Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák je nedostatečně připravený na školní docházku.
• Žák nemá dostatečně rozvinuté dílčí funkce.
• Žák nerozumí (částečně nebo úplně) vyučovacímu jazyku.
• Žák vykazuje prudké změny prospěchu.
• Žák má nízkou aspiraci na dosahované vzdělání.
• Mezi rodinou žáka a školou nefungují nastavené komunikační nástroje.
• Žák má nevhodný styl učení.
• U žáka se projevují výkyvy v přípravě do školy (např. během střídavé péče).
• Žák má nedostatečně rozvinuté sociální a komunikační dovednosti.
• Žák má nedostatečnou pracovní zralost.

Popis opatření

V čem spočívá

Každý žák by měl ve škole dosáhnout svého maximálního učebního pokroku a k tomu výrazně přispívá dlouhodobé sledování jeho školní i domácí práce. Jedná se o komplexní systém metod, které tvoří vstupní analýza potřeb dítěte, práce s týdenními plány včetně jejich vyhodnocení, vedení žákovského portfolia, sestavení plánu pedagogické podpory nebo individuálního vzdělávacího plánu, individuální konzultace s rodiči i kolegy v rámci školy. Na základě dlouhodobého sledování získává učitel přehled o dosažených pokrocích u jednotlivých žáků, a může tak efektivně stanovit další vzdělávací cíle a postupy, jak jich dosáhnout.

Čemu pomáhá

• Uplatňuje individuální přístup k žákovi, protože vychází z jeho potřeb, schopností a možností.
• Podporuje u žáků sebevědomí, zadané úkoly zohledňují aktuální úroveň žáka v daném předmětu.
• Podněcuje vnitřní motivaci žáka, protože mu ukazuje dosažené dílčí pokroky.
• Vede učitele i žáka ve fázi plánování učení prostřednictvím jasně formulovaných vzdělávacích cílů a přináší jim zpětnou vazbu o jejich dosahování.
• Metody dlouhodobého sledování pomáhají žákům naplňovat a rozvíjet klíčové kompetence k učení (organizace práce, plánování, sebehodnocení, korektivní práce s chybou).
• Dává příležitosti aktivně spolupracovat s rodinou, nabízí konkrétní formy pomoci.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Jak se aplikuje, postup zavedení a postup vlastní realizace

Vstupní analýzu potřeb dítěte (např. v podobě osobního záznamu o žákovi) sestavuje škola společně se zákonnými zástupci na základě rozhovoru, v němž jsou zdůrazněny individuální potřeby a schopnosti dítěte. Důležitou součástí tohoto rozhovoru je i zjištění údajů o rodinném zázemí, možnostech rodičů zapojit se do domácí přípravy a nabídka konkrétní formy pomoci ze strany školy (např. asistent na doučování, konzultace se sociálním pracovníkem apod.).

Pozorování individuální práce žáka či jeho zapojení ve skupinové činnosti, při které si učitel průběžně dělá poznámky, může být využito coby podklad pro popisnou zpětnou vazbu.

Popisnou zpětnou vazbu poskytuje učitel žákovi ústně v průběhu jeho vzdělávání, podporuje a pojmenovává důležité dílčí pokroky, jichž žák dosáhl, součástí zpětné vazby může být i korekce případných chyb a nástin jejich řešení. Takto pojatá zpětná vazba může mít formálně podobu pravidelné konzultace učitele a žáka.

Plánování učiva v jednotlivých předmětech v daném časovém rozmezí, např. denní, týdenní, měsíční. Plán sestavuje obvykle učitel, jasně a srozumitelně v něm formuluje cíle tak, aby bylo možné vyhodnotit jejich dosažení. Vyhodnocené plány si žák zakládá do svého žákovského portfolia. Osvědčilo se zpřístupnění týdenních plánů v elektronické podobě např. na webu školy nebo rozeslání rodičům formou e-mailu. V rodinách některých žáků však nejsou k dispozici počítače či mobilní telefony. Tato okolnost ztěžuje komunikaci se školou a je třeba ji ošetřit jiným způsobem.

Důležitým dokladem sledování žáka jsou také systematické záznamy o splněných úkolech ve vyučování a domácí přípravě. Ty mohou mít podobu samostatné tabulky, do níž si učitel zapisuje údaje o sledovaném cíli, nebo mohou být součástí žákova týdenního plánu. V tomto případě jsou záznamy pořízené žákem součástí jeho sebehodnocení.

Žákovské portfolio obsahuje soubor prací, plánů, hodnocení jednoho žáka a poskytuje konkrétní a ucelený přehled o jeho učebním pokroku za sledované období. Materiály v portfoliu slouží také jako písemné podklady pro motivační rozhovor se žákem nebo rodiči v rámci konzultace.

K výraznější aktivizaci žáka přispívá možnost uplatnění volby při vlastní organizaci práce v rámcovém plánu a případná individuální podpora ze strany učitele. Záznamy jsou součástí hodnocení žákovy práce a jsou zakládány např. v žákovském portfoliu.

Písemná forma hodnocení za určitý časový úsek (týden, měsíc, čtvrtletí, pololetí), v níž se odráží dlouhodobé sledování žáka, vychází především z důkazů o učení (písemné práce, záznamy o splněných úkolech, průběžné hodnocení, záznamy pozorování aj.) a je pro žáka i jeho učitele ukazatelem dosažení stanovených vzdělávacích cílů. Slovní hodnocení může mít různou podobu, u krátkodobého úseku (týden, měsíc) může být součástí týdenního či měsíčního plánu nebo záznamu v žákovské knížce, hodnocení za delší sledované období (čtvrtletí, pololetí) bývá zpravidla vyjádřeno na samostatném formuláři, který si většinou vytváří škola.

Na co klást důraz

• Vytvoření vhodných podmínek, podnětného a bezpečného prostředí je nezbytné především u poskytování zpětné vazby, hodnocení a případné práce s chybou; eliminuje u žáka strach ze selhání a účinně u něj podporuje ochotu na svých nedostatcích pracovat.
• Pozitivní zpětná vazba motivuje žáka k dalším činnostem, pomáhá mu pojmenovat jeho silné stránky, zdůrazňuje zaměření na úspěšné zvládnutí úkolů.
• Důslednost na straně učitele, např. při vyžadování splnění zadané práce a její následné evidence; dodržování termínů v zadávání plánovaných úkolů.
• Vedení záznamů či dokumentace sloužící jako důkazy o učení nesmí být formální; žádoucí je propojení s různými formami hodnocení a následné aktivní využití v dalším vzdělávacím období.
• Nastavení dalšího vzdělávacího cíle na základě splnění cílů předchozích posiluje u žáka jeho vnitřní motivaci („když jsem zvládl tento úkol, zvládnu i ten následující“).
• Zadávat žákům přiměřeně náročné úkoly tak, aby jejich úspěšné zvládnutí vyžadovalo vyvinutí žádoucího úsilí a po jejich dosažení se v nich odrážel učební pokrok.
• Zohlednit individuální schopnosti a dovednosti žáka ve fázi plánování, stanovování cílů i hodnocení.
• Ponechat žákům adekvátní čas pro zvládnutí daných vzdělávacích záměrů, zbytečně nespěchat.
• U žáků, kde je nebezpečí ztráty pracovních listů a jiných materiálů, je vhodné zakládat práce ve škole a rodiče s pracemi seznámit během konzultací.

rizika

• Nepodaří se (zejména ze začátku) vytvořit z plánování činností a hodnocení žáků kom­paktní systém práce učitele, jedná se (pouze) o nahodilé aktivity.
• Žáci (zejména zpočátku) nedokážou provádět své sebehodnocení nebo ho konají (pouze) formálně.
• Rodiče (na základě své osobní zkušenosti se školou) odmítají změny v systému hodnocení.
• Opatření se nedaří učitelům realizovat z důvodu velkého počtu žáků ve třídě.

příklad aplikace

Paní učitelka si ze své dřívější pedagogické praxe v 5. ročníku přinesla zkušenosti s využitím týdenních plánů, žákovského portfolia a konzultacemi mezi učitelem, žákem a rodičem. Poté, co začala učit na jiné škole v novém šk. roce žáky 1. ročníku, rozhodla se zmíněné formy a metody dlouhodobého sledování žáků uplatnit, jejich užití však rozšířila o další možnosti.

Týdenní plány obsahovaly aktuální probírané učivo v jednotlivých vyučovacích předmětech a díky jejich nastavené četnosti (týdenní cyklus) se paní učitelce dařilo podle potřeby obsah učiva upravovat tak, aby odpovídal skutečnosti. Protože se jednalo o žáky mladšího školního věku, kteří zpočátku neuměli číst, posílala paní učitelka týdenní plány pravidelně na e-mail rodičů tak, aby měli přehled o dění ve škole. Součástí těchto plánů byl i tzv. domovníček – rozpis domácích úkolů na jednotlivé dny v týdnu. Zadané domácí úkoly byly předem promyšlené tak, aby vhodně doplňovaly probírané učivo ve škole a nabízely žákům možnost vyzkoušet si i jiné formy práce (např. tvořivé úkoly), nejednalo se o pouhé „mechanické“ procvičování, a s vypracovanými úkoly žáci následující den aktivně pracovali během výuky. Rodičům tento systém přinesl řadu pozitiv – měli přehled o aktuálně probíraném učivu, mohli dohlédnout na domácí přípravu svého dítěte, v případě nemoci nebo nepřítomnosti ve škole mohli s dětmi pracovat doma, protože v týdenním plánu bylo uvedeno konkrétní téma a stránky v pracovním sešitě.

Část týdenního plánu tvořil i hodnoticí list, do něhož si žáci měli zaznamenávat sebehodnocení konkrétních vzdělávacích cílů (znalostí, dovedností v jednotlivých předmětech) formou vybarvování tří různých „smajlíků“. Toto sebehodnocení však v praxi neprobíhalo, neboť bylo časově velmi náročné (žákům se musel text předčítat, mnozí nestíhali poslouchat, co učitelka čte, a zároveň vybarvovat), a tak zůstalo jen na papíře. V tomto případě se týdenní plánování osvědčilo jen k vytyčení hlavních učebních záměrů, nebylo však propojeno s hodnocením, a tak nebylo možné posoudit, do jaké míry proběhl u žáků očekávaný učební pokrok.

Týdenní plány byly v tištěné podobě chronologicky zakládány do žákovského portfolia společně s dalšími materiály (obrázky, pracovní listy, písemné práce). Žákovské portfolio bylo čtvrt­letně předkládáno na společné konzultaci učitele, žáka a rodiče a uložené materiály posloužily jako doklad o práci žáka, hovořilo se o individuálních pokrocích a formulovaly se nové vzdělávací cíle. Takto vedená konzultace umožnila rodičům i dítěti pojmenovat dílčí úspěchy (učitelka užívala pozitivní popisnou zpětnou vazbu) a díky vytvořenému bezpečnému prostředí (přítomnost učitele, rodiče, žáka; navození důvěry vhodnými komunikačními prostředky) bylo možné pojmenovat popisně i nezdary a hledat společně řešení k jejich nápravě. Z každé konzultace pořizovala učitelka individuální záznam, který v závěru setkání nahlas přečetla a zdůraznila body, na kterých se všichni zúčastnění shodli. Potvrzení dohody stvrdili všichni svým podpisem. Vznikly tak osobní záznamové archy, s nimiž mohla učitelka v dalším období pracovat.

Konzultace přispěly k lepšímu navázání spolupráce v oblasti komunikace a vztahu mezi rodiči a školou, po jejich absolvování se viditelně změnil i přístup dětí ke svému učení (pracovaly s větším zájmem, věděly, že o jejich práci se zajímá učitel i rodiče).

Varianty opatření dle stupňů podpory

Opatření pozitivně působí na vzdělávací výsledky všech žáků. Protože opatření je vhodné ve výuce realizovat průběžně, není děleno do stupňů. Jde o celý systém forem a metod práce, který funguje na základě propojení plánování, hodnocení, záznamech a spolupráce s rodiči. Osvědčuje se dodržovat tento systém v jeho celistvosti, jednotlivé složky na sebe navazují a vhodně se doplňují.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. KARGEROVÁ, J.; KREJČOVÁ, V. Vzdělávací program Začít spolu: metodický průvodce pro první stupeň základní školy. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-695-0.

2. KOŠŤÁLOVÁ, H.; MIKOVÁ, Š.; STANG, J. Školní hodnocení žáků a studentů se zaměřením na slovní hodnocení. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-314-7.

3. KOLÁŘ, Z.; ŠIKULOVÁ, R. Hodnocení žáků. Vyd. 2. Praha: Grada, 2009.
ISBN 978-80-247-2834-6.

4. Metodika individualizovaných forem práce se žáky ze sociokulturně znevýhodněného prostředí [online]. 2012, poslední revize 2012-06-30 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: http://www.zslacnov.svitavy.cz/skola/eu/partnerstvi_bez_predsudku/individualni_plany.pdf.

5. PEKÁRKOVÁ, S.; VOŽECHOVÁ J. et al. Mají na to! Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti na ZŠ? [online]. 2013, poslední revize 2013-04-30 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: http://www.majinato.cz/index.php.