Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák je úzkostný v sociálním kontaktu.
• Žák nemá dostatečný kontakt s pedagogem.
• Žák je unavený, nesoustředěný, jeví známky přetížení.
• Žák má sníženou úroveň adaptability.
• Žák projevuje zvýšenou emoční reaktivitu.
• Žák má snížené sociální a komunikační kompetence.
• Žák má sníženou schopnost porozumění.
• Žák nerozumí (částečně nebo úplně) vyučovacímu jazyku.
• Žák nezná kulturní kontext prostředí školy.
• Žák projevuje výkyvy pracovního tempa.
• Žák je nesamostatný.
• Žák odmítá pracovat ve výuce.
• Žák má problémy s navazováním vztahů se spolužáky.
• U žáka se projevují deficity v exekutivních funkcích.

Popis opatření

Opatření spočívá v možnosti uspořádat třídu (rozmístění nábytku, pomůcek, relaxačních zón apod.) proměnlivě – v závislosti na realizované činnosti dle plánu učitele s přihlédnutím ke specifikům a aktuálním potřebám žáků. Kromě kmenové třídy je možné operativně měnit strukturu družiny, odborných učeben, dílen, kuchyňky, počítačové učebny – vždy v závislosti na účelu a daných prostorových a architektonických možnostech místnosti.

Čemu pomáhá

• Lepší koncentraci žáka na výuku.
• Zkvalitnění kontaktu žáka s učitelem i ostatními žáky.
• Podporuje samostatnost a aktivitu žáka.
• Umožňuje učiteli snáze vyhodnocovat aktuální potřeby žáků (aktivizace, relaxace…).
• Poskytuje žákům bezpečný prostor (žák např. není vystaven nevhodným projevům spolužáků vůči své osobě).
• Zohledňuje obtíže žáka v komunikaci.
• Zohledňuje možnosti sluchového a zrakového vnímání.
• Zohledňuje obtíže v koncentraci pozornosti.
• Respektuje jeho individuální pracovní tempo.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

To, jak je třída uspořádaná, odráží filozofii pedagoga nebo celé školy ve vztahu k výchovně-vzdělávacímu procesu. Pedagog tím zároveň určuje, jaká bude vzdálenost mezi ním a žáky i žáky mezi sebou navzájem. Při velké vzdálenosti nebude umožněna kvalitní komunikace, příliš malá vzdálenost může být sociálně nepříjemná. Je třeba mít k dispozici variabilní nábytek, který je možné posouvat po místnosti.

Existuje velké množství způsobů, jak uspořádat lavice ve třídě. Zmíníme tři nejčastěji používané:

1. sálové;

2. do tvaru písmene U;

3. modulové.

1. Sálové (označované jako tradiční) je uspořádání, při kterém jsou lavice uspořádány do řad a žáci sedí směrem ke katedře. Je nejvhodnější pro klasickou frontální výuku. Většinou se skládá ze tří řad lavic, které směřují k tabuli, v každé řadě bývá čtyři až pět lavic.

Toto uspořádání se může vyskytovat ve více variacích, jednou z nich je takzvaná krokev. Jedná se o uspořádání, které se využívá ve třídách, kde je málo prostoru a hodně dětí a většinou není možné jiné uspořádání lavic. Lavice nejsou čelem k tabuli, ale v úhlu 45°. Výhodou tohoto uspořádání oproti standardnímu je, že žáci na sebe lépe vidí a lavice zabírají méně místa. Další variantou je uspořádání lavic do tvaru písmene L, kdy jsou vždy dvě lavice šikmo k sobě a dotýkají se boky. Je to flexibilní uspořádání a je možno jej použít jak ke skupinové práci žáků, tak k frontální výuce. Učitel v takto uspořádané třídě dobře vidí na všechny žáky a žáci zase na něj a můžou s učitelem dobře komunikovat. Toto uspořádání je vhodné pro výklad, demonstraci, promítání, písemné práce, diktáty, testy a individuální práci žáků. Pro případ práce ve dvojicích není potřeba dělat žádné změny, pro případ skupinové práce např. ve čtveřicích se žáci jednoduše otočí k sobě. Můžou zůstat buď tak, jak sedí, anebo učitel může vytvořit skupinky podle jiného klíče (v souladu se svým záměrem) a žáci se jen vymění na místech. Nevýhodou je ztížená komunikace mezi žáky navzájem a riziko, že se učitel bude více věnovat žákům v předních lavicích, žáci v zadních lavicích pak mohou častěji vyrušovat nebo se věnovat jiné než zadané činnosti (Gavora, 2005).

2. Uspořádání lavic do tvaru písmene U – lavice jsou uspořádány do tvaru obdélníku, jehož jedna strana chybí. Žáci sedí tváří směrem do středu. Variací tohoto uspořádání je uspořádání do kruhu, kdy se všichni žáci dívají doprostřed.

Výhody: snadný oční kontakt a učiteli je umožněn snadný a rychlý pohyb mezi žáky.

Mezi vhodné aktivity patří: diskuse, společné řešení problémů a problémových úloh, brainstorming, třídnické hodiny, komunitní a komunikační kruhy apod. Toto uspořádání významně podněcuje interakci a komunikaci mezi žáky a učitel může lépe ovlivňovat chování žáků.

3. V modulovém uspořádání jsou lavice seskupené do malých skupinek (nejčastěji po dvou až čtyřech) po celé třídě, žáci sedí čelem do středu skupiny a vzájemně na sebe vidí. Vhodné jsou kulaté stoly.

Toto uspořádání se hodí pro skupinovou výuku.

Nevýhodou tohoto uspořádání je, že všichni žáci nemusejí mít snadný výhled na tabuli. Intenzita kontaktu mezi žáky je velmi vysoká, pedagog může snadno mezi skupinkami procházet a monitorovat jejich činnost. Výhodou je rovněž možnost spontánní diskuse mezi žáky.

Aplikace tohoto opatření umožňuje učiteli využít dle aktuální potřeby žáka i jiné (nově vytvořené) místo pro individuální práci žáka, ať už samostatnou, nebo s podporou asistenta, nebo místo, kde jsou k dispozici speciální pomůcky či výpočetní technika – viz 1.2 Další pracovní místo pro žáka (ve třídě i mimo třídu).

U žáků především na počátku školní docházky se doporučuje častěji střídat pracovní místo (lavice, koberec).

Na co klást důraz

• Průběžné sledování porozumění všech žáků podávaným informacím.
• Znalost individuálních potřeb žáků ve třídě – vhodná volba zasedacího pořádku.
• Střídání činností, zařazování skupinových forem práce.
• Vhodné časové rozvržení vyučovací hodiny s relaxačními chvilkami.
• Sledovat zapojení všech žáků.
• Sledovat vzniklé mikroklima v žákovských skupinkách (aby měl každý žák dost prostoru se projevit).
• Dbát na to, aby každý žák měl dost fyzického prostoru ve třídě.
• Změna místa žáka by neměla být trestem.

Rizika

• Problém s dobrým výhledem na tabuli u každého žáka.
• Aktivnější žáci upozadí žáky méně průbojné (práce ve skupinkách).
• Prostorové uspořádání třídy ne vždy umožňuje úpravy v rozvržení pracovních míst.
• Změna struktury vyučovací hodiny nemusí vyhovovat všem žákům.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Toto opatření se nedělí podle stupňů podpory, je vhodné pro jakoukoli žákovskou skupinu dle plánované aktivity učitele či aktuální potřeby žáků. Pedagog vychází z možností školy.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. GAVORA, P. Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido, 2005. 165 s. ISBN 80-731-5104-9.

2. SITNÁ, D. Metody aktivního vyučování: spolupráce žáků ve skupinách. Praha: Portál, 2009. 150 s. ISBN 978-807-3672-461.

3. PRŮCHA, J. Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. Praha: Portál, 2001. 139 s. ISBN 80-717-8584-9.

4. CANGELOSI, J. S. Strategie řízení třídy: jak získat a udržet spolupráci žáků při výuce. Vyd. 4. Praha: Portál, 2006. 289 s. ISBN 80-736-7118-2.

5. BERAN, V. Učím s radostí: zkušenosti, lekce, projekty. Praha: Agentura Strom, 2003, 237 s. ISBN 80-861-0609-8.

6. http://www.otevrene-vyucovani.cz/ov/mistnost/mistnost.htm.

7. http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/1595/SESTAVOVANI-STABILNICH-KOOPERA­TIV­NICH-SKUPIN.html/.

8. http://www.alternativniskoly.cz/.