Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má nedostatečně rozvinuté sebeobslužné dovednosti.

Popis opatření

V čem spočívá

U žáků s nerovnoměrným či opožděným mentálním vývojem se setkáváme i s nedostatečnou úrovní sebeobslužných dovedností. Míra soběstačnosti se odvíjí od stupně postižení. Poskytování podpory v dané oblasti představuje základní výchovný prvek v edukaci těchto žáků. Jedná se o cílený individuální nácvik sebeobsluhy žáka, a to buď na bazální úrovni (osobní hygiena – udržování tělesné čistoty, umývání, používání toalety; oblékání, obouvání, stravování, orientace v prostředí školy, příprava pomůcek na vyučovací hodinu), nebo následně na vyšší úrovni (nákup, manipulace s penězi, použití prostředků veřejné dopravy, telefonování, záliby atp.). Při plánování nácviku sebeobsluhy je nutno vycházet především z jednotlivých vývojových fází a úrovně mentálního věku žáka, stanovit zónu nejbližšího vývoje (tzn. co by již žák mohl vzhledem ke svému mentálnímu věku za postupného uvolňování pedagogické podpory dokázat sám).

Čemu pomáhá

• Zapojit žáka do běžného kolektivu, a předcházet tak negativním dopadům nerovnoměrného psychomotorického vývoje.
• Dosáhnout nejvyšší možné nezávislosti žáka na druhé osobě v oblasti sebeobsluhy.
• S ohledem na budoucí uplatnění žáka získávat co nejvíce nezávislosti a osvojovat si nezbytné dovednosti.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Na základě pedagogické diagnostiky zjistíme úroveň sebeobslužných dovedností žáka a určíme oblast, kterou chceme rozvíjet. Opatření zavádíme v situacích, kdy dítě určitou dovednost nezvládá nebo ji má osvojenou jen částečně, a současně jsme přesvědčeni, že je na takové vývojové úrovni, kdy je možné tuto dovednost rozvíjet. Opatření aplikujeme prostřednictvím individuálního vzdělávacího plánu nebo edukačního plánu jako součást naplňování RVP v průběhu vyučovacího procesu, nejlépe však v každodenních reálných situacích za poskytnutí přiměřené míry podpory. Základním metodickým principem při aplikaci tohoto opatření je poskytnutí vyšší míry vizuální podpory (názoru). Sebeobslužné činnosti nestačí pouze vysvětlit, je třeba je i předvést nebo rozkreslit. V rámci tréninku získaných dovedností a vedení k samostatnosti by měla být do nácviku zapojena i rodina žáka.

Rizika

• Nadhodnocení možností žáka nesprávným určením zóny nejbližšího vývoje – klademe na něj požadavky, které není schopen zvládnout.
• Menší trpělivost pedagoga – tendence poskytovat větší míru podpory, než je nutné (neboť časově efektivnější je činnost udělat za žáka).
• Scházející motivace žáka (vhodná je motivace odměnou za každý dílčí pokrok, popř. i snahu).
• Nespolupracující rodina, která nesleduje stejný záměr jako škola (např. pedagog trénuje kontrolu tělesné čistoty odbouráváním plen, spolupráci žáka při oblékání, zatímco rodič setrvává v zažitém používání plen, raději dítě sám vysvleče apod).

Ilustrační příklad

Chlapec se středně těžkým mentálním postižením nastupuje do přípravného stupně ZŠ speciální v 5 letech. Zatím stále používá pleny, rodiče sdělují, že se na záchod chodit nedaří. Pedagog se společně s asistentem pedagoga intenzivně zaměřuje na nácvik této dovednosti. O nácviku byla informována i rodina a byla požádána, aby zavedené postupy aplikovala i doma. V první fázi se věnovali dovednosti „usedět“ na toaletě. Vodili žáka na WC v pravidelných intervalech a v určitou dobu (po půl hodině, popř. po svačině, po návratu z procházky). Zpočátku odměňovali pochvalou i několik vteřin, ve kterých vydržel sedět, aniž by potřebu vykonal. Postupně dobu prodlužovali a odměna následovala až po vykonání potřeby. V další fázi se zaměřili na to, aby si potřebu uvědomil a „řekl si“.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

MŠ

Nácvik bazální sebeobsluhy provádíme formou hry (např. oblékání a česání panenky, popř. terapeutického psa). Na různorodých pomůckách se dítě učí zapínat různé druhy knoflíků, zipů, patentů, manipulaci se zipem, rozvazování a zavazování tkaniček. Lze využít i obrázky, videa, na nichž je trénovaná činnost zobrazena. Postupně přecházíme na praktické dovednosti (učesat se, umýt si ruce, zapnout knoflík u kalhot, použít příbor apod.). Např. při nácviku svlékání a oblékání je možné využít košíčky – do nich ukládat svlečené oblečení a zároveň připravovat oblečení pro oblékání ve správném pořadí (umožňuje to zvýšení samostatnosti). Dítěti můžeme obléknout oblečení „napůl“ a nechat ho doobléknout. Totéž se svlékáním. Na této úrovni využíváme verbální podpory a učení nápodobou. Zapojujeme do nácviku spolužáka, který již dovednost samostatně zvládá a může být dobrým modelem a zároveň motivací pro dítě.

ZŠ

Kromě nácviku samostatnosti v oblasti péče o vlastní osobu provádíme i nácvik samostatnosti při přípravě na výuku. Postupujeme od jednoduchého ke složitému, aby žák byl schopen dosáhnout úspěchu. Každou činnost rozdělíme na dílčí kroky a nacvičujeme krok po kroku odděleně. Pozvolným spojováním a opakováním celého sledu činnosti se podaří, aby žák zvládl aktivitu zcela samostatně. Pomáháme mu slovním komentářem, popisujeme všechno, co právě děláme. Pomůcky si předem připravíme, věci mají své určené místo, které neměníme (např. skříňka s oblečením, háček na ručník, místo na přezůvky). Všechny osobní věci jsou označeny jmenovkou. Využívají se barevné obrázky, někdy je vhodnější využít fotografií, které jsou názornější. Nácvik vyšší úrovně (samostatná orientace v běžných sociálních situacích) se děje formou cílené intervence na školním poradenském pracovišti.

Stupeň 2

Zahrnuje podporu 1. stupně.

Stupeň 3

Zahrnuje podporu 1. a 2. stupně. Nácvik probíhá individuální formou v SPC s přesahem do reálných situací.

Stupeň 4

MŠ, 1. stupeň ZŠ

K nácviku sebeobsluhy dochází v rámci daného školního vzdělávacího programu, je zaměřen na nácvik bazální sebeobsluhy. Nácvik realizujeme formou hry, poskytujeme podporu o názor obrázků či videí, popř. jako podpůrného prostředku využíváme procesuální schémata (rozkreslení činností do kroků). Jednotlivé kroky postupu (např. umytí rukou, vysvlečení, oblékání) rozkreslíme tak, aby obrázkový návod mohl žák sledovat při činnosti. U mytí vizualizujeme např. kroky: „pustit vodu“ → „namočit ruce“ → „namydlit ruce“ atd., schéma je vyvěšené nad umyvadlem pomocí suchého zipu, jednotlivé obrázky se mohou pro lepší orientaci postupně sundávat a odkládat do krabičky. Návod se žákem čteme, jeho rukou ukazujeme na obrázky, abychom k nim upoutali jeho pozornost, a podle nich se žákem činnost vykonáváme. Nejdříve s fyzickou dopomocí, kterou postupně ubíráme, nakonec se snažíme přejít k naprosté samostatnosti bez verbálního doprovodu. Nutná je přítomnost asistenta pedagoga.

2. stupeň ZŠ, SŠ

K nácviku sebeobsluhy dochází v rámci daného školního vzdělávacího programu při výuce. Nácvik zaměřujeme na manipulaci s penězi, nakupování, telefonování, záliby, použití prostředků veřejné dopravy atp. Nácvik realizujeme ve skupině více žáků, po zkoušce v chráněném prostředí třídy následuje ověření nabyté schopnosti v reálném prostředí (nákup a placení v obchodě, jízda autobusem apod.). Vhodná je přítomnost asistenta pedagoga.

Stupeň 5

Na tomto stupni je rozvoj základních hygienických návyků a jiných oblastí sebeobsluhy obsahem samotného školního vzdělávacího programu. Dosažení daných dovedností vyžaduje dlouhodobý trénink a má značné limity. Cílem je dosažení jakékoli spolupráce při sebeobsluze (např. pomoc žáka natažením končetin při oblékání, otevřením úst, polknutím sousta při krmení apod.). Nutná je podpora asistenta pedagoga, popř. osobního asistenta.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. ČADILOVÁ, V.; ŽAMPACHOVÁ, Z. Sebeobslužné a praktické dovednosti. Praha: APLA, 2010.

2. JACOBS, D. S.; BETTS, D. E. Nácvik sebeobsluhy a sociálních dovedností u dětí s autismem. 1. vyd. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0498-5.

3. MÜLLER, O. Terapie ve speciální pedagogice. 1. vyd. Olomouc: UP, 2005. ISBN 80-244-1075-3.

4. STRAUSSOVÁ, R.; KNOTKOVÁ, M. Průvodce rodičů dětí s PAS. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0002-4.