Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má nevyrovnané schopnosti v jednotlivých doménách kurikula (kognitivní, psychomotorické, afektivní, osobnostně-sociální).

Popis opatření

V čem spočívá

Individualizace hodnocení je součástí individuálního přístupu ke každému žákovi a také nacházení cesty pro co nejefektivnější učení. Zohledňujeme svébytnost a individuální rozvoj každého žáka, dokážeme stanovit a popsat požadavky a jasná pravidla pro hodnocení míry a kvality jejich plnění.

Víme, co hodnotíme a jakou prioritu má hodnocení vzhledem k rozsahu činnosti či věku žáka. Hodnocení je spravedlivé díky jasně stanovenému referenčnímu rámci – víme tedy, co s čím srovnáváme, ke kterému měřítku vztahujeme výstupy žáka.

Upřednostňujeme slovní, kriteriální hodnocení, učíme žáky rozvíjet vlastní sebehodnocení. V rámci celého pedagogického sboru systematicky provádíme hodnocení klíčových kompetencí.

V případě, že dlouhodobě sledujeme vývoj žáka, jeho hodnocení také odráží a reflektuje vhodnost zvoleného způsobu výuky, neboť žákův neúspěch může poukazovat právě na to, že mu způsob výuky nevyhovuje. Hodnocení se takto prolíná také do evaluace samot­né práce učitele. Individualizace hodnocení je tedy nejen v zájmu žáka, ale také učitele.

Čemu pomáhá

• Zajišťuje individuální přístup k žákovi.
• Pomáhá při volbě adekvátních vzdělávacích cílů odpovídajících možnostem daného žáka.
• Poskytuje také žákovi různé možnosti zhodnocení jeho práce a má motivační funkci.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Při volbě vhodných forem a kritérií hodnocení je nutné, abychom si odpověděli u každého žáka na následující otázky:

• Co potřebuji hodnocením o svém žákovi zjistit?
• Jaká jsou očekávání mého žáka od hodnocení?
• Co a jak chci u žáka průběžně hodnotit?
• Jaké hodnocení u mého žáka zachytí nejlépe pokrok nebo naopak nejlépe zachytí pře­kážky a neúspěchy?
• Jak mohu tohoto žáka nejlépe motivovat a stimulovat k dalšímu rozvoji?
• Jakým hodnocením mohu monitorovat a vyhodnocovat svou pedagogickou strategii k dosahování vzdělávacích cílů u tohoto žáka?
• Při realizaci opatření s ředitelem školy dojednáme používání rozšířené formy hodnocení a na základě pedagogické diagnostiky zvolíme vhodnou formu či formy hodno­cení (více k jednotlivým formám hodnocení v 6.3 Rozšířené formy hodnocení). Indi­vidualizaci hodnocení konzultujeme také s ostatními pedagogy (zejm. s výchovným po­adcem a asistentem pedagoga), ale také se samotným žákem a jeho rodiči, které seznámíme se vzdělávací strategií, individualizací vzdělávacích cílů a formou a kritérii hodnocení jejich dosahování.

Na co klást důraz

• Nepodcenit analytickou a diagnostickou fázi, kdy mapujeme žákovy potřeby.
• Formu a kritéria hodnocení vysvětlíme žákovi i jeho rodičům.
• Vytváříme vhodný prostor a podmínky pro zvolený typ hodnocení.
• Postupně posilujeme sebehodnocení žáka.
• Využíváme tzv. portfolio žáka, kde máme zachyceny nejen vzdělávací plány, ale také průběžné hodnocení dosahování vzdělávacích cílů a jeho vývoj.
• Můžeme také využít metodu progress map – mapa vývoje (Foster, Masters, 1997), tedy ma­povat vzdělávací pokrok (je zde vizualizován pokrok i další vývoj), nebo program Mapy učebního pokroku (Scio) pro vybrané vzdělávací oblasti.
• Nutná je spolupráce učitelů a pravidelnost ve společných rozborech dosahování cílů žáka.

rizika

• Nedostatečná komunikace rodiny a školy o konkrétních aspektech individualizace hodnocení.
• Volba nevhodných forem a kritérií hodnocení vyplývající z nedostatečného zmapování potřeb a možností žáka.
• Individuální hodnocení s sebou přináší riziko nepochopení od ostatních žáků. Je důležité žákům vysvětlit, že nejde o proces srovnávání žáka s žákem, ale o zhodnocení vzdělávacího pokroku konkrétního žáka.
• Různý přístup pedagogů k žákovi, k jeho sebehodnocení, popř. nejednotný typ hodnocení v jednotlivých předmětech vyučovaných různými učiteli.
• Při zaměření se na některé předměty může u žáka docházet k polevování a nesoustředění na předměty jiné.

příklad aplikace

Na jedné základní škole se velmi dobře osvědčily tzv. týdenní plány, kde je žákovi vymezen vzdělávací obsah a k němu vztažené učební cíle (ukázku možnosti zpracování týdenního plánu naleznete v odkazu uvedeném v metodických zdrojích).

Týdenní plán žák nosí u sebe, denně si kontroluje plnění cílů a úkolů. U některých žáků (zejm. ve vyšších ročnících ZŠ a na SŠ) je nutné ošetřit vysokou pravděpodobnost ztráty takového dokumentu (např. nechávat ve škole a kontrolu plnění plánu provádět spolu s vyučujícími.) Na konci týdne je plán vyhodnocen žákem. V plánu jsou vždy uvedeny otázky ke konkrétnímu učivu v rámci jednotlivých předmětů. Žák ke každé otázce v plánu uvádí míru plnění – do jaké míry danou znalost/kompetenci ovládá (zaškrtne příslušné políčko v plánu: neumím, umím s dopomocí, umím částečně, umím) a zhodnotí tak míru plnění cílů v uplynulém týdnu. U starších žáků je již možné zavést písemnou evaluaci míry plnění stanovených cílů. Týdenní plán si může žák vyplnit doma nebo společně s učitelem. Vyplněný plán předá žák učiteli, který žákovo hodnocení doplní o své vyjádření – zhodnotí žákovu práci, úspěchy, chování a napíše doporučení pro jednotlivé oblasti. Podle míry úspěšnosti plnění plánu si učitel připraví týdenní plán na další období. Tato aktivita umožňuje velkou individualizaci při výběru cílů a oblastí učiva pro dané období. Žák získává pravidelnou zpětnou vazbu, zároveň není vystaven srovnávání s ostatními žáky. Žáci si týdenní plány zakládají do svých portfolií. Týdenní plány s vyjádřením žáka i učitele zůstávají ve škole a jsou přístupné také rodičům. Slouží jako jeden z nástrojů pro slovní hodnocení žáků. Díky této aktivitě se žáci učí plánovat a naplňovat cíle, hodnotit se a přijímat hodnocení.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Opatření není diferencováno do stupňů. V každém stupni podpory se využívá individualizace hodnocení reflektující vzdělávací potenciál daného žáka. Realizace opatření úzce souvisí s 6.1.1 Diferenciace učebních cílů dle možností žáků.

U žáků v 1. stupni podpory vycházíme při individualizaci hodnocení z pedagogické diagnostiky, u žáků s vyššími stupni podpory vycházíme z doporučení školského poradenského zařízení.

Individualizace hodnocení (zejm. formy a kritéria hodnocení) je žákovi i rodičům vysvětlena a popsána (v plánu pedagogické podpory nebo individuálním vzdělávacím plánu). S individualizací hodnocení seznámíme všechny vyučující daného žáka i asistenta pedagoga (je-li ve třídě přítomen). V rámci hodnocení se snažíme co nejkonkrétněji pojmenovat hodnocené oblasti, pojmenovat úspěchy, které zmiňujeme zejména pro posílení motivace žáka, ale také zhodnotit a pojmenovat překážky a neúspěchy a formulovat doporučení pro úspěšné dosažení stanovených cílů. Aplikujeme například týdenní plány umožňující také sebehodnocení žáka, kde průběžně zaznamenáváme cíle a hodnocení jejich plnění.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. FORSTER, M.; MASTERS, G. Portfolios – assessment Resources Kit. Melbourne: Australian Council for Educational Research, 1997.

2. HÁJKOVÁ, V.; STRNADOVÁ, I. Inkluzivní vzdělávání. Praha: Grada, 2010.
ISBN 978-80-247-3070-7.

3. JAROŠOVÁ, Z. Známkování nebo slovní hodnocení. Moderní vyučování, č. 9, 2004.

4. JAROŠOVÁ, Z. Známka nebo slovní hodnocení? Učitelské noviny, roč. 107, č. 26, 2004.

5. KALHOUS, Z.; OBST, O. a kol. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-253-X.

6. KOVAŘOVIC, J. Evaluace v práci školy. In: Walterová, E. a kol. Úloha školy v rozvoji vzdělanosti. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-083-2.

7. KYRIACOU, CH. Klíčové dovednosti učitele. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-022-7.

8. LAŠEK, J. Sociálně psychologické klima školní třídy a školy. Hradec Králové: Gaudeamus, 2001. ISBN 978-80-7041-699-2.

9. MAŇÁK, J.; ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-039-5.

10. MAREŠ, J. Učební a studijní styl žáka. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-246-7.

11. NELEŠOVÁ, A.; SPÁČILOVÁ, H. Didaktika primární školy. Olomouc: Palackého univerzita, 2005. ISBN 80-244-1236-5.

12. http://www.zslacnov.svitavy.cz/skola/eu/partnerstvi_bez_predsudku/individualni_plany.pdf – ukázky týdenních plánů.

13. http://mup.scio.cz/ – program pro žáky, učitele a rodiče umožňující sledování učebního pokroku ve vzdělávacích oblastech český jazyk, čtenářská gramotnost, matematická gramotnost, přírodovědná gramotnost, angličtina a společenské vědy.