projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák není motivovaný k práci, v učení nenachází smysl, předmět vnímá jako neužitečný.
• Žák trpí hyperaktivitou, poruchami koncentrace a pozornosti, emocionální labilitou, impulzivitou, poruchami chování, zvýšenou unavitelností, výkonnostními výkyvy.
• Žák má z daného předmětu strach.

Popis opatření

V čem spočívá

Podporu motivace žáka můžeme chápat jako hnací sílu, kterou nutíme žáky dosahovat určitých cílů. Její úspěšnost závisí na přitažlivosti stanovených cílů, výběru vhodných vyučovacích činností a aktivitě žáků. Aktivitu žáků ve výuce podporujeme zejména prostřednictvím vhodně kladených otázek, učíme je přemýšlet o daném úkolu, napomáháme jim v orientaci ve výukové situaci, vedeme je k nácviku samostatnosti při práci.

Motivaci dělíme na vnitřní a vnější, která se v průběhu života jedince mění. V mladším školním věku převažuje vnější motivace – pochvala od rodičů, učitele, v průběhu dospívání se sílícím vlivem vrstevníků převažuje vnitřní motivace, jež souvisí se žebříčkem hodnot žáka (potřeby sociální, kognitivní a výkonové). Žák, který je motivován vnitřně, vykazuje lepší školní výsledky, má pozitivnější pohled na školní docházku, mnohem svědomitěji se připravuje na výuku.

Častým motivačním podnětem k učení bývá odměna (nejlépe pochvala), méně vhodným motivačním prostředkem je trest – motivuje krátkodobě, později naopak tlumí aktivitu žáka.

Silným motivačním prvkem či jednou z možností motivace žáků s mentální retardací může být také existence skupiny SAMI A SPOLU v České republice, která vychází z myšlenek a zkušeností zahraničního hnutí Self Advocacy (sebeobhájci). Self Advocacy je celosvětovou organizací sdružující osoby s mentální retardací, jejímž cílem je získat pro osoby s mentální retardací co největší samostatnost – podporuje jejich vzdělávání i pracovní uplatnění, možnost žít v partnerském vztahu, učí je vyjadřovat jejich postoje, názory a přání (za sebe i druhé), napomáhá jim vyznat se v jejich právech a povinnostech.

Čemu pomáhá

• Ovlivňujeme školní výkon žáka.
• Učíme žáka přemýšlet o zadaném úkolu a řešit složitější problémy.
• Podporujeme žáka ve vytváření hodnotového žebříčku – pokud žák ví, proč se danou činnost učí a jak ji uplatní, nachází v učení smysl, učivu lépe rozumí, jeho zájem o vzdělávání se prohlubuje.
• V případě optimální motivace podporujeme žákovo sebehodnocení a seberozvoj, zvyšujeme jeho sociabilitu.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Pro dosažení optimální motivace musíme znát dominující potřeby žáků i jejich kognitivní schopnosti. Ve výuce jsme s nimi v neustálém kontaktu, využíváme různé motivační metody. Vybíráme pro ně zajímavá a různorodá témata, motivujeme je jednoduššími činnostmi, po zvládnutí předkládáme složitější. Při expozici nové látky vzbudíme jejich zájem pomocí atraktivních detailů souvisejících s tématem, např. co učebnice neuvádějí. Využíváme úvodní a průběžné motivační metody:

• Vyprávění (použít krátký příběh) – navazujeme na předchozí poznatky žáků, snažíme se vzbudit jejich zájem o učivo, upoutáme záměrnou pozornost a zklidníme třídu.
• Motivační rozhovor – k danému příběhu pokládáme otázky, zvyšujeme aktivitu žáků.
• Demonstrace – využíváme přímého názoru a pomůcek (efekt novosti).
• Orientační otázky – uplatňujeme pro oživení výkladu, do závěrečné části zařazujeme soutěžní moment, pokud na něj předem třídu upozorníme.
• Aktualizace učiva – oživujeme učivo obsahovými prvky, které mají blízký vztah k žákům, škole, regionu.
• Následná demonstrace – graficky znázorňujeme (provádějí žáci nebo učitel).
• Uvádíme příklady z praxe.

Na co klást důraz

• Jsme tvořiví, připravujeme pestré vyučovací hodiny.
• Respektujeme individualitu žáků, někteří jsou cílevědomí, jiní potřebují pro dosažení cíle větší dopomoc, podporujeme jejich samostatnost.
• Volíme optimální motivaci – pokud víme, jak žáky motivovat, můžeme významně zvýšit tempo jejich učení a naopak.
• U některých žáků musíme ve výuce uplatňovat také průběžnou motivaci.
• Ve škole i doma nastavíme vhodný systém odměn – žáka za vykonanou činnost odměňujeme razítkem, samolepkou, obrázkovými kartičkami, pamlskem, oblíbenou činností. U některých žáků odměny vizualizujeme v pracovním schématu nebo žetonové tabulce – žák za vykonanou činnost dostane žeton, ten vloží do žetonové tabulky, za více žetonů následuje odměna.
• Na žáky máme přiměřené nároky, je-li třeba, poskytujeme jim více času na plnění úkolů i vyjádření myšlenek, dle potřeby úkoly modifikujeme – zjednodušujeme, zkracujeme.
• Ověřujeme si pochopení předcházejícího učiva, řádně vysvětlujeme nové postupy, objasňujeme pravidla, připomeneme, co je při práci důležité, jaká jsou klíčová slova zadání, nač práce navazuje, apod.
• Je-li to možné, využíváme vzájemné interakce mezi žáky – ve třídě se projevuje přirozená soutěživost.
• Získané znalosti fixujeme, obměňujeme, přenášíme do praxe, učíme žáky řešit reálné životní situace.
• Žákovi umožňujeme využívat různé podpůrné didaktické pomůcky a tabulky, pracujeme s moderními výukovými technologiemi.
• Dodržujeme didaktické zásady (názornosti, přiměřenosti, soustavnosti, trvalosti, uvědomělosti a aktivity žáků, zásadu individuálního přístupu).

rizika

• Nestimulující třídní klima.
• Nedostatečné zkušenosti pedagoga – nevhodně zvolené motivační metody k učení či používání stále stejných metod, metodicky nepřipravené vyučovací hodiny, monotónnost vyučování.
• Nevhodně nastavený motivační systém a systém odměn a trestů ve škole i doma.
• Nereálný odhad schopností žáků, nadměrná zátěž.
• Nevhodný přístup rodičů k případnému neúspěchu.

Ilustrační příklad

Příklady otázek, kterými můžete vhodně motivovat zájem žáka se sníženými kognitivními schopnostmi nebo s lehkým mentálním postižením k danému úkolu:

• „Přečti si zadání úkolu a řekni mi, co je důležité. Nač nesmíme zapomenout?“
• „Podívej se na tento úkol, co ti připomíná?“ Žáka navedeme k porovnání stávajícího úkolu s úkolem, který řešil v nedávné době, aby si uvědomil, že způsob práce už zná. Pečlivě necháme úkoly porovnat a vedeme žáka k připomenutí činnosti, kterou už zná.
• „Čím při práci začneme?“, „Co uděláš jako první?“
• „Která slova nám napovídají, co máme dělat?“
• Když společně se žákem pojmenujeme, oč se v úkolu jedná, parafrázujeme znovu priority (vyřkneme, co je třeba udělat, co už žáci udělali), necháme žáky, aby opakovali, oč jde.
• Je-li to žádoucí, žáci si zapisují do sešitu, co je důležité, podtrhávají si důležité pojmy, píšou si postup, k němuž jsme společně dospěli. Posléze je vedeme k tomu, aby se k zapsaným informacím vraceli, kdykoli je to žádoucí („Podívej se, co jsi psal posledně, jak se tento postup jmenuje, čím jsme posledně začínali a jak jsme pokračovali…“).

Varianty opatření dle stupňů podpory

Aplikace podpůrného opatření do jednotlivých stupňů je složitá, neboť motivaci žáků můžeme podporovat různými způsoby. Jaký způsob motivace zvolíme, to je na nás, záleží na naší tvořivosti a schopnosti modifikovat učivo a jednotlivé úkoly. Obecně můžeme konstatovat, že čím těžší je žákovo postižení, tím více musíme využívat názoru a dávat jednodušší instrukce. U žáků s těžším stupněm mentálního postižení motivujeme individuálně.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. BROUMOVÁ, D. Motivace žáků k učení. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2010/11.

2. FISCHER, R. Učíme žáky myslet a učit se: praktický průvodce strategiemi vyučování. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-966-6.

3. LOKŠOVÁ, I.; LOKŠA, J. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-205-X.

4. PETTY, G. Moderní vyučování. 6. vyd. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0367-4.

5. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7.

6. VALENTA, M.; MÜLLER, O. Psychopedie. Praha: Parta, 2003. ISBN 80-7320-039-2.