Katalog podpůrných opatření

4.2.6

Výuka respektující styly učení

  • Milan Valenta
Oblast podpory:
  • Modifikace vyučovacích metod a forem
Cílové skupiny:
  • ZŠ - 1. stupeň
  • ZŠ - 2. stupeň


Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

  • Žák není schopen zpracovat informace z učební látky.
  • Žák nechápe učivo.
  • Žák má problémy s komunikací.

Popis opatření

V čem spočívá

Učební styl je způsob, jakým jedinec přijímá a zpracovává informace. Pokud zjistíme (diagnostikujeme) převažující učební styl žáka, jsme schopni zvolit takové didaktické metody a prostředky výuky, které potenciálně povedou k nejefektivnějšímu učení konkrétního žáka a podle psychologů mohou napomoci zlepšit jeho školní úspěšnost. Styl učení není neměnný a je ovlivnitelný prostředím, tudíž i vzděláváním.

Klíčů pro členění učebních stylů žáků je celá řada, přičemž se většinou respektuje funkční členění a specializace pravé a levé hemisféry mozku (pravá hemisféra je více globální, emoční, souvisí s představami, intuicí, fantazií, zatímco levá hemisféra je zaměřena analyticky a logicky a přímo souvisí s řečí a jazykovými strukturami). Nejčastěji se však uvádějí následující učební styly a edukačně-formativní strategie z nich plynoucí: vizuální, auditivní, verbální, tělesně-kinetický, logický, sociální.

Čemu pomáhá

  • Výběru způsobu zprostředkování učiva.
  • Určení optimálního didaktického média, didaktických metod a prostředků v užším slova smyslu (pomůcek), interakčně-komunikačního kanálu „šitého na míru“ konkrétnímu žákovi, skupině žáků, třídě.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Učitel diagnostikuje převažující učební styl konkrétního žáka a tomuto stylu přizpůsobí (alespoň v některých vzdělávacích oblastech) zprostředkování učební látky. Stejně tak preferuje v komunikaci se žákem komunikační oblasti a kódy, které vycházejí z daného učebního stylu. Obecně platí, že pedagog se snaží využívat celé spektrum přístupů a metod, které jsou vhodné pro žáky s různými styly učení.

Na co klást důraz

Na výběr výukových strategií podle následujícího obecného klíče pro volbu vhodného didaktického média u jednotlivých učebních stylů:

  • Vizuální (zaměřuje se na podporu přes psané a viděné informace, kreslení obrázků, ilustrace, mapy, diagramy, kognitivní mapy, podtrhávání a zvýrazňování textu, časové a dějové osy, vizuální prezentace atd.).
  • Auditivní (didaktické prostředky – melodie, rytmus, říkadla, hudba, písničky, zvukové algoritmy, extra- a paralingvistika, diskuse, učení se hlasitým opakováním, rapování a zpívání učiva, voicebandy, slovní metody přenosu informací atd.).
  • Verbální (slovo slyšené – viděné – psané, příběhy, fabulace didaktického materiálu, slovní hříčky, mnemotechnika, rozhovory, diskuse, akronymy atd.).
  • Tělesný – pohybový (důraz na kódy „řeči těla“, na nonverbální komunikaci, a to především na gestiku, posturiku, proxemiku a dotyk na pokusnictví, dále sem patří experimentace a „učení skrz dělání“, tanec, mimika, tvorba pomůcek a modelů, spojení učení se s pohybem a chůzí, časté změny polohy těla, vřazení častých a krátkých přestávek do učení, hra v roli a dramatizace atd.).
  • Logický (doplňovačky, vzorce, čísla a fakta, interdisciplinarita oborů a poznatků, systémy a struktury, experimenty, exkurze, vyhledávání informací na internetu atd.).
  • Sociální – interpersonální (učení se ve skupinách, učení druhých, řešení problémů, společné projekty a projektová výuka, evaluace a reflexe v týmu atd.).
  • Sociální – intrapersonální (vytěžování osobní zkušenosti, využívání slovních asociací, psaní deníku, domácí příprava a samostudium, samostatné úkoly, koncentrativní a sebereflexivní techniky a didaktické přístupy).

rizika

  • Nesprávně určený učební styl žáka.
  • Neadekvátní metody zprostředkování učiva.

Ilustrační příklad

Příkladem dobré praxe může být využití adekvátního učebního stylu u Jiřího – žáka základní školy praktické, který má problémy v počátečním čtení (s oslabením v oblasti zapamatování a vybavování grafémů). Učitelka využila metodiky waldorfské školy pro zapamatování grafémů, kdy je vizuální a akustická percepce a jemná motorika podpořena ještě hrubou motorikou a narací (didaktickým příběhem s jistým emocionálním nábojem). Problém se zapamatováním a vybavením grafémů časem ustoupil, a to především díky využití tělesně-pohybového poznávacího stylu.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Využití celého spektra kognitivních stylů.

Stupeň 2

Využití celého spektra kognitivních stylů.

Stupeň 3

Využití celého spektra kognitivních stylů.

Stupeň 4

Z informativně-formativních strategií se jedná především o preferování těch přístupů, které mají oporu ve vizuálním, tělesně-pohybovém a sociálním kognitivním stylu.

Stupeň 5

Neaplikuje se.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. ARMSTRONG, T. Každý je na něco chytrý. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0019-2.

2. MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-246-7.