(žáci původem z ciziny, s odlišnou kulturní tradicí, náboženstvím či sexuální orientací, žáci z rodin s alternativním stylem života atd.)

• U některých žáků je primárním projevem odlišný mateřský jazyk či špatná znalost českého jazyka, což je specifická překážka v učení, která je jasně identifikovatelná a vyžaduje konkrétní metody práce ve výuce. U žáků z rodin imigrantů, kteří byli vzděláváni ve vzdělávacím systému jiné země, je třeba počítat také s projevy nedostatečné znalosti obsahů vzdělávání v české škole, což ovšem nevypovídá nic o jejich vzdělávacím potenciálu.
• Odlišné vzory chování se mohou projevovat v jakékoliv oblasti veřejného i soukromého života. Lze rozlišit několik vrstev typů projevů v kultuře: nejhlubší vrstva zasahuje oblast hodnot, symbolů, norem a postojů. Dále je možné vymezit oblast sociálního života, tedy způsoby interakce a chápání rolí (genderové, k autoritě, v kolektivu), a pak vnější znaky jako způsob oblékání, stravování, rytmus roku – rituály, svátky atd. Ve všech těchto oblastech se může projevovat odlišnost na základě jiného kulturního zázemí. Jinak se bude projevovat žák z rodiny migrantů, která nedávno přicestovala, jinak žák z rodiny druhé generace migrantů, jinak žák z muslimské rodiny či rodiny s alternativním životním style­m. Ve všech výše uvedených rovinách bude projev žáka příznačný tím, že nebude naplňovat očekávanou normu chování. Rizikem je, že odlišnost buď není rozpoznána (např. pokud je považováno za slušné chování, že žák se nesmí učitele ptát, pokud neporozuměl), nebo je identifikována jako nevhodný projev nebo nezájem (rodiče nekontrolují do­mácí úkoly, neboť neznají praktiky českého vzdělávacího systému nebo nerozumějí zadání). Pro efektivní rozpoznání projevů je potřeba klást si otázky po příčinách jednání žáka i v situacích, které považujeme jinak za samozřejmé.
• Projevy mohou být různého charakteru a mohou mít také odlišnou míru závažnosti pro běžný chod školy.
• U dětí, jejichž rodiny udržují jiné kulturní tradice, ač žijí třeba v České republice delší dobu, může nastat problém např. s některými tématy ve výuce nebo i s některými předměty, činnostmi (tělesná výchova, sexuální výchova, výtvarná výchova atd.).
• Obzvláště bezprostředně po příchodu do jiné země se často projevuje tzv. kulturní šok. Žák nerozumí mnoha situacím, pociťuje stres a může projevovat nedůvěru. V důsledku této stresové situace může reagovat vzdorem, uzavřením se do sebe, odmítáním komunikace nebo komunikovat zmateně, agresivně. Může se objevit i nechutenství, apatie. Kromě toho mohou být zpočátku oslabeny tzv. měkké sociální kompetence. V důsledku reflektování vlastní odlišnosti se mohou objevovat tyto projevy i dlouhodoběji: úzkostlivost, neochota spolupracovat, zvýšená absence, izolace v rámci kolektivu, zvýšená míra agresivity, nezvládání náročnějších situací, upozorňování na sebe pomocí výstředností.
• Kromě toho je třeba zjistit, zda žák neprožil trauma v zemi původu (obzvláště u rodin, kterým byl přidělen azyl). Pak je nutné sledovat i projevy spojené s depresemi, úzkostností, fobiemi, neurózami.
• V důsledku reflektování vlastní odlišnosti se pak druhotně může žák projevovat úzkostně, neochotou spolupracovat (případně zvýšenou absencí), izolací v rámci kolektivu, nebo naopak zvýšenou mírou agresivity, upozorňováním pomocí výstředností stejně jako v případě psychické reakce na jakýkoliv stres či vnější tlak.