Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák je snadno vyrušitelný.
• Žák nedokáže dokončit práci.
• Žák se nechá snadno rozptýlit novými podněty.
• Žák se nedokáže soustředit na práci.

Popis opatření

V čem spočívá

Obtíže se soustředěním znesnadňují školní práci, resp. znemožňují realizaci či dokončování pracovních úkolů, zapamatování informací apod. Na jedné straně je žádoucí vytvořit v průběhu výuky takové podmínky, aby se žákovy obtíže minimalizovaly, na druhé straně je vhodné pozornost trénovat a zdokonalovat. Rozhodně totiž patří mezi kognitivní funkce, které lze tímto způsobem modifikovat a zkvalitňovat.

Trénink koncentrace pozornosti se zaměřuje na schopnost vytrvat a přiměřeně dlouho se soustředit na zadanou práci, ale také na schopnost rozdělit pozornost mezi více podnětů a na schopnost plynule přejít k další aktivitě po ukončení aktivity stávající, tedy přesunout pozornost na další práci.

Čemu pomáhá

• Promítá se do většiny školních činností, při nichž v důsledku oslabeného soustředění čelí žák obtížím.
• Vede k soustředění na práci.
• Dokončování činností.
• Eliminaci odklonu pozornosti při výskytu nových či nečekaných podnětů.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Ve školním prostředí lze pozornost trénovat za využití různorodých pracovních listů (viz metodické zdroje) i specifickými úkoly, jež jsou žákovi zadávány. S pracovními listy lze pracovat individuálně v průběhu vyučování, je-li k tomu prostor. Případně je možné zadávat z nich domácí úkoly jako alternativu k domácím úkolům zadaným ostatním žákům. Pozornost trénujeme také cílenými verbálními pokyny, které vedou žáka k soustředění na práci, nabádají ho, aby si vytvořil pracovní místo, na němž ho nebude nic rušit. Po žákovi rovněž vyžadujeme, aby, kdykoli je to možné, sám verbalizoval svoji činnost – co vidí, s čím pracuje, jaké je zadání úkolu apod. Pokud se musí soustředit na práci a současně převádět do slov, s jakým materiálem či podněty pracuje, snadněji pozornost udrží.

Na co klást důraz

• Žákovi je třeba vždy prezentovat přiměřený počet podnětů.
• Jakmile je zahlcen množstvím informací nebo se v jeho okolí vyskytuje příliš mnoho vizuálních či auditivních podnětů, negativně to působí na jeho soustředění.
• Stojí za pozornost promyslet uspořádání učebny – někdy jsou místnosti pestře vyzdobeny výtvory žáků, pomůckami pro učení, sezónními artefakty, které připomínají významné události či svátky, apod. Přestože takové vybavení tříd působí zpravidla vizuálně velmi příjemně, pro žáky s obtížemi v soustředění může být příliš silným zdrojem rozptýlení. V těchto případech spíše platí pravidlo „méně je více“.
• Totéž platí o používaných učebnicích a pracovních listech – je-li to možné, volíme takové materiály, které jsou maximálně strukturované a přehledné, obsahují spíše méně podnětů na jedné stránce a doplňující informace či obrázky jsou vždy uváděny tak, aby bylo zcela srozumitelné, s čím souvisejí.

Ilustrační příklad

Nácvik koncentrace pozornosti za využití taktilních (tj. hmatových) podnětů bez použití zraku: Žákům znemožníme vidění (zavážeme jim oči nebo podněty schováme do nádoby, do níž pouze vloží ruce, ale nevidí, co v ní je) a zadáváme jim různé úkoly za využití různorodých pomůcek – např. necháváme je identifikovat podněty, vzájemně je mají porovnávat, mají určovat, který z původní sady chybí, který přibyl, prostudují hmatem geometrické tvary a pak je mají co nejpřesněji zakreslit apod. Znemožnění vizuálního zpracování podnětů a naopak nutnost využívat hmat zpravidla vede ke zklidnění a aktivuje intenzivnější zaměření pozornosti.

Jiným příkladem je nácvik zklidnění před prezentací úkolů. Předtím, než má žák něco říci (vyprávět příběh, vysvětlit pravidlo apod.), ho instruujeme, ať si pečlivě promyslí, jak bude hovořit. Necháme ho v klidu, ať nemluví, ať jen přemýšlí, případně mu pomáháme tím, že verbalizujeme, jak má přemýšlet („Zamysli se, co mi řekneš nejdřív, zkus si vzpomenout na slova, která musíš použít, mysli na to, že druzí musí rozumět tomu, co říkáš, zkus to říci jen ve třech, čtyřech větách, tvým úkolem je říci, co jsi dělal o víkendu, o ničem jiném teď mluvit nebudeš.“ apod.).

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

MŠ

Při společné práci si dítě vždy posadíme co nejblíže k sobě. Pomáháme mu zklidnit se a koncentrovat na práci prostřednictvím dotyku, pojmenováním, co má dělat, nač se má dívat, s čím má pracovat. Jestliže se projeví nepozornost, necháme ho odpočinout, stanovíme čas, kdy se může věnovat jiné aktivitě, a v určenou chvíli ho pobízíme k návratu k činnosti. Při cíleném nácviku využíváme pracovní listy pro rozvoj pozornosti nebo taktilní podněty (viz uvedený příklad dobré praxe). S dítětem pracujeme individuálně, když se ostatní děti věnují jiné aktivitě samostatně.

ZŠ

Žákovi zadáváme alternativní domácí úkoly zaměřené na trénink soustředění. Příležitostně s ním trénujeme koncentraci pozornosti či její rozdělení v průběhu vyučovacích hodin. Vedeme ho k soustředění při běžné školní práci, a to pojmenováním nutnosti soustředit se, usazením na pracovní místo, kde je minimálně vyrušován spolužáky nebo jinými podněty, svojí blízkostí, kdy mu pojmenováváme, nač se musí soustředit, popř. přímo opakovaným ukázáním úkolu, na němž má pracovat. Později přímo po žákovi chceme, aby sdělil, co má dělat, na čem právě pracuje, a tím ho nutíme více se koncentrovat na činnost. Kdykoli je to možné, stojíme při výuce v blízkosti žáka, ač hovoříme k celé třídě, a pomáháme mu koncentrovat se na práci dotykem, intenzivnějším zrakovým kontaktem, výraznější intonací, aby věděl, že má informace registrovat.

SŠ

Žáka průběžně vedeme k tomu, aby si při výuce dokázal vytvořit podmínky pro práci. Necháváme ho sedět v samostatné lavici co nejblíže vyučujícímu. Společně s ním pojmenováváme, co musí udělat, než začne pracovat – např. uklidí si pomůcky, které nepotřebuje, otevře si sešit, učebnici nebo pracovní listy, ujme se psacích potřeb, řekne si, co je jeho úkolem. Je-li v okolí nějaký podnět, který ho vyrušuje (za oknem padá sníh, spolužák cvaká propiskou, někdo hovoří, zatímco má žák pracovat), učíme ho, aby pojmenoval, že potřebuje klid na práci (požádá o klid, řekne, že se nemůže soustředit), případně si vytvořil podmínky, aby ho daný jev nerušil (zatáhne závěsy, vezme si sluchátka na uši apod.).

Stupeň 2

Vše jako ve stupni 1. Dále pak zařazujeme ve všech stupních studia pravidelné tréninkové chvilky (např. 2x týdně 10–15 minut) v průběhu výuky, kdy ostatní žáci pracují samostatně (např. v průběhu pracovních činností nebo výtvarné výchovy). Některé úkoly na nácvik soustředění zařazujeme záměrně do výuky tak, aby pracovali i ostatní žáci, zvýšenou pozornost však věnujeme konkrétnímu žákovi. Cíleně využíváme pracovní listy pro rozvoj pozornosti. Pokud je ve škole přítomen speciální pedagog s příslušným vzděláním, lze zařadit také realizaci programů HYPO, KUPOZ nebo Feuersteinovo instrumentální obohacování.

Stupeň 3

Se žáky na všech stupních studia se pracuje zcela individuálně, pravidelně je trénována koncentrace pozornosti při hodinách se školním speciálním pedagogem nebo školním psychologem. Jsou využívány pracovní listy, pro starší žáky i počítačové programy pro tyto účely určené (např. Happyneuron – Brain Jogging).

Stupeň 4

V tomto stupni se neaplikuje.

Stupeň 5

V tomto stupni se neaplikuje.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. MICHALOVÁ, Z. Pozornost: cvičení na posilování koncentrace pozornosti. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2004. ISBN 80-7311-026-1.

2. REZKOVÁ, V.; ZELINKOVÁ, O.; TUMPACHOVÁ, L. Koncentrace pozornosti: soubor pracovních listů určených pro děti k nácviku a zlepšení koncentrace pozornosti. Praha: Pražská pedagogicko-psychologická poradna, 2010.