Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák nerozumí (částečně nebo úplně) vyučovacímu jazyku.
• U žáka se projevuje oslabení kognitivního výkonu.
• Žák má sníženou schopnost porozumění zprostředkovanému učivu.
• U žáka se projevují deficity v oblasti paměti.
• Žák vykazuje sníženou schopnost koncentrace pozornosti.
• Žák je unavený, jeví známky přetížení.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření spočívá ve snížení nároků na žáka dle jeho individuálních možností, které zahrnují redukci obsahu i rozsahu učiva. Opatření může být realizováno dočasně (např. u žáků s odlišným mateřským jazykem po nástupu docházky do české školy) nebo dlouhodobě (z důvodu deficitů v kognitivní oblasti).

Čemu pomáhá

• Nastavení rozsahu a obsahu osvojovaného učiva odpovídajícímu reálným možnostem žáka.
• Prevenci dlouhodobého selhávání a předčasného ukončení vzdělávání.
• Zvýšení motivace k učení (když je cíl přiměřený, žák je více motivován k jeho dosažení).
• Eliminaci rizika rozvoje negativních projevů chování žáka v důsledku dlouhodobé frustrace z neúspěchu (reakcí na dlouhodobou frustraci bývá únik nebo útok v různých podobách).

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Ke krátkodobé úpravě rozsahu a obsahu učiva přistupujeme např. po dlouhodobé absenci žáka, upravení učebních cílů je vhodné vypracovat písemně. Obecně platí, že opatření je aplikováno na základě doporučení školského poradenského zařízení. Úpravu rozsahu a obsahu učiva lze provést v jednom či více předmětech nebo se může týkat jen určité části konkrétního učiva.

U žáků s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka přistupujeme k výraznějším úpravám obsahu i rozsahu učiva v prvním roce docházky do školy. Zejména v období prvních šesti měsíců je primárním cílem adaptace na školu, zvýšení kompetencí v komunikaci v češtině a seznámení se základy probíraného učiva.

Při dlouhodobějším selhávání žáka v daném učivu/předmětu, kdy žákovi nepomohla úprava forem a metod práce ani jiné formy podpory, doporučíme zákonným zástupcům vyšetření ve školském poradenském zařízení (ŠPZ). Na základě doporučení ze ŠPZ provedeme stanovené úpravy, které zaneseme do individuálního vzdělávacího plánu žáka.

Při aplikaci tohoto opatření je také třeba seznámit spolužáky s důvody jiných cílů a očekávaných výstupů u daného žáka, aby toto opatření nevnímali jako nespravedlnost. V rámci třídnické hodiny můžeme s žáky např. vést diskuzi o tom, že každý máme v různých oblastech různé možnosti (je to přirozená věc, všichni nemůžeme být stejní). A že úkolem školy také není naučit všechny to stejné, ale pomoci každému žákovi dosáhnout maximálního vzdělávacího rozvoje, který je v jeho možnostech. Každý je v něčem dobrý a něco mu jde hůře. Můžeme žáky vést k reflexi toho, co jim jde dobře a co méně (někomu jde dobře fotbal, hůře počítání atd.). Můžeme navázat i diskuzí o tom, jaké profese potřebují jaké schopnosti (např. hudebník potřebuje mít hlavně dobrý sluch, truhlář nebo šperkař šikovné ruce a dobrou představivost, tlumočník dobrou znalost cizího jazyka atd.). Obecně vedeme žáky k uvědomění a akceptaci heterogenity společnosti.

Na co klást důraz

• Při úpravách obsahu a rozsahu učiva respektujeme doporučení školského poradenského zařízení.
• V návaznosti na realizaci tohoto opatření je třeba zvolit vhodné metody výuky a formy hodnocení vzdělávacích výsledků resp. učebního pokroku žáka.

rizika

• Nastavení nároků neodpovídá možnostem žáka (jsou příliš nízké nebo vysoké).
• Úpravy nepostihují správný obsah či přiměřený rozsah učiva.
• Nezohlednění úprav obsahu a rozsahu učiva při hodnocení.

příklad aplikace

Pro žáka ve 3. ročníku ZŠ zpracovala učitelka společně s výchovnou poradkyní a na základě doporučení a konzultací se speciální pedagožkou z PPP individuální vzdělávací plán, jehož součástí byla i úprava rozsahu a obsahu učiva v českém jazyce a matematice. Při zpracování IVP jí byla velkou pomocí publikace uvedená níže v metodických zdrojích. V matematice bylo nutné do cílů promítnout nedostatečné zautomatizování učiva předchozího ročníku. Cílem pro první tři měsíce od zpracování IVP byla právě fixace učiva z předchozího ročníku (zejm. sčítání a odčítání v oboru do sta s přechodem přes desítku a pochopení principu násobení a dělení). Bylo zajištěno doučování žáka, cíle v rámci doučování byly v souladu s cíli stanovenými v IVP. Aby ostatní spolužáci nevnímali negativně jiná očekávání, která paní učitelka v průběhu školního roku na žáka začala klást, zařadila v rámci třídnických hodin aktivity zaměřené na pozitivní přijímání jinakosti ve společnosti (viz Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura). Žáky vedla v rámci zážitkových aktivit k uvědomění si toho, co mají s ostatními společného a čím se liší, proč je dobré, že nejsme všichni stejní, že všichni nemáme rádi stejné věci atd. V závěrečné reflexi činnosti jí udělal radost výrok jednoho žáka: „Kdybychom byli všichni stejní, byla by to pěkná nuda.“

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Opatření realizujeme krátkodobě a v omezené míře v reakci na obtíže žáka způsobené dlouhodobější absencí. Cílem je umožnit žákovi postupně se doučit zameškanou látku. Žákovi vymezíme vzdělávací cíle, sdělíme mu, co a kdy od žáka budeme požadovat. Žáka seznámíme s tím, co je v daném učivu to podstatné, co bude následně předmětem hodnocení. Netrváme na osvojení méně podstatných či nadstavbových informací, zejména tehdy, nemají-li vztah k následně probíranému učivu. Přílišné zahlcení žáka požadavky vede k demotivaci a ve svém důsledku ke zhoršování vzdělávacích výsledků, které žák může kompenzovat nevhodným chováním (vyhýbáním se školním povinnostem, rušením či šaškováním, zvýšenou agresivitou apod.). Opatření kombinujeme např. s dočasným doučováním.

V odůvodněných případech zohledňujeme v rámci hodnocení dílčí nedostatky ve zvládání učiva, které jsou způsobeny mírnými deficity kognitivních funkcí.

Stupeň 2

Opatření v tomto stupni má již dlouhodobější charakter a reaguje na potřeby žáků s trvajícím neprospěchem či nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka. Při konkrétních úpravách vycházíme z doporučení školského poradenského zařízení. Úpravy provádíme tak, aby pokud možno nebyla narušena kontinuita učiva – cíle v daném předmětu (učební látce) nastavujeme tak, aby umožnily alespoň základní osvojení navazujícího učiva. Při nastavování učebních cílů lze využít informace uvedené v 6.1.1 Diferenciace učebních cílů dle možností a potřeb žáků. Z učiva, jehož osvojení není nezbytnou podmínkou osvojení navazujícího učiva, vybíráme základní podstatné informace. Není-li zautomatizované učivo z nižších ročníků, rozložíme aktuální požadavky do delšího časového období a poskytneme prostor pro osvojení učiva z předchozího období (zejména je-li podmínkou úspěšného osvojení učiva vyšších ročníků). Opatření kombinujeme s doučováním, viz 7.1 Jiné formy přípravy na vyučování. V rámci hodnocení v těch předmětech, kde bylo nutné přistoupit k obsahové redukci, hodnotíme výkon žáka ve vztahu k redukovanému obsahu a individuálně nastaveným cílům. Kritéria hodnocení jsou zapracována v IVP. V rámci hodnocení využíváme individuální vztahovou normu (posun žáka ve vztahu k jeho předchozímu výkonu) a hodnotíme také snahu žáka. Cíleně mu dáváme možnost uspět v oblastech a činnostech, které zvládá bez potíží nebo jen s menšími obtížemi. Hodnocení známkami kombinujeme se slovním hodnocením, ve kterém popíšeme míru splnění stanoveného cíle (co se podařilo, co ještě nebylo zvládnuto) a na co je třeba se dále zaměřit.

Stupeň 3

Realizujeme vše výše uvedené v kontextu závažnosti obtíží žáka. U žáků s neznalostí českého jazyka po nástupu školní docházky vymezíme základní cíle související s adaptací na školu (organizace výuky, orientace po budově, komunikační strategie apod.), zvýšení kompetence v komunikaci v českém jazyce – viz 3.4.1 Jazyková příprava pro žáky s odlišným mateřským jazykem, a základních informací z učiva – viz 2.1.2 Vizualizace obsahu a procesu vzdělávání a 2.9 Pravidelná kontrola pochopení osvojovaného učiva. Dle platné legislativy v rámci hodnocení ve všech předmětech zohledňujeme úroveň znalosti českého jazyka. Je důležité zdůraznit, že závažné nedostatky v osvojených vědomostech (v tomto případě z důvodu neznalosti češtiny) jsou důvodem pro neklasifikaci žáka pouze v prvním pololetí docházky do školy v ČR. V druhém pololetí již je třeba klasifikaci provést nejpozději v náhradním termínu určeném ředitelem školy. Je tedy žádoucí společně s intenzivním vzděláváním v češtině jako druhém jazyce postupně a s ohledem na žákův pokrok v osvojování češtiny rozšiřovat rozsah a obsah učiva v ostatních předmětech. Hodnocení žáka provádíme vždy v kontextu individuálně nastavených cílů, do kterých promítáme míru aktuální jazykové kompetence. V rámci IVP můžeme také snížit očekávané výstupy na úroveň nižších ročníků (závazné jsou v 5. a 9. ročníku).

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. HÁJKOVÁ, V.; STRNADOVÁ, I. Inkluzivní vzdělávání. Praha: Grada, 2010.
ISBN 978-80-247-3070-7.

2. JUCOVIČOVÁ, D. Individuální vzdělávací plán pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami: se specifickými poruchami učení a chování, s mentálním postižením
(v MŠ i ZŠ), se sociálním znevýhodněním, z cizojazyčného prostředí. Praha: D + H, 2009. ISBN 978-808-7295-007.

3. KLAPKO, D. Mapování cílů kurikula: posuzovací arch. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, 2012. Evaluační nástroje. ISBN 978-80-87652-07-7. Dostupné z: http://www.nuov.cz/uploads/AE/evaluacni_nastroje/22_Mapovani_cilu_kurikula.pdf.

4. Vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů.

5. http://www.inkluzivniskola.cz.

6. www.czechkid.cz.

7. http://www.odyssea.cz/soubory/c_lekce/2_2.pdf.

8. http://www.varianty.cz.

9. http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/a02ikv.pdf.