Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má sníženou schopnost koncentrace pozornosti.
• U žáka se projevují deficity v exekutivních funkcích (obtíže v plánování, organizaci samostatné práce).
• U žáka se projevuje oslabení kognitivního výkonu.
• Žák má sníženou schopnost porozumění.
• Žák nerozumí (částečně nebo úplně) vyučovacímu jazyku.
• U žáka se projevují deficity ve zrakovém a sluchovém vnímání.
• Žák má obtíže se zapojením ve výuce.
• Žák nemá dostatečný kontakt s pedagogem.
• Žák často svým chováním ruší ostatní spolužáky.
• Žák má obtíže se zapojením v kolektivu.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření spočívá ve volbě vhodného pracovního místa pro žáka, popř. v celkové úpravě zasedacího pořádku třídy.

Čemu pomáhá

• Zlepšení koncentrace pozornosti.
• Zlepšení podmínek pro zachycení informací předávaných učitelem.
• Zvýšení zapojení žáka ve výuce.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Vhodné pracovní místo pro žáka je blízko učitele, vzdálenější od oken i dveří. Zajišťuje nám možnost snadného kontaktu s žákem a průběžného dohledu nad jeho činností. Mů­žeme snadno ověřovat, zda žák rozumí pokynům, ví, co a jak má dělat. Zároveň jsou zde nejlepší podmínky pro přijímání informací od vyučujícího. Obvykle dochází i ke zlepšení koncentrace pozornosti žáka, protože dojde ke snížení množství rušivých vlivů z okolí. Důležitým krokem je i volba spolužáka v lavici. Měl by to být žák s dobrými vzdělávacími výsledky a klidnější přátelskou povahou, který bude moci žákovi v případě potřeby pomoci a zároveň mu bude vzorem v pracovních postupech, způsobu organizace práce apod. Při zajištění vhodných podmínek (podporu žáka se SVP nenecháme výhradně na jeho spolužákovi, zároveň všechny žáky vedeme k vzájemné podpoře a spolupráci) může být sezení ve společné lavici výhodné pro obě strany. Žák se SVP má pozitivní vrstevnický vzor a jeho spolužák si rozvíjí „lektorské“ dovednosti i vlastní učení (výzkumy potvrzují, že nejlépe se sami něco učíme tím, že to učíme druhé). Nevhodnou volbou je posazení dvou žáků se speciálními vzdělávacími potřebami vedle sebe, vede to obvykle ke zhoršování jejich vzdělávacích výsledků i projevů chování, což zvyšuje požadavky na pozornost učitele.

Dojdeme-li společně s žákem k závěru, že k tomu, aby se mohl lépe soustředit na práci, pro něj bude výhodnější sedět sám (žák to tak sám chce), tuto volbu mu umožníme. Zároveň zařazujeme dostatek skupinových aktivit, aby žák měl častou příležitost pro interakci se spolužáky v rámci výuky – viz 2.4 Kooperativní učení.

Pokud to velikost prostoru umožňuje, je vhodné vytvořit ve třídě prostor pro relaxaci a volný pohyb při některých činnostech. Je-li ve třídě přítomen asistent pedagoga, je vhodné pro příležitostnou individuální práci asistenta s žákem, která je odlišná od práce zbytku třídy, vyčlenit prostor v odlehlejší části třídy – viz 1.2 Další pracovní místo pro žáka. Žák s asistentem by však nikdy neměl být trvale umístěn na tomto pracovním místě.

Je-li ve třídě více žáků se sníženou schopností koncentrace pozornosti, zvážíme míru výzdoby třídy. Na rodiče či jiné dospělé může sice výzdoba působit pozitivním dojmem, zejména u mladších dětí však může zbytečně odvádět pozornost od toho, co je v danou chvíli důležité. Jsou-li v zorném poli žáka pestrobarevné obrázky, hůře se bude soustředit na méně výrazné schéma či obrázek, které učitel ukazuje.

V některých případech může být výhodnější umístění lavic ve tvaru U (např. jazykové učebny apod.). V takovém případě pro žáka volíme místo v blízkosti tabule (katedry), zády k oknům.

Je-li třeba změnu zasedacího pořádku provést v průběhu školního roku (žákovy obtíže se projevily až později), na tuto změnu žáky dostatečně připravíme, opakovaně je ujistíme, že se nejedná o nějaký trest, ale snahu pomoci žákovi, aby se mu učilo lépe. Po výměně pracovních míst také můžeme přechodně zařadit více skupinových aktivit, abychom sní­žili případné negativní dopady nastalé změny.

Velkou pozornost je třeba věnovat kontinuální podpoře pozitivních vztahů ve třídě (v rámci třídnických hodin apod. – viz 9.1 Klima třídy). Je-li ve třídě žák, který je spolužáky přijímán výrazně negativně, je třeba domluvit se třídou pravidla pro společný kontakt (střídání při práci ve dvojicích a menších skupinách, výjimečně i např. pravidelné střídání spolužáků, kteří s žákem sedí v lavici).

Na co klást důraz

• Žáky vedeme k vzájemné podpoře a snižujeme jejich individuální soutěživost (omezujeme aktivity spojené se soutěží jednotlivců – např. „kdo první něco udělá“, tyto aktivity zařazujeme výjimečně).
• Nikdy nepřenášíme zodpovědnost za podporu žáka na jeho spolužáka v lavici.
• Přítomnost asistenta pedagoga ve třídě nikdy nesmí vést k izolaci žáka od dění ve třídě.

rizika

• Nedostatek prostoru ve třídě.
• Vyšší počet žáků s potřebou podpory ve třídě.

příklad aplikace

Do první třídy základní školy nastoupil žák, který nenavštěvoval mateřskou školu a jeho připravenost na docházku do školy byla celkově nižší. Ve třídě bylo sálové uspořádání pracovních míst. Paní učitelka žáka posadila do první lavice druhé řady od okna. K chlapci proto posadila spolužáka, o kterém věděla, že je bystrý a zároveň přátelský. Volba pracovního místa paní učitelce umožnila snadný kontakt s žákem. Mohla průběžně kontrolovat, zda žák má na lavici, co v danou chvíli potřebuje, ví, co má dělat, pomoci mu naplánovat složitější činnost apod. Spolužák v lavici žákovi poskytoval přirozenou vrstevnickou podporu, kterou učitelka taktéž monitorovala a mohla snadno zasáhnout, pokud by vedla k pasivitě žáka (spolu­žák by dělal požadovanou činnost za žáka). Od počátku pravidelně zařazovala aktivity za­mě­řené na podporu pozitivních vzájemných vztahů, předcházení resp. konstruktivní řešení kon­fliktů apod. Aktivity založené na individuální soutěži žáků zařazovala zcela výjimečně a spíše v oblastech, které přímo nesouvisely se vzdělávacím obsahem (např. úklid pomůcek a příprava na odchod ze třídy). Díky těmto a dalším opatřením se podařilo docílit toho, že žák zvládl adaptaci na školu bez závažnějších problémů.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1, 2

MŠ

Při činnostech u stolečků posadíme dítě blízko sebe, abychom mu byli nablízku. I při udílení pokynů, když děti zrovna nesedí, se snažíme být v blízkém kontaktu s dítětem, abychom ověřili, že pokynu rozumí. Zvýšenou pozornost věnujeme dětem s nedostatečnou znalostí češtiny či obtížemi v porozumění v situacích, kdy hrozí nějaké nebezpečí (např. na vycházce) z důvodu rizika neočekávané reakce dítěte v důsledku neporozumění pokynu.

ZŠ

Pro žáka zvolíme vhodné pracovní místo dle pokynů uvedených výše. Je-li ve třídě více žáků s obdobnými potížemi, volíme místa tak, že žák s největšími obtížemi nám bude nejblíže. Využíváme nejbližší lavice, vždy však předcházíme situacím, kdy dva žáci se sníženou schopností koncentrace pozornosti budou sedět vedle sebe. Cíleně zařazujeme aktivity zaměřené na posilování kladných vztahů ve třídě. Omezujeme individuální soutěže, zejména na rychlost (vedou ke zbrklosti a impulzivitě, posilují vzájemnou nevraživost a napětí u všech žáků, zejména pak u žáků s hyperaktivitou).

Stupeň 3

ZŠ

Realizujeme vše uvedené výše. Je-li přítomen asistent pedagoga, společně domluvíme nejvhodnější místo pro příležitostnou individuální práci s žákem. Domluvíme se také na tom, jak zařídit místo pro asistenta pedagoga, aby mohl co nejefektivněji pomáhat všem žákům. Dobré zkušenosti jsou např. s kolečkovou židlí, která umožňuje rychlý a relativně nehlučný přesun po třídě.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. JUCOVIČOVÁ, D.; ŽÁČKOVÁ, H. Neklidné a nesoustředěné dítě ve škole a v rodině. Praha: Grada, 2010. 238 s. ISBN 978-802-4726-977.

2. MERTIN, V.; KREJČOVÁ, L. Problémy s chováním ve škole – jak na ně: Individuální výchovný plán. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013. ISBN 978-80-7478-026-4.

3. POKORNÁ, V. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. Vyd. 4. Praha: Portál, 2010. 333 s. ISBN 978-807-3678-173.