Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák je zvýšeně unavitelný nebo bývá často unavený (nedostatek spánku, nekvalitní spánek).
• Žák má sníženou schopnost koncentrace pozornosti.
• Žák má nízkou vnitřní motivaci k učení.
• Žák má odlišné pracovní tempo.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření spočívá v úpravě obvyklého časového uspořádání vyučování. Úpravy se mohou týkat zahájení vyučování, délky vyučovacích jednotek, rozložení dopolední a odpolední výuky. Opatření také zahrnuje strukturaci činností v rámci vyučovací jednotky do kratších časových celků.

Čemu pomáhá

• Respektování individuálního pracovního tempa žáka.
• Předcházení únavě a ztrátě koncentrace pozornosti žáků při dlouhé monotónní činnosti.
• Využití výuky v blocích k projektové, epochové či integrované tematické výuce.
• Posílení vnitřní motivace k učení.
• Předcházení snížené aktivitě žáků v důsledku únavy.
• Předcházení pozdním příchodům žáků.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Změna času zahájení vyučování – pozdějším zahájením vyučování v ranních hodinách je možné předcházet snížené aktivitě žáků v důsledku únavy a také častým pozdním příchodům žáků. Opatření je vhodné aplikovat, pokud je jeho zavedení přínosem pro převažující většinu žáků. Pokud škola k tomuto opatření přistoupí, je třeba zajistit, aby žáci, kteří do školy přicházejí dříve (např. žáci dojíždějící hromadnou dopravou z okolních obcí), měli možnost dobu do zahájení vyučování strávit na bezpečném místě se zajištěným dozorem.

Změna poměru dopoledního a odpoledního vyučování – úprava může spočívat např. ve zkrácení dopoledního vyučování na 4–5 vyučovacích hodin, zařazení jedné hodiny na oběd a odpočinek a následně pokračování v odpoledním vyučování v rozsahu 2 hodin (příklad se týká druhého stupně ZŠ). V době mezi dopolední a odpolední výukou je třeba žákům umožnit pobyt ve škole se zajištěním dozoru – viz 1.8 Volný čas ve školním prostředí.

Úprava délky vyučovací jednotky – úprava časového členění výuky do delších časových celků se osvědčuje při projektové výuce, epochové výuce či integrované tematické výuce. Umožňuje věnovat se učební látce po potřebnou dobu v průběhu dne, týdne či delšího časového úseku. Žáci mohou pracovat bez časového stresu a lépe se soustředí na vzdělávací obsah. Učiteli dává prostor využívat časově náročnější metody a postupy, které jsou pro žáky atraktivní.

Interdisciplinární bloková výuka, ve které jsou určité tematické celky (např. roční období, voda) nadřazené předmětům, se obvykle snáze realizuje na prvním stupni základní školy.

Předmětové bloky, ve kterých je nastaven delší čas pro jednotlivé předměty (obvykle 2 až 3 vyučovací hodiny pro jeden předmět v jednom vyučovacím dni), se osvědčují na druhém stupni základní školy a středních školách.

Epochové vyučování umožňuje vracet se k tématu výuky v časovém rozsahu 2 až 3 vyučovacích hodin denně v průběhu delšího časového období (měsíce, čtvrtletí, pololetí…), žáci si při něm systematicky prohlubují poznání daného tématu.

Střídání činností po kratších časových úsecích – jedná se o úpravu struktury vyučovací jednotky zavedením střídání činností v kratších časových celcích. Vhodné je střídat činnosti vyžadující klidnou soustředěnou práci (poslech výkladu, psaní do sešitu) s aktivizujícími činnostmi (prací s pomůckami, skupinovou činností, prací na interaktivní tabuli apod.) a také s krátkými relaxačními cvičeními. Toto opatření je vhodné zejména pro žáky se sníženou schopností koncentrace pozornosti a zvýšenou unavitelností. Pravidelné zařazování krátkých relaxačních cvičení zlepšuje schopnost soustředěné práce u většiny žáků. U jednotlivých žáků, jejichž schopnost koncentrace pozornosti je oproti spolužákům výrazněji snížená, volíme v rámci možností individuální délku a skladbu aktivit – viz 2.2.1 Individualizace časové dotace pro práci při výuce, 1.2 Další pracovní místo pro žáka (ve třídě i mimo třídu) a 2.2 Individuální práce s žákem.

Na co klást důraz

• Zásadní změny, které mají dopad na chod celé školy (např. posunutí začátku vyučování či změna v podílu dopolední a odpolední výuky), by měly být projednány se všemi aktéry (včetně rodičů žáků).
• Při zavádění alternativního členění výuky (např. blokové výuky) je třeba při plánování zvážit nejen možnosti uspořádání rozvrhu, ale i prostorové a materiální podmínky (obsazenost a kapacita učeben, vybavení pomůckami, možnosti realizace výuky mimo budovu školy apod.) a také časové možnosti a míru ochoty ostatních učitelů ke spolupráci (platí zejm. pro interdisciplinární blokovou výuku).
• Při častějším střídání činností v rámci vyučovací hodiny přizpůsobujeme délku aktivit vyžadujících soustředěnou práci aktuálním možnostem žáků (vyčleněný čas zkracujeme, či naopak prodlužujeme dle míry schopnosti udržení pozornosti).

Rizika

• Prodloužení odpolední výuky může některým žákům ztížit účast na mimoškolních aktivitách.
• Odmítnutí zásadních změn v časové organizaci výuky ze strany pracovníků školy nebo rodičů žáků.
• Vyšší nároky na přípravu blokové výuky.

příklad aplikace

Na městské základní škole probíhá na druhém stupni 3 dny v týdnu dopolední vyučování v rozsahu 5 vyučovacích hodin, následuje hodina na oběd či odpočinkové aktivity a odpolední vyučování v devadesátiminutovém bloku. Všechny výchovy jsou vyučovány v blocích po 90 minutách. Český jazyk a přírodovědné předměty jsou vyučovány jednou týdně v devadesátiminutových blocích (v dalších dnech v klasické délce vyučovací hodiny) v odborných učebnách s využitím integrované tematické výuky (ITV). Žáci mají dále možnost využít celodenní program (neformální vzdělávání), který jim dává možnost aktivit ve škole denně od 7:00 do 16:00.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Opatření není děleno do stupňů podpory, je vhodné pro jakoukoli žákovskou skupinu s přihlédnutím k možnostem školy.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. HÁJKOVÁ, V; STRNADOVÁ, I. Inkluzivní vzdělávání: [teorie a praxe]. Praha: Grada, 2010. 217 s. ISBN 978-802-4730-707.

2. JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H. Neklidné a nesoustředěné dítě ve škole a v rodině. Praha: Grada, 2010. 238 s. ISBN 978-802-4726-977.

3. JUCOVIČOVÁ, D. Individuální vzdělávací plán pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami: se specifickými poruchami učení a chování, s mentálním postižením (v MŠ i ZŠ), se sociálním znevýhodněním, z cizojazyčného prostředí. Praha: D + H, 2009. 158 s. ISBN 978-808-7295-007.

4. TOMKOVÁ, A.; KAŠOVÁ, J.; DVOŘÁKOVÁ, M. Učíme v projektech. Praha: Portál, 2009. 173 s. ISBN 978-807-3675-271.

5. http://www.projektovavyuka.cz/.

6. http://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/1288/MOZNOSTI-A-MEZE-PROJEKTOVE-VYUKY-V-SOUCASNE-SKOLE.html/.