(rodiče nemají potřebné kompetence pro podporu žáka při vzdělávání, rodiče nepovažují vzdělání za důležité, pracovně vytížení rodiče nezajišťují podporu žáka při vzdělávání apod.)

U rodin po generace žijících v sociálním vyloučení je situace specifická tím, že zasahuje i do oblasti vývoje kognitivních funkcí. Zároveň nemusí být nutně spojena s psychickým strádáním. V naprosté většině případů není daný stav rodinou dostatečně reflektován, ne­boť základní příčinou selhávání žáků ve vzdělávání je, že v rodině schází pozitivní vztah ke vzdělání. Vzdělání není základní hodnotou pro uplatnění v životě. Selhání žáka není rodiči reflektováno, neboť je často spojeno s rodinným životem do takové míry, že ani rodiče daný stav nepovažují za nežádoucí, za formu vyloučení. Žák z této rodiny většinou prochází velmi odlišnou předškolní výchovou, než je běžná pro většinu dětí. V rodinách schází systematické výchovné působení, jsou poskytovány jiné podněty, což je spojeno i s jazykovou vybaveností dětí. To vše ovlivňuje velmi zásadně rozvoj dítěte již v předškolním věku. Žáci proto již při nástupu povinné školní docházky často vykazují odchylky od standardního vývojového schématu, ačkoliv tato skutečnost nevypovídá nic o jejich vzdělávacím potenciálu. Aktuální stav žáka nelze spojovat s vrozenou dispozicí. Projevy tohoto typu sociálního znevýhodnění vyžadují dlouhodobější realizaci více opatření současně. V prvních rocích školní docházky žák nezřídka vykazuje velký zájem o jakékoliv nové informace i vděčnost při pozitivním přístupu pedagoga.

Kromě toho se většinou tato forma vyloučení prolíná i dalšími výše i níže jmenovanými:

• rodiče ani žák nepovažují vzdělání za důležitou životní hodnotou – může se projevovat nezájmem (nedocházení na třídní schůzky) až negací (osočování pedagoga);
• vysoké absence, záškoláctví;
• absence na školních akcích;
• problémy s finančním zajištěním školních záležitostí;
• špatné stravovací návyky;
• častější sklony k rizikovému chování.