Metody aktivního učení

Jiřina Muchová

Oblast podpory:

Modifikace vyučovacích metod a forem

Cílové skupiny:

SŠ
ZŠ - 1. stupeň
ZŠ - 2. stupeň

Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

Žák má poruchy koncentrace pozornosti.
Žák má výkonnostní výkyvy.

Popis opatření

V čem spočívá

Metodami aktivního učení podporujeme aktivitu a iniciativu žáků, zapojujeme jejich myšlenkovou a charakterovou tvořivost, napomáháme k samostatnosti, odpovědnosti, pozitivně ovlivňujeme rozvoj jejich osobnosti. Edukačních cílů dosahujeme na základě práce samotných žáků, jsme s nimi v přímé interakci.

Mezi charakteristické znaky uvedených metod patří:

Pozitivní přístup – předkládáme činnosti, které přinášejí žákovi dobrý pocit, jeho posun pozitivně hodnotíme.
Individualizace – respektujeme pracovní tempo jednotlivých žáků i jejich úroveň, zkušenosti, vědomosti, zájmy.
Vlastní činnost – při dialogu žákovi nabízíme své nápady, řešíme problémy, využíváme dramatizaci a hru v roli.
Variabilita – akceptujeme různost, pracujeme různými postupy.
Svoboda – tolerujeme různé názory.
Kooperace – podporujeme spolupráci žáků.
Konstruktivistický přístup – žákovi umožňujeme vytvářet si vlastní poznání.
Smysluplnost a srozumitelnost – učíme poznatkům, které jsou využitelné v reálném životě.
Hravost – zvyšujeme zájem a motivaci žáků.

Čemu pomáhá

Přispíváme k vytváření příznivého třídního a školního klimatu.
Zvyšujeme aktivitu žáků – více pracují, než naslouchají, vyjadřují své pocity, přinášejí své vlastní nápady, prohlubují zájmy a znalosti, zlepšují komunikační dovednosti.
Žáky učíme toleranci, zlepšujeme jejich sociabilitu, pracujeme na zvyšování jejich sebevědomí.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Při dosahování určitého edukačního cíle úzce spolupracujeme se všemi žáky, vtahujeme je do debaty, podporujeme jejich aktivitu, podněcujeme je k vyjádření myšlenek. Respektujeme jejich mluvu či výrazy, které mohou souviset s rodinným zázemím, nekritizujeme je, pouze usměrňujeme. Nevnucujeme jim své názory, ale napomáháme jim odhalovat jiné úhly pohledu, pozitivně oceňujeme jejich práci. V diskusi dodržujeme předem dohodnutá pravidla a průběžně se přesvědčujeme, zda v každé fázi žáci vědí, co mají dělat. Pravidla diskuse si stanovíme společně se žáky, sepíšeme je na arch papíru a umístíme na viditelném místě ve třídě – žáci je tak více respektují. Příklad pravidel diskuse:

Každý žák dostane šanci mluvit, nikdy nemluví více žáků najednou, nepřerušujeme se.
Vyslechneme si názory ostatních, i když s nimi nesouhlasíme, nehádáme se.
Držíme se tématu, hovoříme stručně.
Jsme připraveni změnit svůj názor a vysvětlit tuto změnu.
Nesnažíme se přesvědčit ostatní, ale spíše se pokusíme co nejlépe vysvětlit svůj postoj.

Na co klást důraz

Na reálný odhad schopností a zájmů žáků, respektujeme individualitu žáků a úroveň jejich komunikačních dovedností.
Volíme aktuální a přitažlivá témata, uvádíme příklady ze známého prostředí.
Diskusi začínáme tím, co je všem důvěrně známé.
Úkoly zadáváme stručně a jasně.
Dostatek času věnujeme reflexi dokončených aktivit, vytváříme předpoklady pro formování nových postojů.
Respektujeme stanovená pravidla.
Připravujeme pestré vyučovací hodiny.
Podporujeme aktivní nasazení a tvůrčí atmosféru ve třídě.

rizika

Nevhodné třídní klima, nezdravá soutěživost mezi žáky.
Nenaplňování edukačních cílů – pedagog není v přímé sociální interakci, upřednostňuje direktivní přístup.
Problémové chování žáků – negativní emoce, ztráta motivace u většiny žáků, hyperaktivita, emocionální labilita, impulzivita, zvýšená unavitelnost.
Nevhodné téma.
Nerespektování pravidel diskuse – hádka mezi spolužáky.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Žáci s výraznějším oslabením kognitivního výkonu vykazují omezené možnosti pracovat některými metodami. Podpůrné opatření využíváme u stupňů 1–2, popř. 3, kde bude nutná větší zainteresovanost učitele při objasňování pravidel pro pochopení úkolu. V hodinách budeme žáky více navádět a podporovat k vyjádření názorů, postojů. U stupňů 4–5 se opatření neaplikuje.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. ČADOVÁ, E. a kol. Metodika práce asistenta pedagoga se žákem s tělesným postižením. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3378-3.

2. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7.

3. MAŇÁK, J.; ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-039-5.

4. METODICKÝ PORTÁL RVP.CZ. Metodický portál inspirace a zkušeností učitelů [online]. ©2011, poslední revize 2011-11-23 [cit. 2014-01-02]. Autor článku: MAŇÁK, J. Aktivizující výukové metody. Dostupné z: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/14483/aktivizujici-vyukove-metody.html/>.