Umístění mimo rodinu je situací, která má velmi závažné dopady do života žáka, včetně jeho vzdělávání a zapojení v kolektivu. U žáka můžeme pozorovat kombinaci již uvedených projevů. Specifičnost situace zároveň může generovat další projevy, jejichž výčet je nad rámec této kapitoly. Míru podpory při vzdělávání a zapojení žáka v kolektivu v tomto případě ovlivňuje řada faktorů – jak nastalou situaci vnímá samotný žák, jak na ni reaguje, co všechno umís­tění žáka mimo rodinu předcházelo (např. dlouhodobá deprivace, týrání, rodičovský spor) a co následuje (umístění v širší rodině, do pěstounské péče nebo do ústavu). Ve všech případech nabývá role pedagogických pracovníků na významu jako zdroj podpory žáka, případně i jeho rodiny. Škola zůstává jistotou, traumatizovaný žák v ní tráví podstatnou část dne. Kromě pomoci a podpory věnované žákovi je třeba zohlednit i potřeby třídního kolektivu a jeho reakce na situaci žáka a jeho projevy.

Situaci žáka bezprostředně po umístění mimo rodinu ovlivňuje:

• Žák zažívá trauma, situaci nerozumí, pociťuje velkou nejistotu a stres, může reagovat vzdorem, stažením se do sebe, nedůvěrou ve všechny dospělé osoby, včetně pedagoga (učitel, resp. škola je navíc často tím, kdo podezření na nevhodné zacházení s žákem upozornil). Žák se stáhne do sebe, odmítá komunikovat – běžné požadavky školy pro něj mohou být nezvladatelné.
• Pokud se žák ocitá v jiné škole, mohou se objevit problémy se zajištěním učebních pomůcek žáka a zajištěním návaznosti na jeho předchozí vzdělávání. U žáka se může projevovat nejistota, zda nebude opět přemístěn.
• Psychosomatická reakce může spočívat např. v nespavosti – žák je unavený, může se pomočovat apod.
• Žák se může ocitnout v situaci, kdy jsou na něj kladeny odlišné nároky než doposud (např. žák z rodiny neočekává požadavek ústavu na domácí přípravu do školy).
• Žák se může nadále upínat na minulost, na představu návratu domů – může „pohrdat“ tím, co je mu nabízeno, považovat vše za dočasné, tedy nepodstatné.
• Žák může v tomto období mít dlouhodobé nebo opakované absence, jeho situace je velmi proměnlivá, na druhé straně pro něj může být škola jediným místem, kde zůstává jistota.
• V době probíhajících řízení můžou být pedagog, asistent pedagoga nebo i další osoby zvány k podání svědectví, zpráv apod.

Situaci žáka po trvalém umístění do náhradní péče ovlivňuje:

• Žák se v náhradní rodině sžívá s novými pravidly a podmínkami, hodnotami, hledá si v nové rodině pozici, učí se rozdílu mezi vlastními a náhradními rodiči – jde o náročné procesy, které mohou odpoutávat pozornost žáka od vzdělávání.
• Žák může mít potřebu upevňovat svou identitu a sebevědomí, někdy přičleněním se k nevhodné partě nebo extrémnějším subkulturám a stylům života (např. emo).
• Žák trvale přemístěný často mění i školu, potom záleží na součinnosti školy, žáka, jeho rodičů a OSPOD při zajišťování vhodných podmínek odpovídajících potřebám žáka. Je třeba řešit, jak budou aktéři získávat a sdílet informace, s kým má učitel komunikovat (rodiče nebo náhradní rodiče).
• Pokud je žák v ústavní péči, žije ve zcela specifických, nepřirozených podmínkách, včetně podmínek pro učení – v rodinných skupinách žije 6 až 8 dětí, úkoly dělají zároveň, není možné jim individuálně věnovat potřebnou pozornost.
• Žáci v ústavní péči jsou vystaveni neustálému přísunu podnětů, nemají dost času sami pro sebe, své soukromí, vlastní zájmy, režim ústavu někdy neumožňuje dostatečné vybití energie, žáci proto mohou být neklidní, projevovat se zvýšenou agresivitou atd.
• Žáci mohou mít omezené možnosti věnovat se tomu, co je zajímá (např. kroužky).
• Náhradní péče (ústavní i pěstounská) končí formálně (s výjimkami) v 18 letech, proto zajištění vzdělávání po dosažení tohoto věku vyžaduje specifické plánování.
• Důsledky ústavní péče jsou patrné i u žáků, kteří byli z ústavu přemístěni do náhradní rodinné péče (zejména tehdy, pokud byl jejich pobyt v ústavu dlouhodobý).

Jak již bylo uvedeno výše, projevy a příčiny překážek v učení v důsledku sociálního znevýhodnění nelze v plné šíři postihnout, vždy je třeba hodnotit individuální projevy žáka a na ně reagovat poskytnutím vhodných podpůrných opatření. Pozornost je třeba věnovat i momentálním situačním vlivům na vzdělávání žáka a jeho zapojení v kolektivu. Jsou jimi např. rozvod rodičů, resp. odchod jednoho z rodičů, úmrtí či závažná nemoc blízké osoby, přestěhování či jiné zásadní změny v životě žáka. V těchto situacích žák potřebuje dočasnou, mnohdy ale velmi intenzivní podporu.