Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• U žáka se projevuje agrese – ataky vůči spolužákům, pedagogům (verbální či fyzické).
• U žáka se projevuje autoagrese – bití se do hlavy, škrábání se po těle, kousání se do rukou.
• Žák se projevuje destruktivně.
• U žáka se projevuje repetitivně-stereotypní chování (třepání rukama, hučení, kývání tělem, skřípání zuby, grimasy).
• U žáka se projevuje rušivé, společensky nevhodné chování – vykřikování, válení se po zemi etc.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření realizujeme u žáků, kteří na zvýšené nároky, nezdar či náročné učební situace reagují neklidem, impulzivitou, výbuchy vzteku apod. Je třeba si uvědomit, že žáci s nevyrovnaným vývojem mohou být snáze unavitelní a běžné výukové situace na ně kladou vyšší nároky než na spolužáky a mohou je vyčerpávat, což se mimo jiné projevuje zvýšeným neklidem a výkyvy nálad. Žák s mentálním postižením svým problémovým chováním často reaguje na nevhodné prostředí a přístup dospělých. Má komunikační problémy, limitovanou schopnost ovládat vůlí své chování, menší odolnost vůči stresu, nemá schopnost kritičnosti a nadhledu. Spouštěčem problémového chování může být i deficit v sociálních dovednostech, který se projevuje v nepochopení a špatném vyhodnocování sociálních situací. Pedagog by měl být seznámen s možnostmi zvládání neklidu a změnami náročného chování žáků. Většina strategií je založena na aktivních postupech, které jsou zaměřeny na preventivní opatření vedoucí k odstranění nebo snížení výskytu problémového chování. Základem je hledání příčin a sledování konkrétního chování, které jsme označili za problémové.

Čemu pomáhá

• Eliminuje výbušnost, nepřiměřené reakce na učební situaci, tlumí nadměrný neklid.
• Modifikuje nevhodné chování žáka v týmu zainteresovaných pracovníků.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Při zvládání náročného chování žáka ve třídě lze využít ve vyšších stupních podpory metody aplikované behaviorální analýzy (ABA) – EDM, pětikrokového intervenčního postupu. Tu však provádí odborník – psycholog nebo speciální pedagog. První tři kroky behaviorální terapie mají charakter preventivní (předcházení problémovému jednání), další dva kroky vedou k ovlivňování následků problémového chování. Postupuje se po jednotlivých krocích. K dalšímu kroku se přistupuje vždy, pokud přetrvává výskyt problémového chování.

• Behaviorální a funkční analýza chování, lékařské posouzení – zjišťujeme, kdy, kde, s kým a při čem se problémové chování objevuje, co mu předchází a co po něm následuje. Východiskem je pečlivý záznam tohoto chování po určitý čas. Výstupem je rozpoznání spouštěče a funkčnosti tohoto chování (proč se žák tak chová). Když se problémové chování objeví nově, zvažujeme příčiny spočívající ve změně medikace či ve zdravotním stavu. Nejčastější zdravotní příčinou problémového chování bývá zranění, alergie, zažívací problémy, nachlazení, bolest zubů či zad, menstruace, záněty uší či změna medikace.
• Analýza prostředí – zjišťujeme, zda za nevhodným chováním nestojí fyzicky nepohodlné vlivy prostředí (osvětlení, teplota, oblečení, nevyhovující nábytek, nadměrný hluk, přítomnost více lidí, neuspořádanost pracovního místa, nedůsledné chování pedagoga). Zjišťujeme schopnost žáka vyjádřit své základní potřeby a přání.
• Analýza činností a volného času v průběhu dne žáka – sledujeme, zda činnosti nejsou pro žáka příliš složité, dlouhé či nudné, zda mu dávají smysl.
• Diferenční zpevňování – žádoucí chování upevňujeme pomocí odměn (jídlo, knihy, TV, procházky, žetony, umožnění oblíbené činnosti – PC, úsměv, pohlazení, pozornost).
• Restriktivní postupy a averzivní tlumení. Pokud hrozí zranění žáka či pedagoga, je na místě jeho omezení v pohybu (fyzicky – zalehnutím, mechanicky – zamknutí, farmakologicky). Averzivní terapii používáme za účelem systematické změny chování tak, že bezprostředně po jeho výskytu použijeme nepříjemný následek (odepření pro žáka pozitivního stimulu, ignorování, izolování od třídy, zákaz oblíbené činnosti, přesycení – paradoxně stimulujeme právě tu činnost, kterou chceme odstranit).

rizika

• Odchod od vykonávané činnosti v nižších stupních je v některých situacích žádoucí, avšak žáci si opatření nesmí fixovat jako formu „úniku od povinností k zábavě“. Odchod probíhá jen na dobu nezbytně nutnou, popř. je doprovázen přiměřenou činností.
• Opatření klade ve vyšších stupních podpory zvýšené finanční nároky na proškolení zainteresovaných odborníků v principech a metodách KBT (kognitivně-behaviorální terapie) intervence.

Ilustrační příklad

Žák 4. třídy s lehkým mentálním postižením po splnění úkolu často začmáral, nebo dokonce roztrhal sešit. Pedagog se již pokusil jeho chování ignorovat či poskytovat pozornost a pochvalu ve chvílích bez nežádoucích projevů. Přesto se nevhodné chování stále objevovalo. Proto pedagog zvolil strategii přesycení – vyžadoval vždy po žákovi, aby po určitou dobu dál trhal jiné papíry, a trval si na svém, i když to žáka přestalo bavit. Po měsíci byl žák z činnosti tak otráven, že nevhodné chování vymizelo.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

MŠ

K odbourávání neklidu, agresivity přispívají pohodlné prostory umožňující dostatek pohybu a také správně zaměřená nabídka aktivit, při nichž je vyžadována vlastní iniciativa, je umožněno vzájemné poměřování síly, cvičí se sebeovládání, rozvíjí se pocit sounáležitosti a je uspokojována dětská potřeba pohybu. Formou hry děti můžeme učit vnímat jejich pocity a poradit si s nimi, uvolňovat napětí, hraním různých rolí je učíme možné způsoby řešení konfliktních situací i vcítění se do druhého.

Dítěti stanovme jasný denní program – vytvoříme stereotyp, kdy jedna činnost navazuje na druhou, dítě nemá volný čas, ve kterém je ponecháno samo sobě, i když si činnosti může vybrat.

Soustřeďme se na kladné stránky dítěte – nešetříme pochvalou, povzbuzením, oceněním, především za snahu, dáváme najevo, že mu věříme. Pokud je to možné, poskytujeme žákovi co nejčastěji pozitivní zpětnou vazbu – pochvalu nebo pohlazení. Děláme to tehdy, když se žák skutečně chová tak, jak od něj požadujeme. Ocenění by mělo být názorné a jasně srozumitelné. Využíváme pravidlo „pochvala před trestem“ – pokud dítě dělá něco špatného, zkusme nejprve jeho chování změnit po dobrém, a když poslechne, pak jej pochvalme. Podstatné je dát dítěti najevo, že se nám jeho chování nelíbí, ale je samotné máme stále rádi. Je-li to možné, nevěnujme nevhodnému chování pozornost a ono samo často ztratí na přitažlivosti. Důležité je, aby pedagog i ve vyostřených situacích byl sám klidný a vyrovnaný, neboť nervozita dospělého situaci ještě zhoršuje. Pedagog je v úzkém kontaktu s rodiči dítěte, předávají si o něm vzájemně informace ve snaze o sjednocení postupů při řešení nevhodného chování.

ZŠ, SŠ

V situaci, kdy žák začne dávat najevo neklid, nesoustředí se, je výbušný, rozčiluje se, může být i verbálně agresivní vůči spolužákům nebo učiteli, učíme ho opustit prostor, v němž k uvedenému chování dochází. Ve třídě stanovíme „klidovou zónu“ (např. volnou lavici v zadní části třídy mimo dosah dění ve třídě, koberec s polštáři na sezení), do níž žák na přiměřeně dlouhou dobu odejde. Na daném místě buď vykonává jednoduchou činnost, která je předem domluvená (např. prohlíží nebo čte si knihu, něco píše nebo kreslí, vyplňuje cvičení, která jsou pro něj spíše nenáročná a nevyvolávají stres z nezdaru), nebo jen krátce v klidu sedí, aniž by vykonával jakoukoli činnost.

Stupeň 2

MŠ

Zahrnuje podporu 1. stupně. K uklidnění při záchvatu vzteku pomáhá fyzická blízkost pedagoga, lze použít „metodu pevného objetí“. Účinné je i klidně dítěti sdělit, že se vám jeho chování nelíbí, a pak jej ignorovat, nechat vyvztekat a jen dávat pozor, aby sobě nebo někomu jinému neublížilo. Někdy pomůže poodejít stranou, když dítě ztratí pedagoga ze zorného pole, většinou se rychle zklidní. Léčba šokem může zapůsobit tehdy, když pedagog použije něco naprosto nečekaného, ale pozitivního a veselého. Učíme dítě relaxovat, zakřičet si nebo používat boxovací pytel. Vhodné je vyčlenit ve třídě prostor nebo vybudovat speciálně zařízenou místnost k usměrnění zlosti, např. zeď proti agresi (měkce čalouněná stěna, u níž se dítě může „vyzuřit“, ale nemůže si ublížit), měkká žíněnka, zavěšený boxovací pytel, houpací síť. Po zklidnění afektu je vhodné mluvit o tom, co se stalo, rozhovor by měl být vstřícný a měl by vycházet z pocitu pedagoga („Mrzí mě, co se stalo…“).

ZŠ, SŠ

Žák tráví dobu nezbytně nutnou mimo učebnu – v místnosti školního speciálního pedagoga či školního psychologa, ve sborovně v přítomnosti pohotovost konajícího učitele. Zde vykonává činnost, která je dohodnuta se žákem i dospělým, jenž s ním tráví vymezený čas. V průběhu hodiny můžeme zařazovat hry na zvládání neklidu.

Stupeň 3

MŠ

Zahrnuje podporu 1. a 2. stupně. Pro předcházení vzniku a pro samotné zvládání neklidu či záchvatu vzteku dítěte je vhodná přítomnost asistenta pedagoga.

ZŠ, SŠ

Zahrnuje podporu 1. a 2. stupně. Realizována je metoda aplikované behaviorální analýzy (jednotlivé kroky jsou popsány v aplikaci opatření). Terapeut (školní psycholog, školní speciální pedagog) v rámci individuální práce se žákem zadává tzv. behaviorální úkoly (tj. konkrétní úkoly pro konkrétní reálné situace) a při následném setkání jej dítě informuje o míře své úspěšnosti při jejich zvládání. S těmito úkoly jsou obeznámeni i členové pedagogického týmu, sledují a citlivě podporují snahu dítěte o zvládnutí situace a poskytují následně své „nezávislé“ informace terapeutovi. Ten situaci vyhodnocuje a přiměřeně modifikuje práci s dítětem, včetně zadávaných úkolů. Pro žáka je vypracován krizový scénář, který stanoví přesné postupy, jak se bude personál školy chovat při záchvatu agrese žáka. Po záchvatu, již v klidu, je nutné nevhodné chování přiměřeně věku rozebrat se samotným žákem, nejlépe s jeho oblíbeným pedagogem. Ale také s jeho spolužáky – předcházíme tím nevraživosti z pocitu, že „mu/jí všechno projde“, protože je postižený/á. Důležité je také vzájemné předávání informací mezi školou a rodinou prostřednictvím „deníku“ – učitel i zákonný zástupce píší deník, v němž zhodnocují práci žáka, informují v něm o důležitých situacích, podnětech, které mohou mít negativní vliv na chování žáka. Vhodné jsou pravidelné schůzky se zákonnými zástupci – 1x za dva týdny nebo 1x za měsíc.

Stupeň 4

Zahrnuje podporu 3. stupně. U hlubších deficitů intelektu je využíváno behaviorální analýzy chování a následných konativních intervencí. Stanovíme okolnosti, které určitému chování předcházejí, případně po určitém chování následují, mohou být jeho příčinou a udržovat ho. Důležité je analyzovat a pochopit důvody konkrétního chování ve vztahu k prostředí a teprve na základě toho můžeme navrhnout způsoby řešení s přihlédnutím k těmto okolnostem. Zde leží značná část intervenční činnosti na samotném pedagogovi a asistentovi pedagoga, kteří konzultují postupy se školním psychologem, popř. speciálním pedagogem. Nezbytná je spolupráce se zákonnými zástupci.

Pro celkové zklidnění a odbourávání stresu využíváme jako prevenci problémového chování pobyt žáka v terapeutické místnosti pro smyslové vnímání – snoezelen (stimulující místo s klidnou a pohodovou atmosférou).

Stupeň 5

Zahrnuje podporu předcházejících stupňů.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. Čadilová, V.; Jůn, H.; Thorová, K. Agrese u lidí s mentální retardací a s autismem. Zvládání problémového chování nejen v domovech sociálních služeb. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-319-2.

2. ELLIOT, J.; PLACE, M. Dítě v nesnázích: prevence, příčiny, terapie. 2. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-2470-1820.

3. ERKERT, A. Hry pro usměrňování agresivity. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-938-0.

4. JŮN, H. Moc, pomoc a bezmoc v sociálních službách. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-590-5.

5. ŠIMANOVSKÝ, Z. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-426-7.