Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák používá neadekvátní komunikační vzorce.
• Žák se uzavírá do sebe z důvodu obav ze zesměšnění, z důvodu sníženého sebevědomí.
• Žák nekriticky přijímá informace od lidí, které považuje za svůj vzor (hrozí maskovaná šikana, zneužívání nevědomosti, sociálněpatologické jevy).

Popis opatření

V čem spočívá

Jedná se o nácvik sociálního chování, respektive jednotlivých sociálních dovedností, který je zaměřený na řešení různých problémů ve vztahu k ostatním lidem. Při sestavování programu nácviku vycházíme z konkrétní potřeby žáka, event. třídy. Obecnými tématy jsou komunikační dovednosti, chování lidí k sobě navzájem, porozumění sociálním vztahům. Cílem je, aby se naučená dovednost přenesla do reálného života.

Čemu pomáhá

• Pochopit a správně uplatnit společenské normy, být dostatečně empatický ke svému okolí (spolužákům, učitelům), dokázat správně rozšifrovat chování lidí v různých souvislostech a přizpůsobit jim své chování, umět vhodně komunikovat.
• Vytváří podmínky k lepšímu přijetí žáka jak společností – jeho spolužáky i pedagogy, tak lidmi mimo prostředí školy. Stává se prevencí rizikového chování.
• Posilování sociálních dovedností žáků přispívá druhotně ke zlepšení jejich školních výsledků.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Nácvik sociálního chování realizujeme prostřednictvím sociálního učení. Buďme sami pro žáky vzorem – skupinovým pravidlům se žáci lépe naučí na příkladu svého oblíbeného pedagoga. Opatření můžeme aplikovat průběžně ve vyučovacích hodinách (řešení aktuálně vzniklých vztahových problémů), v třídnických hodinách (seznámení s normami), po vyučování při společných aktivitách (návštěva výstavy, kulturní akce apod.); jednotlivě nebo ve skupinách (vlastní realizace chování). Základním metodickým principem při aplikaci opatření je poskytnutí vyšší míry vizuální podpory (názoru). Společenskou normu či správné chování nestačí pouze vysvětlit, je třeba je i předvést nebo rozkreslit.

Další formou nácviku může být cílený nácvik prostřednictvím výcvikových kurzů nebo také metodou VTI (videotréninku interakcí), které v prostředí školy zajišťuje školní poradenské pracoviště, PPP či SPC, popř. soukromý subjekt nabízející realizaci těchto intervenčních metod. U vyšších stupňů bude nutná přítomnost pomocného lektora (např. proškolený asistent pedagoga).

rizika

• Klade zvýšené nároky na motivaci žáka i třídního kolektivu pro rozvoj/změnu zažitého sociálního chování.
• Klade zvýšené nároky na verbální dovednosti žáka – jeho schopnost formulovat a vyjádřit myšlenku, schopnost rozhodovat se apod. Nutno počítat s tím, že u těchto žáků je tato schopnost ve významné míře omezená.
• Je náročné na finanční a personální zabezpečení, ale také časově.

Ilustrační příklad

Žák s nerovnoměrným kognitivním vývojem na 2. stupni v běžné ZŠ měl obtíže s navazováním vztahů se spolužáky. Kvůli tomu byl na okraji kolektivu. Pedagog při individuální práci nejdříve chlapci vysvětlil základní pravidla, jak začít s druhým člověkem konverzaci (vystihnout vhodný okamžik, podívat se druhému do očí, oslovit ho jménem, zvolit téma, které by ho mohlo zajímat). Následovalo cvičení – žák měl navrhnout začátek konverzace u každé z nastíněných modelových situací (např. kamarád má narozeniny, jde k lékaři, je smutný, vyhrál závod, narodil se mu sourozenec atd.). Žák byl naučen zkoušet v reálném prostředí třídy. Jeho pokusy s pedagogem následně rozebírali. Poté byla zapojena celá třída – v třídnické hodině se hrály hry zaměřené na rozvoj komunikace a rozvoj sociálních kompetencí a vztahů.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

MŠ

Nácvik provádíme v každodenních, přirozených situacích (řešení konfliktu – např. zájem o jednu hračku). Popíšeme vhodnou formu řešení konfliktu a necháme děti, aby tento model předvedly. Učíme je základům společenského chování – zdvořilostním návykům, poděkování, vykání a asertivnímu chování – zvládání agresivity a potlačení pasivity. Hlavní zásadou je dávat dítěti příkladný vzor chování, vysvětlovat a zdůvodňovat společenské normy.

Záměrně realizujeme nácvik sociálních dovedností formou her zaměřených na sociální výchovu (vcítění se do druhých, navazování kontaktu, ochota pomoci, řešení konfliktů). Učíme děti rozumět mimice, výrazům obličeje, emocím a posuzovat je (využíváme obrázky výrazů obličejů, svého, spolužáků, nápodoby v zrcadle; hledání obrázku se správným výrazem, který předvádíme).

Práce s textem – s pohádkami, příběhy: rozebíráme situaci, kdo se jak zachoval, jaký to mělo vliv na ostatní, apod. Hrajeme divadlo. Pomocí vizualizace – časových obrázků – cvičíme společenské chování: dítě má poskládat dějové obrázky se sociální tematikou.

ZŠ, SŠ

Optimální je nácvik sociálních dovedností formou skupinové práce (výcvikové kurzy), která kromě toho, že zvyšuje motivaci žáka, umožňuje interakci mezi členy skupiny, nácvik sociálních dovedností a výměnu zkušeností.

Postup skupinového učení určité sociální dovednosti zahrnuje:

• Zjištění zkušeností účastníků nácviku s danou sociální dovedností v běžném životě (brainstorming, diskuse o vlastní zkušenosti).
• Vysvětlení a ukázka sociální dovednosti – pozorování lidí v dané situaci, pochopení jejího smyslu v reálném životě (ukázky ze seriálů, scénky, hry na situace – jak to má/nemá vypadat).
• Nácvik dovednosti ve skupině účastníků – přehrávání sociálních situací „nanečisto“ s možností vyzkoušet si různé situace (např. jak situace dopadne, když budu reagovat naštvaně, a jak, pokud využiji asertivního způsobu chování) a získat zpětnou vazbu od druhých lidí. Jako nácvikovou metodu využíváme dril, kdy se účastníci učí konkrétní reakci na situaci – větu, frázi nebo celou aktivitu (např. vstup do dveří).
• Nácvik v terénu (s lidmi mimo kurz), zadávání domácích úkolů, nácvik v terénu s lektorem, natáčení účastníků v přirozených situacích – rozbor videonahrávky, poskytnutí pozitivní zpětné vazby.
• Využití v reálném životě.

Zapojíme nejbližší okolí žáka (ochotné spolužáky, pedagogy, popř. ostatní pracovníky školy, s nimiž by žák mohl přijít do kontaktu), aby mu mohli pomoci navazovat adekvátní sociální vztahy. Napomáhat mu např. při vzájemné komunikaci navozením vhodného tématu, čekat delší čas na pozdrav atp.

Stupeň 2

Zahrnuje stupeň 1. Pokud má žák problémy s vyjádřením myšlenky, poskytujeme mu oporu povzbuzením. Klademe pomocné návodné otázky. Ověřujeme si průběžně, zda žák porozuměl cvičené společenské normě.

Stupeň 3

Skupinovou práci s třídním kolektivem kombinujeme s individuální prací. Ve skupině uplatňujeme metodu přehrávání rolí – vyzkoušíme si, nacvičíme, jak požádat o radu, jak navázat rozhovor s cizím člověkem, jak se bránit šikaně. Pedagog využívá různých her, ke kterým si připraví pomůcky dle vlastní potřeby a fantazie. Má připravené obrázky, tištěné texty, fotografie, pracovní listy, které slouží k vizualizaci řešeného problému, pomáhají žákům k lepšímu pochopení.

V rámci individuální práce lze aplikovat metody vycházející z behaviorálního přístupu. Žáci se učí pomocí behaviorálních technik zvládat stres, výhru a prohru. V rámci nácviku slušného společenského chování se učí orientovat v běžných sociálních situacích, rozumět jim a adekvátně na ně reagovat, např. pravidla pro pozdravy (kdo koho zdraví první), pro chování ve škole k učitelům, zásady při seznamování apod.

Stupeň 4

Využíváme především individuálních metod behaviorálního přístupu. V období dospívání a dospělosti jsou výhodnější skupinově vedené nácviky sociálních a komunikačních dovedností. Vhodná je podpora asistenta pedagoga, popř. osobního asistenta.

Stupeň 5

Na tomto stupni se opatření aplikuje pouze na bazální úrovni – prostřednictvím nápodoby a mechanickým drilem učíme zejména základní společenská pravidla: pozdravit, poděkovat, poprosit (verbálně). Pokud žák nemluví, učíme ho využívat gesta (např. zamávat na pozdrav). Pomocí alternativního komunikačního systému nacvičujeme navazování sociálních vztahů a schopnost komunikovat – sdělovat potřeby (např. využitím komunikačního deníku, který obsahuje pro žáka důležité obrázky, symboly, fotografie). Nutná je podpora asistenta pedagoga.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. GILLERNOVÁ, I.; KREJČOVÁ, L. a kol. Sociální dovednosti ve škole. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3472-9.

2. Kolektiv autorů. Metodika podpory sociálních dovedností. Aneb jak připravit a vést kurzy sociálních dovedností pro lidi s mentálním postižením. SPMP ČR, 2011. ISBN 978-80-260-0446-2.

3. PAUSEWANGOVÁ, E. 150 her k utváření osobnosti pro děti od 3 do 8 let. Praha: Portál, 1993. ISBN 80-85282-50-X.