Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák se nepřipravuje na vyučování doma – neví, jak se učit, nenosí domácí úkoly.
• Žák má nedostatečnou motivaci k učení.
• Žák odevzdává domácí úkoly s chybami, v domácím prostředí se nemá na koho obrátit o pomoc.
• Žák má poruchu pozornosti a paměti a tedy zvýšené nároky na upevňování učiva.
• Žák nerozumí (částečně nebo úplně) vyučovacímu jazyku.
• Žák má obtíže s dosahováním očekávaných výstupů vzdělávání, neprospívá.
• Mezi rodinou žáka a školou nefungují nastavené komunikační nástroje.
• Žák má nevhodný styl učení.
• Žák má časté absence.
• Žák má nedostatečně rozvinuté sociální a komunikační dovednosti.
• U žáka se projevují výkyvy v domácí přípravě a podpoře od rodičů.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření spočívá v pomoci vytvářet vhodné podmínky pro žákovu domácí přípravu a nastavit takové podmínky (ve škole i v domácím prostředí), aby žák dosáhl svého vzdělávacího maxima a mohl zažít pocit úspěchu a „bezproblémovosti“ ve škole.

Čemu pomáhá

• Posílení spolupráce mezi školou a zákonnými zástupci – posiluje vzájemnou zpětnou vazbu.
• Snížení emoční zátěže žáka – strach ze selhání.
• Podporuje dosahování vzdělávacího maxima žáka procvičováním učiva.
• Pomáhá zažít žákovi úspěch, motivuje pro další učení.
• Učí žáka hledat řešení obtížné situace.
• Učí žáka přebírat odpovědnost za své jednání.
• Posiluje žákovu schopnost k sebevzdělávání mimo školu.
• Rozvoji smyslu pro povinnost.
• Rozvoji schopnosti žáků samostatně se učit.
• Rozvoji žákovy schopnosti organizovat čas.
• Rozvoji exekutivních funkcí.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

V praxi aplikace tohoto opatření znamená předat přesné informace (jak žákovi, tak jeho zákonným zástupcům) o konkrétním zadání domácích úkolů, jejich modifikaci (je-li potřeba) vzhledem k ostatním žákům ve třídě, včetně širší specifikace právě probíraného učiva i nutnosti se připravovat a v jakém rozsahu – např. na zkoušení včetně typu zkoušky (písemná, ústní, test, praktická…). Pokud je pedagogovi zřejmé, že v domácím prostředí má žák takové podmínky, že nebude schopen přípravu zvládnout, je namístě nabídnout mu možnost udělat „domácí přípravu“ ve škole, resp. pokusit se hledat spolu s žákem a jeho zákonnými zástupci další možná řešení, např. oslovit širší rodinu nebo neziskové organizace v okolí, snažit se zajistit dobrovolníky. Pokud žák chodí do školní družiny, je možné zajistit domácí přípravu tam. Pedagog též může žákovi nabídnout možnost, aby přišel po vyučování do kabinetu, sborovny nebo do třídy, a tam se mu individuálně věnoval.

Pedagog připravuje pro žáka individuální domácí úkoly, pokud žák z různých důvodů nezvládá plnit úkoly zadávané celé třídě. Jejich prostřednictvím si žák procvičuje a rozvíjí ty schopnosti, dovednosti či znalosti, které jsou pro další práci ve výuce klíčové a které nemá upevněné. Pokud žák žije v prostředí, které nemá mezi svými prioritami vzdělání, pak je třeba přesně vymezit povinnosti zákonných zástupců dle nového občanského zákoníku (rodiče spoluodpovídají za vzdělání svých dětí), opakovaně je připomínat a dát přesnou informaci, jak s dítětem v domácím prostředí pracovat.

Zadávání domácích úkolů:

Pedagog v nižších ročnících zapisuje žákovi, případně přímo dohlíží na žáka, aby si zaznamenal, co má v rámci domácí přípravy dělat – nejlépe do zvláštního sešitu. Je možné využít i elektronickou komunikaci s rodiči a poslat jim zadání domácí přípravy paralelně. Někdy je namístě udělat dlouhodobější plán přípravy než z hodiny na hodinu – např. týdenní plán nebo i delší (zde může být třeba rozvržení referátů, projektů, čtenářského deníku apod.). Žáci i jejich zákonní zástupci by vždy měli dostat možnost konzultace k domácí přípravě a pedagog by si měl opakovaně ověřovat, že všichni zadání porozuměli. Toto platí zejména pro žáky-cizince a jejich rodiče, kteří špatně rozumějí česky, viz 2.1.2 Vizualizace obsahu a procesu vzdělávání.

Dalším způsobem realizace tohoto opatření se ukázala možnost poskytnout doučování nad rámec běžné výuky v centrech spolupracujících subjektů v blízkosti bydliště žáků. Škola by měla mít k dispozici seznam možných poskytovatelů obdobných služeb pro rychlejší orientaci v této problematice. Je rovněž velmi důležité, aby měla vypracován vhodný program na podporu učení a doučování určený primárně pro žáky, kteří jsou ohrožení selháváním ve vzdělávání či předčasným odchodem ze školy. Také by měla mít stanovená jasná kritéria odhalující příčiny školní neúspěšnosti a důvody proč by měl být konkrétní žák zahrnutý do systému doučování.

Doučování po škole může tedy poskytovat jak škola, tak jiný subjekt (komunitní centra, neziskové organizace, nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, dobrovolníci).

Doučovací program má být systematický a je nutné dodržovat následující podmínky:

• Pedagog informuje zákonné zástupce a získá jejich písemný souhlas s doučováním.
• Ve škole by měla fungovat koordinační skupina pracovníků, která má na starost doučování a spolupráci s externisty (např. metodik prevence, pracovník ŠPP, jakýkoli jiný pedagog).
• Pravidelná komunikace se všemi zúčastněnými subjekty, nejlépe 1–2krát do měsíce.
• Vypracování konkrétního plánu doučování pro každého žáka, nejlépe ve spolupráci se ŠPP.
• Nastavení přehledných a srozumitelných pravidel pro žáky.
• Dodržování principu pravidelnosti, opakování a kontroly naučeného.
• Poskytování průběžné zpětné vazby žákovi i jeho zákonným zástupcům, příp. škole, pokud doučování poskytuje jiný subjekt.

Učitel zjistí, kteří žáci jsou ohrožení selháváním ve výuce, určí důvody selhávání, stanoví problematické oblasti, ve kterých žáci selhávají z pohledu školy i z pohledu žáka, a zjistí žákovu motivaci k učení.

Je vhodné ponechávat žákům dostatek času na odpočinek, umožnit dostatečně dlouhé přestávky a doučování zakončovat nějakou příjemnou aktivitou.

Na co klást důraz

• Dát žákovi i jeho zákonným zástupcům zpětnou vazbu k dobře i špatně zvládnuté domácí přípravě.
• Povzbuzovat zákonné zástupce ke spolupráci.
• Opakovaně žákovi i jeho zák. zástupcům vysvětlovat důležitost domácí přípravy na pravidelných schůzkách.
• Pokud nějakým způsobem individualizujeme domácí přípravu, je nezbytné projednat její podobu s rodiči, domluvit se na konkrétní podobě a metodicky je průběžně vést – viz 2.2.1 Individualizace časové dotace pro práci při výuce.
• Vysvětlovat, že domácí příprava neznamená jen písemné vypracování cvičení, ale patří do ní i mít v pořádku připravené pomůcky na vyučování – zejm. rodinám, kde není vzdělání na předním místě hodnot.
• Nepřetěžovat žáka nadměrným množstvím úkolů.
• Klást důraz na smysluplnost zadávaných úkolů.

rizika

• Zákonní zástupci nebudou ochotni spolupracovat.
• Zákonní zástupci nemají přístup k elektronice, příp. ji neumějí používat (nemožnost komunikovat touto cestou).
• Zákonní zástupci vůbec nesouhlasí s tím, aby škola zadávala domácí úkoly.
• Nejasně zadané domácí úkoly posilují žákovu averzi vůči škole.
• Nároky na zákonné zástupce, aby dovysvětlovali učební látku doma – přetěžování žáků i zákonných zástupců.
• Velká únava žáka – odmítá se připravovat do školy.
• Snaha pedagoga, aby žáci měli za každou cenu dokončenou práci, která se nestihla probrat a procvičit ve škole.
• Nepřiměřený rozsah domácích úkolů bez souvislosti s naplněním vzdělávacích cílů.
• Nedostatek spolupracujících organizací v regionu.
• Nedostatek finančních prostředků na personální zajištění péče o žáky mimo vyučování.

příklad aplikace

Dobrým příkladem může být tato strategie:

V jednom nízkoprahovém zařízení byl vypracován program na doučování dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí, které mají specifické vzdělávací potřeby. Realizace programu trvala cca 10 měsíců během školního roku. Byly zapojeny ty děti, které o doučování projevily zájem, a postupně byli osloveni zákonní zástupci žáků, kterým byl program představen. Cílem programu bylo doučování dětí (6–11 let), které chodí do klubovny, hravou formou. Doučování probíhalo v pevně stanovených termínech 3krát týdně, cca 30–35 minut na jedno dítě, a důraz byl kladen na individuální práci. Doučování bylo především zaměřeno na problémy v českém jazyce, čtení, psaní a matematice, zvyšování slovní zásoby. Na realizaci krouž­ku se podíleli dva speciální pedagogové, byla navázána i spolupráce s místní PPP, kde byla možnost konzultovat lehčí formy specifických poruch učení (dyslexie, dysgrafie, dysortografie apod.) prostřednictvím různých pomůcek (čtecí tabulky, speciální texty, vhodné psací pomůcky). Rovněž byla navázána spolupráce i s učiteli jednotlivých dětí, přičemž bylo pravidelně konzultováno, v čem jim konkrétně pomoci.

Byl uplatňován individuální přístup práce s jednotlivými dětmi, souběžně však byla podporována i skupinová práce v rámci čtení, rozvoji slovní zásoby a při komunikačních hrách. Důraz byl kladen především na udržování vnitřní motivace, hledání takových aktivit, které jsou pro děti zajímavé a zábavné a přitom měly jasný pedagogický cíl.

K podpoře reálné inkluze se taktéž pravidelně pořádaly různé akce a soutěže, na které docházely jak děti z nízkoprahového zařízení, tak i děti z intaktní společnosti.

Program pak byl vyhodnocen po 10 měsících soustavné práce jako velmi úspěšný a účinný prostředek udržení těchto dětí v hlavním vzdělávacím proudu.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Ve všech stupních je možné využít nabídky spolupracujících institucí dle nabídky daného regionu.

Stupeň 1

Opatření je realizováno ve vyučovacích předmětech, v nichž čelí žák nejvýraznějším obtížím. Pedagog připravuje pro žáka příležitostně nebo pravidelně individuální domácí úkoly, je­jichž prostřednictvím si žák procvičuje a rozvíjí ty schopnosti, dovednosti či znalosti, které jsou pro další práci ve výuce klíčové a které doposud (na rozdíl od spolužáků) nemá fixované. Modifikace domácích úkolů může mít následující formy:

1. Žák vypracovává úkoly související s probíraným učivem, které mu pedagog okopíruje nebo vybere zvlášť, ostatní žáci mají jiný.

2. Jestliže žák nezvládá dokončit svoji práci v průběhu standardní výuky, necháme ho dokončit práci v domácím prostředí formou domácího úkolu, avšak nevyžadujeme domácí úkol, který je zadán ostatním žákům. Nebo volíme opačnou variantu, tedy zadáme žákovi stejný domácí úkol jako zbytku třídy a nepožadujeme dokončení nezvládnuté práce z vyučovací hodiny.

Stupeň 2

Opatření je realizováno ve všech vyučovacích předmětech. Pedagog pravidelně zadává žákovi odlišné domácí úkoly, než jsou zadávány ostatním žákům ve třídě, a pomáhá žákovi s pochopením zadání (např. nechá žáka svými slovy formulovat zadání a kontroluje správnost pochopení – ostatní žáci pracují samostatně). Modifikace domácích úkolů může mít následující formy: žák zpracovává domácí úkol ze speciálně vybraných učebnic či pracovních listů, procvičuje si základní dovednosti, které dosud nemá dostatečně rozvinuté a brání mu v osvojování dalšího učiva. Důležité je zapojení zákonných zástupců. V odůvodněných případech také zajištění skupinového případně individuálního doučování v rozsahu stanoveném školským poradenským zařízením.

Stupeň 3

Uplatňují se i varianty stupně 1 + 2. Zajištění individuálního doučování v rozsahu stanoveném školským poradenským zařízením.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. KOLEKTIV AUTORŮ. Metodika: školní a mimoškolní doučování. Centra podpory inkluzivního vzdělávání. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, 2012.

2. HÁJKOVÁ, V.; STRNADOVÁ, I. Inkluzivní vzdělávání: teorie a praxe. Praha: Grada, 2010.

3. Projekt klíče pro život – rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání. Sborník příkladů dobré praxe Inkluze dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Praha: Národní institut dětí a mládeže MŠMT, zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a školské zařízení pro zájmové vzdělávání, 2012.