Představivost ovlivňuje pružnost myšlení a konání a její rozvoj přímo souvisí s vývojem nápodoby, která se postupně rozvíjí, stává se komplexnější, a tím se promítá do celkového myšlení žáka. Ovlivňuje schopnost plánovat, přizpůsobovat se změnám a kladeným požadavkům. Posiluje symbolické myšlení a herní aktivity dítěte, čímž se stává jedním z důležitých faktorů učení. Na rozvoji herních aktivit se vedle představivosti podílí i úroveň myšlení a sociálních i motorických dovedností. Celková úroveň hry i zájmů dítěte se promítá do volnočasových aktivit, které jsou pro většinu dětí motivačním stimulem k činnosti, směřují k obohacení jejich života, k prožívání příjemných zážitků i k posilování rodinných a vrstevnických vazeb.

Zájmy a aktivity dětí s některými neurovývojovými a/nebo psychickými poruchami bývají většinou odlišné od zájmů jejich vrstevníků. Liší se např. svým zaměřením (někdy se dokonce nedokáží zaujmout většinou běžných aktivit, jindy jde o nepřiměřené či riskantní aktivity), frekvencí výskytu, dobou trvání, četností opakování a potřebou sdílet, či naopak nesdílet je s ostatními. Z hlediska okolí mohou být některé z těchto aktivit na první pohled přiměřené věku a schopnostem dítěte, časem se však může ukázat, že nejsou zcela funkční, prohlubují problémy dítěte a svým charakterem se neslučují se zájmy vrstevnické skupiny. U některých dětí se obsah a charakter zájmových aktivit může měnit v čase, jiné děti setrvávají u svého zájmu po dlouhou dobu. Kvalita využívání volného času je u každého žáka odlišná intenzitou, mírou zaujetí a způsobem provádění. Některé děti s vývojovými poruchami, především s PAS, se věnují pouze nefunkční manipulaci s předměty, jiné se věnují činnostem se vztahovými prvky, jako je řazení, třídění nebo seskupování. Žáci s dobrou úrovní mentálních schopností vyplňují svůj volný čas zájmy, které jsou do větší či menší míry funkční, avšak často přerůstají ve stereotypní činnosti a svůj funkční charakter ztrácejí. Jde o zájmy spojené s písmeny, číslicemi, dopravními značkami, dopravními systémy apod. Některé děti se v rámci volnočasových aktivit věnují autostimulačním činnostem, jako je pozorování různých objektů, prohlížení předmětů, časopisů, houpání, točení, bouchání apod.

Volnočasové aktivity slouží k psychickému i fyzickému odpočinku dítěte a jejich nepřítomnost nebo absence relaxačního účinku má neblahé důsledky na psychický i fyzický stav dítěte. Proto je důležité tyto aktivity rozvíjet i ve školním prostředí a případně uplatňovat různé strategie, které žákovi pomohou se zapojením do těchto aktivit, včetně doporučení případných psychoterapeutických či farmakoterapeutických intervencí vedoucích k odstranění bariér k jejich provozování či prožívání u některých psychických onemocnění.