Výuka respektující styly učení
- Modifikace vyučovacích metod a forem
- MŠ
- SŠ
- ZŠ - 1. stupeň
- ZŠ - 2. stupeň
Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje
- Žák není schopen zpracovat informace z učební látky.
- Žák nechápe učivo.
- Žák má problémy s komunikací.
Popis opatření
V čem spočívá
Učební styl je způsob, jakým jedinec přijímá a zpracovává informace. Pokud zjistíme (diagnostikujeme) převažující učební styl žáka, jsme schopni zvolit takové didaktické metody a prostředky výuky, které potenciálně povedou k nejefektivnějšímu učení konkrétního žáka a podle psychologů mohou napomoci zlepšit jeho školní úspěšnost. Styl učení není neměnný a je ovlivnitelný prostředím, tudíž i vzděláváním.
Klíčů pro členění učebních stylů žáků je celá řada, přičemž se většinou respektuje funkční členění a specializace pravé a levé hemisféry mozku (pravá hemisféra je více globální, emoční, souvisí s představami, intuicí, fantazií, zatímco levá hemisféra je zaměřena analyticky a logicky a přímo souvisí s řečí a jazykovými strukturami). Nejčastěji se však uvádějí následující učební styly a edukačně-formativní strategie z nich plynoucí: vizuální, auditivní, verbální, tělesně-kinetický, logický, sociální.
Čemu pomáhá
- Výběru způsobu zprostředkování učiva.
- Určení optimálního didaktického média, didaktických metod a prostředků v užším slova smyslu (pomůcek), interakčně-komunikačního kanálu „šitého na míru“ konkrétnímu žákovi, skupině žáků, třídě.
Aplikace opatření a specifikace podmínek
Učitel diagnostikuje převažující učební styl konkrétního žáka a tomuto stylu přizpůsobí (alespoň v některých vzdělávacích oblastech) zprostředkování učební látky. Stejně tak preferuje v komunikaci se žákem komunikační oblasti a kódy, které vycházejí z daného učebního stylu. Obecně platí, že pedagog se snaží využívat celé spektrum přístupů a metod, které jsou vhodné pro žáky s různými styly učení.
Na co klást důraz
Na výběr výukových strategií podle následujícího obecného klíče pro volbu vhodného didaktického média u jednotlivých učebních stylů:
- Vizuální (zaměřuje se na podporu přes psané a viděné informace, kreslení obrázků, ilustrace, mapy, diagramy, kognitivní mapy, podtrhávání a zvýrazňování textu, časové a dějové osy, vizuální prezentace atd.).
- Auditivní (didaktické prostředky – melodie, rytmus, říkadla, hudba, písničky, zvukové algoritmy, extra- a paralingvistika, diskuse, učení se hlasitým opakováním, rapování a zpívání učiva, voicebandy, slovní metody přenosu informací atd.).
- Verbální (slovo slyšené – viděné – psané, příběhy, fabulace didaktického materiálu, slovní hříčky, mnemotechnika, rozhovory, diskuse, akronymy atd.).
- Tělesný – pohybový (důraz na kódy „řeči těla“, na nonverbální komunikaci, a to především na gestiku, posturiku, proxemiku a dotyk na pokusnictví, dále sem patří experimentace a „učení skrz dělání“, tanec, mimika, tvorba pomůcek a modelů, spojení učení se s pohybem a chůzí, časté změny polohy těla, vřazení častých a krátkých přestávek do učení, hra v roli a dramatizace atd.).
- Logický (doplňovačky, vzorce, čísla a fakta, interdisciplinarita oborů a poznatků, systémy a struktury, experimenty, exkurze, vyhledávání informací na internetu atd.).
- Sociální – interpersonální (učení se ve skupinách, učení druhých, řešení problémů, společné projekty a projektová výuka, evaluace a reflexe v týmu atd.).
- Sociální – intrapersonální (vytěžování osobní zkušenosti, využívání slovních asociací, psaní deníku, domácí příprava a samostudium, samostatné úkoly, koncentrativní a sebereflexivní techniky a didaktické přístupy).
rizika
- Nesprávně určený učební styl žáka.
- Neadekvátní metody zprostředkování učiva.
Ilustrační příklad
Příkladem dobré praxe může být využití adekvátního učebního stylu u Jiřího – žáka základní školy praktické, který má problémy v počátečním čtení (s oslabením v oblasti zapamatování a vybavování grafémů). Učitelka využila metodiky waldorfské školy pro zapamatování grafémů, kdy je vizuální a akustická percepce a jemná motorika podpořena ještě hrubou motorikou a narací (didaktickým příběhem s jistým emocionálním nábojem). Problém se zapamatováním a vybavením grafémů časem ustoupil, a to především díky využití tělesně-pohybového poznávacího stylu.
Varianty opatření dle stupňů podpory
Stupeň 1
Využití celého spektra kognitivních stylů.
Stupeň 2
Využití celého spektra kognitivních stylů.
Stupeň 3
Využití celého spektra kognitivních stylů.
Stupeň 4
Z informativně-formativních strategií se jedná především o preferování těch přístupů, které mají oporu ve vizuálním, tělesně-pohybovém a sociálním kognitivním stylu.
Stupeň 5
Neaplikuje se.
Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura
1. ARMSTRONG, T. Každý je na něco chytrý. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0019-2.
2. MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-246-7.