Katalog podpůrných opatření

4.2.4

Kooperativní učení

  • Iva Doležalová
Oblast podpory:
  • Modifikace vyučovacích metod a forem
Cílové skupiny:
  • ZŠ - 1. stupeň
  • ZŠ - 2. stupeň


Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

  • Žák je nesamostatný, chybí mu sociální vztahy.
  • Žák nedostatečně komunikuje se slyšícími spolužáky.
  • Žák má nedostatečné sebevědomí.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření popisuje způsob výuky, ve které žáci navzájem spolupracují a učí se pracovat v týmu.

Čemu pomáhá

  • Učí žáky rozvíjet samostatnost, řešit konflikty a hodnotit výsledky práce.
  • Rozvíjí komunikační dovednosti.
  • Učí žáky nestydět se za své postižení a nebát se požádat o pomoc.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Cílem je vytvoření skupiny, která se může skládat z dvojice nebo i většího počtu žáků. Skupina má zadaný nějaký úkol, který společně řeší. Skupiny si mohou žáci vytvořit sami nebo jejich složení určuje pedagog. V počátku pedagog vysvětlí úkol, který bude skupina řešit, a určí pravidla spolupráce. V případě přítomnosti žáka s postižením je důležité, aby nebyl z kooperativní práce vyčleňován. Pedagog mu přidělí takovou skupinu, ve které se bude cítit dobře, spolužáky, kteří s ním budou umět komunikovat a nebudou jej ignorovat ani zesměšňovat. Žák dostane přidělenou činnost, za kterou bude zodpovídat. Může se stát, že neporozumí úkolu, a proto je vhodné, aby se mohl bez ostychu zeptat a dostalo se mu vysvětlení, spolužáci ho dokáží motivovat. U žáků s těžkým postižením, kteří mají potíže s orální komunikací, bude nutné vysvětlit zbytku skupiny, jakým způsobem se budou dorozumívat, popř. bude nutná pomoc. Kooperativní učení není vhodné u žáků se souběžným postižením více vadami, např. při sluchovém postižení s poruchami autistického spektra (PAS). Takový žák musí pracovat zcela individuálně. O kooperaci můžeme hovořit již v předškolním věku, kdy se děti učí kooperativnímu chování při volné hře a pohybových aktivitách. Navzájem si půjčují hračky, přejímají různé sociální role, seznamují se s dětmi, které jsou „jiné“, učí se s nimi komunikovat. Je důležité dbát na to, aby nedošlo k soupeření a posmívání.

Na co klást důraz

  • Učitel má předem promyšlené složení skupin.
  • Zná stupeň postižení žáka, způsoby jeho komunikace, jazykové kompetence a vztahy mezi spolužáky.

Rizika

  • Nevhodné zařazení žáka se sluchovým postižením do skupiny – nezvládne komunikaci, bude terčem posměchu.
  • Zadání úkolu, který není úměrný postižení žáka.
  • Klima ve třídě – soutěživost, šikana, nepřijetí žáka s postižením do skupiny.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Toto podpůrné opatření není členěno do stupňů podpory, neboť na nich nezávisí. Může být použito u všech stupňů s větší či menší pomocí pedagoga při zadávání úkolu a může pomoci při jeho řešení. Závisí na pedagogových znalostech třídy a žáka se sluchovým postižením.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. 2. vydání. Praha: Portál, 2010. 151 s. ISBN 978-80-7367-712-1.