Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má obtíže při osvojování prvopočátečního čtení, psaní, počítání.
• Žák má výchovné obtíže.
• Žák vykazuje deficity dílčích funkcí.

Popis opatření

V čem spočívá

U žáků se sníženými kognitivními schopnostmi a žáků s mentálním postižením můžeme hledat příčinu jejich školních obtíží (ve čtení, psaní, počítání) i nepřiměřeného chování nejen v jejich limitujících rozumových předpokladech, ale i v nerozvinutých specifických dovednostech, v tzv. deficitech dílčích funkcí. V předškolním věku či na počátku 1. ročníku ZŠ lze včasnou diagnostikou tyto deficity odhalit a minimalizovat jejich projevy dříve, než se obtíže rozvinou. V tomto směru lze vnímat intervenci jako preventivní. Při rozvinutých obtížích při osvojování trivia na prvním stupni ZŠ má intervence rozměr terapeutický, reedukační. Nejedná se o všeobecné doučování nebo pomoc při zvládání učiva. Zaměřujeme se na specifický, izolovaný deficit dílčí funkce, který je zjištěn diagnosticky. Cvičí se tedy takový program, který dítě potřebuje. Reedukace je směřována do oblasti percepce, jemné motoriky a vizuomotorické koordinace (koordinace oko–ruka), fatických (řečových) funkcí a především kognitivních (poznávacích) funkcí, kam kromě vlastních myšlenkových operací patří také paměť a pozornost. Nápravná cvičení jsou s dobrými výsledky použitelná i u starších žáků ZŠ či SŠ s deficitem dílčích funkcí, u kterých přetrvávají obtíže ve čtení, psaní či matematice nebo mají obtíže při organizaci své činnosti, v orientaci v prostoru apod.

Čemu pomáhá

• Zrakové vnímání, zraková paměť, vizuomotorická koordinace, sluchové vnímání, sluchová paměť, jemná motorika a grafomotorika, vnímání vlastního těla a prostorová orientace, intermodalita (schopnost spojovat zrakové, sluchové a pohybové vjemy), serialita (pochopení a osvojování principu posloupnosti), orientace v čase a v prostoru.
• Eliminuje specifické výukové i výchovné obtíže.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Na základě podrobné speciálněpedagogické diagnostiky, kterou provádí školské poradenské zařízení, sestavujeme plán cvičení pro konkrétního žáka. Jednotlivá cvičení by měla mít formu hry. Lze je realizovat individuálně – zařazujeme pravidelná krátká, maximálně 10minutová cvičení každý den jako součást výuky, např. českého jazyka, či v rámci skupinové práce ve třídě, a to nad rámec běžné výuky v rámci disponibilní hodiny, popř. „kroužku“ pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, pokud je ve škole veden. Ve vyšších ročnících školy je do nácviku zapojen asistent pedagoga. Cvičení nesledují žádný časový plán, pouze individuální pokroky dítěte. Efektivita opatření se zvýší, pokud budou do cvičení zapojeni i rodiče formou společného plnění domácích úkolů s dítětem. Pedagog podrobně vysvětlí rodiči plán a předvede způsob práce při domácích cvičeních praktickou ukázkou, a to přímo se žákem. Další detailní postupy, s ohledem na specifika žáků, jsou zpracovány v následujících podpůrných opatřeních:

3.5.1 Posilování sluchové a zrakové percepce;

3.5.2 Podpora rozvoje myšlenkových operací;

3.5.3 Trénink paměti;

3.5.4 Trénink koncentrace pozornosti;

3.5.8 Rozvoj exekutivních funkcí;

3.5.9 Nácvik orientace v čase;

3.5.10 Nácvik orientace v prostoru.

Na co klást důraz

• Cvičení sestavujeme vždy směrem od jednodušších úkolů ke složitějším.
• Konkrétní aktivity volíme pro každého žáka podle jeho aktuální úrovně rozvoje dané funkce a schopnosti koncentrace pozornosti. Žák by neměl být unavený, ani ničím zaujatý či rozrušený.
• Při práci je nutné zajistit klid a poskytnout žákovi dostatek času k řešení předloženého úkolu.

Ilustrační příklad

Nela v 1. třídě působila mezi ostatními dětmi velmi neobratně, chaoticky, měla problémy zapamatovat si pravidla hry, neuvědomovala si následky svého jednání, obtížně chápala, proč ji ostatní děti odmítají. Objevily se i výukové obtíže – při čtení a psaní. Vyšetřením vyšlo najevo, že má problémy v pochopení posloupnosti. Nastavil se reedukační program založený na rozvoji vnímání, zapamatování reprodukce posloupnosti, a to ve třech úrovních náročnosti. Zpočátku se učila vnímat krátké posloupnosti, např. navlékala korálky podle vzoru, kterým bylo stanoveno pořadí barevných korálků, nebo zaplétala cop či zavazovala tkaničky. Na další, obtížnější úrovni plnila ve správném pořadí pět po sobě jdoucích instrukcí nebo napodobovala figury tanečních kroků. Na nejvyšší úrovni obtížnosti napodobovala tleskáním rytmus, uspořádávala obrázkové seriály.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Opatření není děleno do stupňů. Členění do jednotlivých stupňů je součástí podkaret výše uvedených kapitol.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. POKORNÁ, V. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-817-3.

2. SINDELAROVA, B. Deficity dílčích funkcí. Příčiny poruch učení a chování u dětí a jejich náprava. Bratislava – Brno: Psychodiagnostika, 2007.

3. SINDELAROVA, B. Předcházíme poruchám učení: soubor cvičení pro děti v předškolním roce a v první třídě. 2. vyd. Praha: Portál, 2013. ISBN 80-7178-431-1.