Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák prožívá opakovaný školní neúspěch.
• Žák má nedostatečnou motivaci k učení.
• Žák je v riziku předčasného ukončení vzdělávání.
• Žák nerozumí (částečně nebo úplně) vyučovacímu jazyku.
• Žák má opožděný sociální nebo psychomotorický vývoj.
• Rizikové chování žáků (záškoláctví, šikana, zneužívání návykových látek, gambling, poruchy příjmu potravy, vandalismus, krádeže, projevy xenofobie a agrese).
• Žák má nevyrovnané schopnosti v jednotlivých doménách kurikula (kognitivní, psychomotorické, afektivní, osobnostně-sociální).
• Žák nezná kulturní kontext prostředí školy, má odlišný hodnotový systém.
• Zákonní zástupci nepodporují žáka při vzdělávání a/nebo nespolupracují se školou.
• U žáka je podezření na syndrom CAN (syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte).

Popis opatření

V čem spočívá

Spolupráce mezi školou a externími poskytovateli služeb pro žáky a rodiny, např. neziskovými organizacemi, s orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), představuje možnost, jak efektivně reagovat na některé potíže spojené se vzděláváním žáků. Spojení školy s dalšími partnery pomůže navázat bližší komunikaci se zákonnými zástupci žáků a působí i jako prevence nežádoucích jevů. Předpokladem je ovšem dlouhodobost a konti­nuálnost takové spolupráce. Spolupráce s OSPOD je podrobněji popsána v samostatné kapitole v Metodice ke Katalogu.

Čemu pomáhá

• Efektivním způsobem pomáhá řešit různé specifické situace, které vznikají při vzdělávání žáků, jejichž řešení může být nad rámec kompetencí i časových možností pedagogů.
• Napomáhá rovněž rozložit úsilí a podporu věnovanou žákovi a jeho rodině mezi více subjektů.
• Pomáhá vytvořit síť užitečných kontaktů na jednotlivé odborníky, odborná pracoviště a organizace, které mohou velmi dobře kooperovat a předávat si zkušenosti a znalosti i mimo konkrétní zakázku (školení, vzdělávání, besedy, stáže, workshopy a jiné akce pro pedagogy i žáky apod.).

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Škola by měla mít zejména prostřednictvím školního poradenského pracoviště (ŠPP – metodik prevence, výchovný poradce, školní psycholog, školní speciální pedagog) vybudovanou síť externích poskytovatelů služeb v regionu.

Kontakty na tyto organizace může škola získat např. na příslušném městském či místním úřadě, kde mívají vytvořený adresář sociálních služeb a dalších vhodných institucí. Škola si pak sama přímo osloví vybranou organizaci (zpravidla nezisková organizace nebo soukromý poskytovatel služeb).

Pracovníci těchto organizací mohou představovat určitého „mediátora“ komunikace mezi školou a rodinou. Jsou jimi například:

• terénní sociální pracovníci;
• pracovníci sociálně aktivizační služby (SAS);
• koordinátoři doučování nebo volnočasových aktivit;
• psychologové a terapeuti;
• sociální a pracovněprávní poradci;
• speciální pedagogové, logopedi;
• kariérní poradci;
• drogoví poradci a preventisté;
• pracovníci krizové intervence;
• osobní asistenti;
• dobrovolníci.

Terénní sociální pracovníci (TSP) v oblasti podpory osob ohrožených sociálním vyloučením vykonávají svou činnost na základě zákona o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.), poskytují např. sociálně aktivizační služby (pomoc s rodinným rozpočtem, vzděláváním dětí, kontaktem s úřady), sociální a pracovněprávní poradenství, pomáhají s řešením nestabilní bytové situace, předlužením domácnosti nebo hledáním práce. TSP mohou být zaměřeni na dospělé, na děti nebo na celou rodinu.

Koordinátoři doučování a volnočasových aktivit jsou často také pracovníky v terénních služ­bách a znají rodinnou situaci i samotné děti z různých mimoškolních a volnočasových aktivit. Návštěvami rodin společně s dobrovolníky, kteří v rodinách doučují, pořádáním společných akcí pro děti i rodiče a komunikací s TSP získají poměrně ucelený obraz o pod­mínkách, v nichž se dítě nachází a které mohou ovlivnit jeho hodnotové postoje, návyky i vztah ke vzdělávání obecně.

Kariérní poradci – zprostředkovávají žákům 2. stupně ZŠ a navazujících SŠ informace o možnostech a významu dalšího vzdělávání, předávají jim potřebné informace ze světa práce, pořádají ve školách i mimo ně workshopy a letní tábory zaměřené na orientaci a uplatnění na pracovním trhu pro dospívající mládež, koordinují stipendijní programy a doučování mladých lidí dobrovolníky v rodinách.

Zejména výše popsané služby – TSP, vzdělavatelé (doučování, kariérní poradenství) a koordinátoři volnočasových aktivit mohou pomoci u těchto dětí více propojit svět školy se světem domácnosti. Bariéra mezi těmito světy vyplývá ze samé podstaty sociálního vyloučení a při často komplikované komunikaci školy s rodiči jsou právě terénní pracovníci těmi, kdo mohou pomoci nastartovat spolupráci a zároveň plnit preventivní funkci při ohrožení žáků sociálně patologickými jevy.

Zprostředkování kontaktů na tato pracoviště rodině žáka a pravidelné konzultace pedagogů s externisty patří mezi běžné součásti výkonu pedagogické profese. 

Místní situace se mohou velmi lišit, a proto je prvním předpokladem spolupráce školy a pracovníků v sociálních službách navzájem o sobě vědět a umět navázat kontakt.

Škola může vybrané externí poskytovatele služeb požádat o:

• průběžné informování o poskytovaných službách, aktivitách a projektech;
• kontakty na konkrétní pracovníky v sociálních službách dle jejich zaměření;
• spolupráci na preventivních programech;
• osvětové akce, besedy a exkurze určené žákům;
• možnosti vzdělávání pro pedagogy;
• informace o konkrétním dítěti, rodině v rámci společného úsilí o úspěšné vzdělávání.

Předávání informací a ochrana osobních údajů

Před zahájením spolupráce v péči o konkrétního žáka musí škola od zákonných zástupců získat informovaný souhlas s poskytováním služby a dodržovat všechna s tím související legislativní ustanovení (zákon o ochraně osobních údajů, školský zákon, zejm. § 21) a mlčenlivost.

Škola by měla mít souhlas zákonného zástupce (u nezletilých žáků, zletilí mohou takový souhlas dát sami) s tím, že škola bude poskytovat sociálnímu pracovníkovi nebo dobrovolníkovi informace týkající se průběhu a výsledků vzdělávání žáka a pracovník nebo dobrovolník by měl mít obdobný souhlas, že může poskytovat škole informace například o průběhu doučování v rodině.

Souhlas by měl přesně popisovat, komu a jak budou informace poskytovány a za jakým účelem, a jeho součástí musí být také poučení o tom, že je kdykoliv možné vzít ho zpět.

Při podezření na syndrom CAN škola bez zbytečného odkladu kontaktuje orgán sociálně-právní ochrany dětí. Na OSPOD se škola také může obracet v případě, že žák má zjevné speciální vzdělávací potřeby a při vzdělávání potřebuje podpůrná opatření ve vyšších stupních, zákonní zástupci však odmítají vyšetření ve školském poradenském zařízení. OSPOD může za určitých podmínek využití poradenských služeb zákonným zástupcům žáka nařídit. V případě plnění oznamovací povinnosti stanovené zákonem o sociálně-právní ochraně dětí nejsou pracovníci školy vázáni zákonem o ochraně osobních údajů.

rizika

• Porušení ochrany osobních údajů nebo mlčenlivosti.
• Přebírání odpovědnosti za zákonné zástupce (rodiče) – každá spolupráce musí zahrnovat pravidelnou komunikaci s rodiči dítěte a jejich aktivní zapojení, jinak hrozí stále větší pasivita ze strany rodičů.
• Spolupráce zaměřená pouze na represi.
• Spolupráce aktivována až ve chvíli, kdy je již dítě nebo celá rodina ve velkém konfliktu se školou nebo žák ze školy odchází.

Překážky

• Nejsou v místě dostupné potřebné sociální služby, neziskové organizace a odborníci.
• Žák samotný nebo jeho rodiče odmítají spolupracovat.
• Nevhodně zvolený poskytovatel.
• Neefektivní komunikace mezi poskytovatelem služby a školou.

příklad aplikace

Nízkoprahový klub jednoho menšího města pomáhá ohlídat docházku dětí do školy. Má totiž jedno pravidlo: Kdo nebyl ráno ve škole – nesmí také odpoledne do klubu. Celkem logické – kdo není ve škole, je asi nemocný, takže má být doma. Podle ředitelky klubu Aleny se mnohokrát stalo, že děti z rodin, pro které jsou placené odpolední kroužky nedostupné, moc chtěly do klubu, takže nakonec raději do školy šly. A to nejen v den, kdy v klubu běžela nějaká zajímavá aktivita, jelo se na výlet nebo tady mohla zkoušet kapela. Hlídá se docházení do školy obecně. Pravidlo se už mezi dětmi za léta fungování klubu vžilo, všichni je znají a respektují, jsou tu zkrátka radši než na ulici. „Dokonce se stalo, že to, že někdo nebyl ve škole, prozradili v klubu jeho spolužáci. Hříšník mazal domů a příště si dal pozor,“ komentuje situaci paní Alena. Ta také intenzivně spolupracuje s blízkými ZŠ. „Někdy se stane, že mi zavolá sama paní učitelka, že například Tomáš nechodí do školy, ale od dětí ví, že do našeho klubu ano. V klubu mi to nikdo neřekl, protože Tomáš je frontman klučičí kapely a bez něj nemůžou zkoušet. Takže jsme se s paní učitelkou dohodly, že dětem řekneme, že jsme v kontaktu, takže do doby, než začne chodit do školy, má zákaz. A v ten moment zafungovala skupinová dynamika – kluci hrát chtěli, takže Tomáš do školy také na jejich popud chodit opět začal.“ Školy od pracovníků nízkoprahového klubu získaly dobrý signál o tom, že mají společný cíl, a spolupráci jsou nakloněni. Mimo jiné byly školy informovány o tom, že se mohou děti v klubu připravovat do školy, dělat si tady úkoly a je jim nabízeno i doučování dobrovolníky – studenty VŠ. Učitelé pak mohou tuto možnost dětem doporučit, zvláště když vědí, že rodina v této oblasti selhává. Velmi užitečnou se stala také návštěva učitelky a asistentky pedagoga v nízkoprahovém klubu. Děti své učitelce ukázaly, čím vším se v klubu zabývají, čím tráví svůj volný čas. Pedagožky mohly získat reálný náhled na život svých žáků. Běžně se totiž do terénu nedostanou.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Užití tohoto opatření závisí na aktuálních potřebách a zájmu žáka (skupiny žáků), zákonných zástupců a na nabídce služeb v konkrétním regionu.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. Stránky projektu Mají na to – Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti na ZŠ: http://www.majinato.cz/index.php.

2. Informační portál MŠMT zaměřený na prevenci rizikového chování mládeže: http://www.prevence-info.cz/.

3. http://www.mpsv.cz/cs/858 – portál MPSV; sekce Komunitní plánování sociálních služeb.