetváření žáka, ale vytvoření podmínek, za kterých bude žák úspěšnější a svobodnější. Proto práce s těmito žáky klade zvýšené nároky na pedagogy, na jejich trpělivost, důslednost, kreativitu i odborné znalosti. (Čadilová, Žampachová, 2012)