Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák málo komunikuje s okolím.
• Žák má obtíže v oblasti sluchového vnímání (přeslechy a záměny zvukově podobných slov – souvisí také s výukou cizích jazyků).
• Žák má deficit v oblasti kognitivních schopností.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření popisuje, jakým způsobem dochází k procesu učení, neboť každému jedinci vyhovuje jiný individuální způsob učení, získávání, zpracovávání a zapamatování si nabytých informací. U žáků se sluchovým postižením je nutné brát ohled na to, že schází bezděčné učení a nemůžeme se spolehnout na učení vnímané sluchem. Nebudou se učit čtením nahlas či přeříkáváním učební látky šeptem.

Čemu pomáhá

• Pomáhá k lepšímu zapamatování učiva podle dominantního smyslu, který žák preferuje (zrakové a hmatové vnímání).
• Umožňuje dosahovat lepších výsledků při učení, a tím i větší pohody a motivace pro další učení.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Zrakové vnímání je potřeba podpořit vizuálními materiály, jelikož pouhé čtení textu nebude účinné z důvodu nedostatečné slovní zásoby a neporozumění pojmům. Učení u žáků většinou vyžaduje velké úsilí a zabírá množství času, přestože se žáci snaží naučit pouze to nejnutnější. Je pro ně bližší konkrétní myšlení, proto se často učí nazpaměť – souvisí s raným učením v MŠ – obrázek, znak, pojem. Učení samozřejmě ovlivňuje motivace a vytrvalost. Nejefektivnějším učením je učení prožitkové, kdy si žák může předmět osahat, vyzkoušet jeho funkčnost. Různé styly učení lze kombinovat. Je důležité zjistit optimální výukový styl žáka a podle něj se snažit aplikovat didaktické výukové metody.

• Zjistit stupeň sluchového postižení. Žák s lehkým a středně těžkým sluchovým postižením, který je dobře kompenzován, je schopen používat styl auditivní.
• U žáků s těžkým sluchovým postižením se jedná o styl vizuální a zážitkový. Čím těžší sluchové postižení, tím více vizuálních materiálů a praktických zkušeností žák potřebuje – např. výklad učitele podpořený videozáznamem, dataprojektorem, interaktivní tabulí, používáním modelů, přehledných tabulek, obrázků apod. Pedagog si uvědomuje, že volí přiměřenou slovní zásobu, nemluví v dlouhých souvětích, neodbočuje od tématu, mluví na žáka z čelního pohledu.
• Poskytnutí zápisu učitele s grafickým zvýrazněním důležitých pojmů.
• Vyznačení učiva, které je nutné se naučit.
• Pokud není možné aplikovat po celou dobu vyučování, doplnit individuální prací, prací s asistentem pedagoga nebo druhým učitelem ve třídě.

Na co klást důraz 

• Každou činnost, výklad, vysvětlování podložíme vizuálním materiálem.
• Vysvětlujeme neznámé pojmy, sledujeme porozumění během výkladu.
• Respektujeme dotazy žáka a opakovaně poskytneme vysvětlení.

Rizika

• Nerespektování postižení, dlouhý výklad bez vizuální podpory.
• Chůze po třídě při výkladu nebo mluvení čelem k tabuli.
• Namátkové vyvolávání žáků v lavicích bez možnosti otáčení se na spolužáky nebo zopakování jejich odpovědí.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Opatření nepopisujeme pro jednotlivé stupně podpory, neboť je společné pro všechny stupně postižení. Pedagog odhaduje míru použití jiných smyslů při získávání informací.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-246-7.