Při vzdělávání žáků s potřebou podpory jsou škole nejblíže odborníci z pedagogicko-psychologických poraden nebo speciálněpedagogických center – konkrétně jde o speciální pedagogy a psychology.

Zejména spolupráce s psychology může připadat některým učitelům komplikovaná. Psychologové mohou podporovat svoji nedostupnost neodborníkům zdůrazňováním odborné psychologické terminologie a používáním specifických diagnostických metod (Hadj Moussová, 1995). Svoji roli hraje také fakt, že poradenský psycholog komunikuje s učitelem pouze prostřednictvím zpráv a dotazníků a nemá dostatek možností vyjasňovat u každého případu svoje formulace nebo návrhy na intervenci. Učitele může při spolupráci s psychologem doprovázet obava, že při vyšetření žáka vyjdou najevo nějaké nedostatky v učitelově práci. Při řešení školních potíží žáka by totiž měly být výchovně-vzdělávací postupy učitele začleňovány do diagnostiky a následné intervence.

Na straně učitelů bývá problémem při spolupráci s odborníkem školského poradenského zařízení také nejasně formulovaná objednávka. Učitelé by měli zřetelně stanovit svá očekávání, požadavek na vyšetření posílají většinou přes rodiče (zákonné zástupce) žáka a nemají čas nebo možnost se při navazování spolupráce podílet na jeho specifikaci. Problémem mohou být také nerealistická očekávání učitelů (ale i rodičů) od vyšetření. Předpokládají, že odborník je schopen okamžitě identifikovat příčiny potíží a určit způsoby řešení.

Výsledky vyšetření jsou však ovlivněny mnoha faktory, jako např. zvolená vyšetřovací metoda, ochota dítěte ke spolupráci, jeho aktuální stav, kvalita sdělení, které poradenský odborník obdrží na začátku od samotného učitele přes zákonné zástupce (Hadj Moussová, 1995). Problémem může být i nedostatečná kapacita poradenských služeb a dlouhé čekací doby na vyšetření (až tři měsíce).

Problematické oblasti při spolupráci učitelů a odborníků ze školských poradenských zařízení by se tedy daly shrnout tak, že:

• Učitelé nemusí rozumět odborné terminologii používané ve zprávách z vyšetření.
• Učitelé se mohou obávat toho, že vnější odborník odhalí nedostatky v jejich práci.
• Učitelé musí často dlouhou dobu čekat na výsledky vyšetření žáka.
• Odborník může obdržet objednávku, která nebude jasně formulovaná, a nemusí proto přesně odpovědět na učitelovy otázky.
• Na odborníka mohou být kladena nerealistická očekávání ze strany učitelů i rodičů.

Co nejužší spolupráce ŠPZ se školou je při vzdělávání žáků s potřebou podpory velmi efektivním nástrojem. Školy se stávají příjemci výstupů ŠPZ ve dvou rovinách. Jednak zprostředkovaně poté, kdy závěry speciálněpedagogické nebo psychologické diagnostiky obdrží v podobě zprávy z vyšetření nebo příslušného doporučení ke speciálnímu vzdělávání od zákonného zástupce žáka (nebo zletilého studenta). Druhý způsob je realizován bez zákonného zástupce jako prostředníka: pedagogové školy jsou přímými uživateli výstupů činnosti ŠPZ, např. v rámci přípravy individuálního vzdělávacího plánu čerpají z doporučení či přímé metodické pomoci ŠPZ.

PODPORA ŠPZ SMĚŘUJÍCÍ PŘÍMO DO ŠKOL A ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ SE TÝKÁ PŘEDEVŠÍM:

• Hledání vhodných přístupů k žákovi – v hodině, práce mimo vyučování, včetně pozitivní motivace.
• Doporučení vhodných speciálněpedagogických metod a postupů, kompenzačních pomůcek na základě diagnostiky ve vzdělávacím procesu, která mimo jiné slouží k doplnění diagnostiky na pracovišti ŠPZ, případně jako forma rediagnostiky.
• Metodického vedení v oblastech specifických pro konkrétní druh postižení.
• Průběžných konzultací s pedagogy škol (pokroky, změny, problémy).
• Porozumění zvláštnostem v chování žáků (vyplývajících z primární diagnózy, osobnosti žáka, jeho zkušenosti aj.).
• Náslechů v hodinách a následných rozborů ve prospěch žáků s SVP.
• Navržení vhodných pomůcek a kompenzačních přístupů.
• Zapůjčování literatury, pomůcek.
• Podpory porozumění zprávě z vyšetření.
• Spolupráce s rodiči v oblasti domácí přípravy do školy.
• Vyhledávání a navrhování vhodných forem zapojení žáků s SVP do třídní skupiny.

Tato podpora je (především v SPC) realizována formou metodicko-konzultačních návštěv ve škole. Tyto návštěvy nejčastěji vykonává speciální pedagog, dle potřeb se výjezdu účastní sociální pracovník nebo psycholog. Návštěva školy, v níž je zařazen žák s potřebou podpory, by měla být uskutečněna nejméně dvakrát ročně. Z metodicko-konzultační návštěvy ve škole zpracovává poradenský pracovník písemnou zprávu.

POSTUP PŘI METODICKO-KONZULTAČNÍ NÁVŠTĚVĚ VE ŠKOLE (OBECNĚ)

Seznámení s prostředím školy (učebny, chodby, sociální zařízení, jídelna, ŠD apod.) – především tehdy, pokud jde o první návštěvu ve škole.

Konzultace s vedením školy: zařazení žáka do některé z forem speciálního vzdělávání (případně změny ve vzdělávacích potřebách již zařazeného žáka).

• Doporučení vhodných kompenzačních a didaktických pomůcek.
• Informace o možných způsobech zajištění finančních prostředků na tyto pomůcky.
• V případě potřeby doporučení vzdělávání s podporou asistenta pedagoga.
• Stanovení rozsahu a náplně práce asistenta pedagoga.

Velmi vhodná je návštěva minimálně v jedné, lépe ve dvou vyučovacích hodinách – zvláště tehdy, pokud má žák ve škole problémy, případně pokud jde o změnu vzdělávacích potřeb žáka. Při účasti ve výuce sledujeme:

• Účast žáka ve vyučování (absence, výuka mimo kolektiv žáků apod.).
• Plnění vzdělávacích cílů – naplňování individuálního vzdělávacího plánu.
• Úpravu prostředí třídy i pracovního místa žáka.
• Schopnost žáka využívat nabízených forem a metod práce, jeho pozornost.
• Zapojení žáka do aktivit třídy.
• Spolupráci žáka se spolužáky (nakolik se do výuky skutečně má možnost zapojit).
• Schopnost samostatné práce ve vyučování.
• Používání kompenzačních pomůcek.
• Aktivitu žáka.
• Interakci s vyučujícím.
• Potřebu a způsob práce s podporou asistenta pedagoga.

Konzultace s třídním učitelem (výchovným poradcem, asistentem pedagoga, případně s vyučujícími žáka) se zaměřuje na specifika a přiblížení problému žáka pedagogům. Je třeba se zaměřovat na návrhy na úpravu konkrétních vzdělávacích opatření a na hodnocení používaných metod a forem práce, co se týká jejich efektivity. Ve vztahu k hodnocení a klasifikaci dosahovaných výsledků je třeba pomoci pedagogům nastavit objektivně hodnocení tak, aby žák byl motivován, ale nebyl nadhodnocován. Je možné využít také alternativních forem hodnocení (širší slovní hodnocení, body, procenta, počet chyb apod.).

Speciální pedagog ŠPZ by měl umět doporučit odpovídající pomůcky vhodné ke vzdělávání konkrétního žáka s potřebou podpory. Nabízet metodickou podporu učitelům, příp. asistentovi pedagoga je jedním ze stěžejních úkolů ŠPZ (SPC, PPP i SVP).