Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má obtíže s určováním času, časových relací, komplikuje se tím výkon jeho školních povinností i každodenních činností.

Popis opatření

V čem spočívá

Orientace v čase znamená kromě znalosti hodin také odhady časových relací, uvědomění si posloupnosti děje, určování časových údajů. Jestliže žák nezná hodiny, nezvládá ani další dovednosti, které s časovými údaji souvisejí. Z toho vyplývají obtíže při orientaci v rozvrhu vyučovacích hodin, v odhadech délky trvání určité aktivity, neporozumění instrukcím typu „Máte na práci ještě pět minut.“ apod. To vše je žádoucí trénovat.

Čemu pomáhá

• Porozumění vztahům souvisejícím s určováním času, tj. délka trvání, odhady trvání, orientace v časových přehledech (rozvrh hodin, jízdní řády apod.).

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Pedagog se žákem trénuje v průběhu vyučování, např. určováním vyučovacích hodin na počátku dne, společným opakováním délky časových údajů (délka vyučovací hodiny, délka přestávky apod.), společně se žákem si říká, jak dlouho trvá určitá aktivita, cíleně žákovi (i celé třídě) sděluje, jak dlouho právě pracovali, aby si žáci uvědomili, jak dlouho trvá deset minut, půl hodiny apod. Pedagog se žáka příležitostně ptá, kolik je hodin, jak časový údaj vyjádří analogově i digitálně. Mimo to jsou systematicky využívány pracovní listy, žák dostává i domácí úkoly související s orientací v čase jako alternativu domácích úkolů, které jsou zadávány ostatním žákům ve třídě. Jsou stanoveny pravidelné chvilky v průběhu týdne (např. 2x týdně 10 minut – v době pracovních činností, výtvarné výchovy apod.), kdy je orientace v čase se žákem trénována.

Na co klást důraz

• Co nejvíce o času hovořit.
• Netrénujeme pouze pasivně za využití pracovních listů, ale při všech příležitostech žáka vedeme k tomu, aby přemýšlel o časových vztazích v reálném prostředí.
• Určení, co ukazuje malá a velká ručička na ciferníku hodin, je pouze začátek – žák si musí umět uvědomit délku trvání činností, odhady časů apod.

Ilustrační příklad

Jak lze se žáky o času přemýšlet, nejen ho učit mechanicky určovat: Při práci s klientkou poradenského zařízení byly opakovaně řešeny převody mezi digitálním a analogovým časem, které jí činily značné obtíže – zatímco v digitálním čase uvádíme hodinu, která už byla (14:25), v analogovém čase uvádíme někdy hodinu, která už uplynula (pět hodin a deset minut), a jindy hodinu, která teprve nastane (tři čtvrtě na čtyři). Při přemýšlení o určení času může být výhodné si uvědomit, že říkáme-li hodinu, která již uplynula (v digitální i analogové variantě), je to první časový údaj, který zmiňujeme, pak říkáme, kolik minut po dané hodině již uběhlo – zachováváme tedy posloupnost času, jak proběhl. A obdobně uvádíme-li v analogovém čase, která hodina nastane, nejprve vždy říkáme, kolik minut (částí hodiny) do příslušné hodiny je, pak teprve zmiňujeme, která hodina bude – opět tedy zachováváme v řeči časovou posloupnost.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

MŠ

Se žákem pravidelně hovoříme o posloupnosti činností. Pojmenováváme denní dobu a trénujeme s ním, aby dokázal určit, co se děje ráno, v poledne, večer, v noci. Učíme ho odlišovat všední dny a víkendy, popř. jak se dny jmenují.

1. a 2. stupeň ZŠ

Se žákem trénujeme znalosti určování času. Zpravidla začínáme analogovým časem, ale postupně trénujeme také digitální čas a převody mezi analogovým a digitálním časem. Pro tyto účely jsou využívány různé pracovní listy.

Orientaci v čase ovšem trénujeme také měřením času – žákovi např. měříme, jak dlouho mu trvá určitá aktivita (příprava pomůcek na stůl, oblékání v šatně, zápis domácího úkolu apod.). Může soutěžit sám se sebou v rychlosti zpracování dané činnosti, takže opakovaně měříme, jak rychle ji stihl vykonat.

Dále trénujeme určováním času, kdy je vykonávána konkrétní aktivita. Se žákem pojmenováváme, v kolik hodin dělá některé školní či domácí činnosti (např. v kolik hodin odchází do školy, v kolik hodin začíná a končí velká přestávka, v kolik hodin začínají jednotlivé vyučovací hodiny). S tímto souvisí také určování vyučovacích hodin v daný den – žák na počátku vyučování sdělí, které předměty jsou v rozvrhu daného dne a kterou hodinu jsou vyučovány. Případně je znovu tázán v průběhu dne, která vyučovací hodina bude následovat po přestávce, kolik hodin zbývá do konce dnešního vyučování, apod. Můžeme také využívat velké umělé hodiny (papírové, umělohmotné), na nichž nastavujeme čas, k němuž máme dospět (kdy skončí vyučovací hodina, kdy skončí určitá aktivita, kdy něco začíná apod.). Tento údaj žák porovnává s časem na nástěnných hodinách, které ve třídě visí.

Žákovi stanovujeme přibližný časový limit, v němž má stihnout určitou aktivitu, aby si představu příslušného časového rozpětí lépe fixoval (např. číst bude 5 minut; příklad bude počítat 2 minuty; hrát si bude 10 minut). Nejde o to, abychom striktně vyžadovali přesné načasování, ale aby žák získal představu, jak dlouho mu určitá práce trvá. Ukončení daného času může být provedeno zvukovým upozorněním – můžeme využívat nastavení budíku, kuchyňské minutky apod.

Trénujeme také posloupnost dnů v týdnu, měsíců v roce, ročních období, denní doby, pokud je žák nezná.

SŠ

Se žákem hovoříme o časových údajích – v kolik hodin musí začít něco vykonávat, aby aktivitu stihl včas; v kolik hodin musí vstát, aby došel včas do školy; v kolik hodin musí odejít z domova, aby přišel včas na autobus, jímž má někam odjet, apod. Trénujeme také převody mezi analogovým a digitálním časem. Opakovaně se ptáme, kolik je hodin, posilujeme rychlou orientaci v čase.

Stupeň 2, 3

Totožné se stupněm 1. Mimo to na všech stupních studia využíváme pracovní listy zaměřené na časovou posloupnost a určování času. V rámci výuky stanovujeme dobu vymezenou pro nácvik orientace v čase, kdy se žákem cíleně pracuje pedagog, popř. asistent učitele nebo speciální pedagog.

Stupeň 4

V tomto stupni se neaplikuje.

Stupeň 5

V tomto stupni se neaplikuje.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. RÖDLINGOVÁ, B. Jak dlouho trvá rok? Plzeň: Fraus, 2009. ISBN 978-80-7238-814-1.

2. WEINHOLDOVÁ, A. Poznáváme hodiny a čas. Praha: Albatros, 2010. ISBN 978-80-0002-647-3.