Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• U žáka se projevuje nízká úroveň vyjadřovacích schopností, komunikačních dovedností.
• Žák má malou slovní zásobu.
• Žák má narušenou komunikační schopnost (NKS).
• Žák má obtíže v porozumění řeči, chápání verbálních instrukcí.

Popis opatření

V čem spočívá

Cílem podpůrného opatření je zlepšit u žáka vyjadřovací schopnosti, komunikační dovednosti, porozumění řeči a rozšířit slovní zásobu žáka. Při komunikaci se žákem respektuje pedagog zejména jeho věk, pohlaví, typ a stupeň NKS, aktuální úroveň komunikačních schopností, přidružené komplikace (např. poruchy hybnosti, závažnější senzorické postižení) a osobnostní vyladění žáka (popř. jeho doprovodu). Žáci, kteří vyrůstají v prostředí s nedostatkem řečových podnětů, mají zpomalený vývoj řeči, nedostatečnou slovní zásobu a velmi omezené vyjadřovací schopnosti. Nedostatečná slovní zásoba, neznalost odborných pojmů z jednotlivých vzdělávacích oborů, oslabený jazykový cit a další obtíže limitují žáky v porozumění základním výukovým situacím. Současně jim znemožňují adekvátně vyjádřit jejich potřeby, ale také projevit možné znalosti a dovednosti, zpomalují jejich tempo práce, vyčleňují je z kolektivu spolužáků, s nimiž žáci s NKS obtížně komunikují. Měli bychom vědět, z jakého rodinného prostředí žák pochází a zda dochází na logopedickou intervenci k logopedovi či jinému odborníkovi v souvislosti s problémy s řečí. Obecně lze konstatovat, že pro optimální vývoj řeči je důležité, abychom dítěti poskytovali přiměřený dostatek řečových podnětů, správný řečový vzor.

Čemu pomáhá

• Zlepšení komunikace žáka s okolím.
• Posílení schopnosti vyjadřovat vlastní myšlenky, pocity a potřeby.
• Zvýšení žákova sebevědomí.
• Zkvalitnění verbálního projevu, rozšíření slovní zásoby žáka.
• Zlepšení porozumění základním výukovým situacím.
• V odůvodněných případech zlepšení jazykových kompetencí zavedením vhodné formy alternativní či augmentativní komunikace.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Rozvoj slovní zásoby a jazykových kompetencí realizujeme jak v průběhu vyučování, tak i v různých zájmových kroužcích, hodinách speciálněpedagogické podpory, rodinném prostředí. Aby bylo podpůrné opatření efektivní, je nezbytně nutná spolupráce všech zúčastněných (pedagoga, logopeda, speciálního pedagoga, zákonných zástupců). Obecným pravidlem při komunikaci se žákem je přiměřenost užívaných výrazových prostředků vzhledem k jeho věku, a to nejen věku chronologickému, ale zejména vývojové úrovni, na které se žák nachází. Je vhodné přizpůsobit slovník věku a úrovni žáka. Při každodenním učení ve škole sledujeme, zda žák zná, rozumí a aktivně používá základní terminologii příslušného vyučovacího předmětu. Současně sledujeme, zda využívá běžné laické pojmy, jež jsou nezbytné pro práci ve výuce (např. pojmy jako „přiřadit“, „sloučit“, „oddělit“, „skupina“, „část“, „celek“, „rovný“, „krátký“, „delší než“, „větší než“, „menší než“ atd.). Vedeme žáka důsledně k užívání pojmů nezbytných ve výuce, stejně tak k hovoru v celých větách. Musíme vytvořit prostor pro vyjádření, poskytujeme dostatek času, aby žák mohl verbální schopnosti trénovat a využívat v průběhu výuky.

Krátký příklad konkrétních podnětů k rozvoji řeči:

• Rozvoj slovní zásoby – pojmenování, popis věcí, hraček, obrázků v knížce; velmi vhodné jsou různé dějové či tematické obrázky.
• Rozvoj vyjadřovacích schopností – tvorba vět nebo otázek podle obrázků, vyprávění příběhů, pohádek, odpovědi na otázky celou větou (správná gramatická vazba), říkanky, písničky, rytmizace atd.

Jak dále rozšiřovat slovní zásobu?

Kromě známých her, jako je slovní fotbal nebo „Napiš co nejvíc slov, která končí na k“ nebo „Vymysli co nejvíce slov, která mají šest písmen“, a dalších podobných variací existují některé velmi nápadité a zábavné hry (např. Morgensternova hra). Na trhu je spousta knih a výukových programů zaměřených na rozvoj řeči (příklady vhodných pomůcek, publikací viz níže uvedená literatura). S rozvojem řeči souvisí i rozvoj hrubé a jemné motoriky, grafomotoriky, vizuomotoriky, oromotoriky.

Na co klást důraz

• Důkladné promýšlení organizace výuky.
• Kreativita pedagoga.
• Vysvětlit citlivě ostatním spolužákům potíže daného žáka.
• Zajistit, aby spolužáci akceptovali, že se dotyčný žák vyjadřuje pomaleji, nerozumí složitějším verbálním sdělením, některé výrazy trénuje déle a potřebuje prostor pro jejich nácvik.

rizika

• Zvýšené nároky na přípravu pedagoga.
• Nedostatek času na žáka ve vyučování, během přímé řízené činnosti v MŠ.
• Nesouhra pedagoga a školního logopeda (popř. logopedické asistentky).
• Nedostatečná spolupráce rodiny – nepodnětné rodinné prostředí.
• Nerespektování doporučení ze strany odborníků.
• Negativní postoj ke komunikaci ze strany žáka (jazyková bariéra).
• Nedostatek finančních prostředků na odměnu pro pedagoga, pomůcky, speciální didaktické materiály.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

MŠ

Podněcování k verbálnímu projevu, vysvětlování neznámých pojmů, správný řečový vzor, podněty k odpovídání celou větou se správnou gramatickou vazbou, správné tvoření otázek.

ZŠ

Pedagog se věnuje žákovi individuálně při práci, která vyžaduje osvojení pojmů nebo přesné vyjadřování; poskytuje žákovi více času pro vyjádření myšlenek, na odpovědi, na dotazy, vysvětlení či zdůvodnění učiva apod.; sleduje, s jakými termíny, obraty apod. má žák obtíže. Jestliže žák opakovaně selhává v uvědomění si důležitých pojmů či frází, společně s pedagogem si zavede „slovníček“ a veškeré důležité obraty si do něj zapisuje. Pedagog následně vede žáka k aktivnímu užívání „slovníčku“, tj. kdykoli je nutné, aby příslušné slovo nebo slovní spojení použil, a žák si ho nedokáže vybavit, je vyzván, aby ve „slovníčku“ sám obrat našel, přečetl a následně adekvátně použil v nastalé učební situaci.

Stupeň 2

MŠ, ZŠ

Opora o obrazový materiál při popisech věcí, dějů, reprodukci čteného textu, tvorba vět a otázek se správnou gramatickou vazbou s oporou o obrazový materiál, zopakování promluvy žáka, případně její přeformulování do správné vazby, zpomalení tempa řeči, podpora logopedické asistentky. Pokud je příslušný odborník proškolen, lze využít program konceptuálního učení podle M. Nyborga. Žákovi jsou zadávány domácí úkoly, které spočívají ve vyprávění příběhů, pohádek, popisu obrázků, obrazců či jiných vizuálních podnětů, v popisu činností apod.

Důležité pojmy, jež si žák nedokáže osvojit, jsou společně s ním analyzovány a systematicky zvnitřňovány:

• Společně se žákem vymýšlíme obraty a fráze, v nichž je pojem užíván (např. pojem „skupina“ – skupina kamarádů; rozdělení do skupin ve třídě; soutěžení po skupinách; skupiny prvků v matematice; skupinky stromů v lese…).
• Odlišíme daný pojem od jiných pojmů, které se v podobných situacích používají (např. rozdíl mezi skupinou a jednotkou; rozdíl mezi skupinou a celkem – opět aplikujeme na příkladech žákovi známých frází).
• Trénujeme zobecnění pojmu ve všech situacích, v nichž ho lze použít, tj. nejen při školní práci, ale také v každodenním hovoru (v případě skupiny si postupně uvědomujeme, že za skupinu lze označit nejen živé tvory, ale lze hovořit také o skupinách předmětů či jevů – kdykoli více jednotek patří k sobě: skupina aut, skupina hracích kamenů, skupina čísel, skupina domů apod.).

Stupeň 3

MŠ, ZŠ

Respektování jazykové úrovně žáka, pedagog volí jednoduché, stručné a jednoznačné pokyny, otázky, pomáhá žákovi formulovat otázky i odpovědi, komentuje probíhající aktivity; rozšiřování aktivní a pasivní slovní zásoby s oporou o obrazový materiál, reálie; podpora školního logopeda (popř. klinického), logopedické asistentky.

Stupeň 4

MŠ, ZŠ

Nutná je podpora školního logopeda působícího ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením. Opora o obrazový materiál, v případě potřeby zavedení systému „znak do řeči“ či komunikačního deníku.

Stupeň 5

MŠ, ZŠ

Využití alternativní či augmentativní komunikace u žáků, kteří nejsou schopni používat verbální komunikaci.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. KREJČOVÁ, L. Žáci potřebují přemýšlet: co pro to mohou udělat jejich učitelé. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0596-1.

2. KREJČOVÁ, L.; MERTIN, V. (eds.). Pedagogická intervence u žáků ZŠ. Praha: Wolters Kluwer, 2010. ISBN 979-80-7308-347-2.

3. MERTIN, V.; KREJČOVÁ, L. (eds.). Metody a postupy poznávání žáka: pedagogická diagnostika. Praha: Wolters Kluwer, 2012. ISBN 978-80-7357-679-0.

4. VRBOVÁ, R. et al. Metodika práce se žákem s narušenou komunikační schopností. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3312-7.

5. Didaktické pomůcky například firem Mentio, Nomiland, Hobla.

6. Didaktické materiály řady Logico Piccolo, zejména pracovní listy Čtení s porozuměním I – Slova a věty; Prvouka – Jak se co dělá; Prvouka – Dříve a dnes; Prvouka – Roční období, počasí, čas; Prvouka – Tělo a zdraví; Základní cvičení 1 – Rozšíření slovní zásoby; Základní cvičení 2 – Rozvíjení jazykového citu.