Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák pochází z odlišného kulturního prostředí.
• U žáka se projevují atypické/neadekvátní reakce na specifická témata.
• U žáka se projevuje rizikové chování (rasismus, xenofobie).
• Žák má nedostatečně rozvinuté sociální kompetence.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření spočívá v obohacení učiva o oblast získávání interkulturních dovedností pro lepší sebeuvědomění a sebepoznání vlastní osobnosti ve vztahu k jiným kulturám. Rovněž se zaměřuje na získávání interkulturní senzitivity a napomáhá v učení vhodným způsobům komunikace a interakce se členy z jiné kulturní skupiny, což je nutné pro úspěšné uplatnění v dnešní globalizované společnosti.

Čemu pomáhá

• Zlepšit třídní klima a vytvářet bezpečné prostředí pro učení.
• Zvnitřnit pozitivní vnímání různorodosti.
• Žákům z minority pomáhá: adaptovat se v cizím prostředí, pochopit prožívání kulturního šoku, snažit se o řešení interkulturních nedorozumění, orientovat se a začlenit se v nové životní situaci.
• Žákům z majority pomáhá: poznat lépe vlastní osobnost a být si vědom vlastních pro­žitků, možností a limitů ve vztahu ke kulturní odlišnosti, úspěšně zacházet s „odlišností“ a „jinakostí“.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Interkulturní dovednosti lze vysvětlit jako komplex dovedností, do kterých se promítají především osobnostní předpoklady (sebereflexe, empatie, kulturní citlivost, míra úzkostlivosti, sebedůvěra apod.) a jejichž trénink vede k tomu, že člověk obstojí v interkulturní situaci.

Důležité je mít dobře propracovaný výcvikový program orientovaný na práci s osobností dítěte a umožnit tak žákům získat hlubší interkulturní zkušenosti pomocí prožitku.

Učitel aplikuje opatření v rovině informační (žáci získávají teoretické poznatky a znalosti) a postojové (žáci prožívají formou her a příběhů různé situace).

Teoretická výbava žáků pro zvládání interkulturních odlišností

Žáci jsou náchylní k jinakostem a mají potřebu se vůči nim vymezovat. Napříč předměty (v rámci průřezového tématu Multikulturní výchova) proto s žáky probíráme témata, která se dotýkají kulturních odlišností (oblékání, stravování, způsob komunikace, tabu v některých kulturách apod.). Důraz je zde kladem na poznání jiných zvyklostí a uvědomění si vlastních, nikoli na hodnocení.

Např. na 1. stupni se s žáky věnujeme oslavě světel v různých kulturách (židovský svátek světel Chanuka, oslava Nového Čínského roku a svátek lampiónů), kdy žáci poznají, že existují různé formy oslav a pro každého člověka je důležitá jiná.

Pokud máme ve třídě žáka z odlišného kulturního prostředí, zprostředkováváme poznání (o ČR) směrem k němu. Přestože se žáci v české škole učí o významných dnech a svátcích již na prvním stupni, žákovi, který přišel do českého vzdělávacího systému ve starším školním věku, poskytneme dostatečné informace o tom, jaké tradice jsou v naší kultuře důležité. Vhodné je využít mezipředmětové vztahy a např. v rámci estetických předmětů zpracovávat témata důležitá pro naši kulturu.

Učitel, který žáky podporuje v přijímání interkulturních odlišností, využije všech přirozených podnětů, aby obohatil všechny žáky. Pokud je ve třídě žák původem z jiné země může např. do hodin hudební výchovy zařadit poslech tradičních českých skladeb (s rozborem toho, k jaké události se vztahují – např. koledy, Má vlast atp. dle věku žáků) i skladby či rytmy ze země původu žáka.

Jako velmi užitečné se ukazuje umožnit žákovi rozvoj mateřského jazyka (jeví-li o to zájem). Výuka by měla být přístupna všem žákům, kteří o daný jazyk projevují zájem (i těm, jejichž mateřským jazykem je jazykem majority). Toto opatření rovněž může po­moci pochopit odlišné komunikační styly a bližšímu porozumění dané kultury skrze rozmanitá témata (více viz 5.1.1 Podpora mateřského jazyka u žáků s odlišným mateřským jazykem).

Průběžně také můžeme zařazovat rozvíjející aktivity, může se jednat např. o přednášky a diskuze o tématech spojených s hlubším poznáním kulturních odlišností (může se např. jednat o témata odlišných komunikačních stylů, výchovných stylů, odlišností vzdělávacích systémů, způsobech projevování emocí, pojetí mužské a ženské role apod.). Vhodné je ponechat žákům možnost si témata vybírat, pomáhat při naplnění jejich obsahu re­flexí jejich vlastních zkušeností.

Emociální a postojové zvládání interkulturních odlišností

Pro tyto účely volíme především zážitkové a sebezkušenostní hry a aktivity zaměřené na oblast poznávání vlastní osobnosti, rozvoj sebepojetí, bližší poznání vlastní identity a poznávání vztahu k lidem. Jedná se o témata, kterými se zabývá Osobnostní a sociální výchova.

Aktivity můžeme vést samostatně či za pomoci školního psychologa, výchovného poradce nebo externího pracovníka specializovaného na tuto oblast.

Na co klást důraz

Učitel je svým chováním a jednáním (i mimo budovu školy) vzorem svým žákům.

• Snažíme se odbourávat stereotypy v myšlení: vyhýbáme se generalizujícím výpovědím o osobě nebo skupinách osob a připisování stálých vlastností skupinám osob na základě jednání jednotlivců.
• Budujeme prostředí spolupráce: motivujeme ke spolupráci, společným aktivitám a zážitkům, učíme se respektu k odlišným projevům druhých, pracujeme s postoji.
• Změna postoje neprobíhá ze záporného na kladný, ale prochází stadiem „neutralizace“.

rizika

• Pokud se aktivity zaměřené na tuto problematiku konají jen občas či jednou do roka a zpravidla v rámci projektových dnů, obvykle nemají trvalou účinnost.
• Vyhnout se povrchnímu uchopení opatření a nastínění pouze viditelných aspektů kul­tur (jídlo, tanec, hudba, umění apod.) bez možnosti vytvoření vlastní zkušenosti a názoru na základě autentického prožitku.
• Učitel by sám měl projít sebezkušenostním výcvikem v této oblasti.

příklad aplikace

Paní učitelka (ČJ, občanská výchova) na ZŠ v malém městě pracuje v 6. třídě, která je velmi homogenní. Paní učitelka do výuky zařazovala prvky interkulturní výchovy (např. na jaře pracovala s portálem Czechkid.cz). Do výuky zařazovala hry na sebepoznání a diskuse. Např. v literatuře s žáky četli knihu Hanin kufřík (Karen Levin), která byla zároveň východiskem pro podnětné diskuze.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Opatření není děleno do stupňů. Aktivity a vzdělávací obsah spojený s interkulturním výcvikem přizpůsobené věku žáků zařazujeme systematicky a průběžně v rámci výuky, třídnických hodin či v MŠ v rámci výchovných činností.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. PREISSOVÁ KREJČÍ, A.; ŠOTOLA, J. (eds). Metodika pro realizaci multikulturní výchovy formou zážitkové pedagogiky. Olomouc: Filozofická fakulta UP, 2012. Dostupné z: www.protipredsudkum.upol.cz.

2. GEERTZ, C. Interpretace kultur. Praha: Slon, 2000. ISBN 80-85850-89-3.

3. PRŮCHA, J. Interkulturní psychologie. 3. vyd. Praha: Portál, 2010.
ISBN 978-807-3677-091.

4. MORGENSTERNOVÁ, M.; ŠULOVÁ, L. a kol. Interkulturní psychologie. Rozvoj interkulturní senzitivity. Praha: nakladatelství Karolinum, 2007. ISBN 978-802-4613-611.

5. ŠIŠKOVÁ, T. et al. Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál, 2001.
ISBN 80-717-8648-9.

6. PRŮCHA, J. Multikulturní výchova. Příručka nejen pro učitele. Praha: TRITON, 2006. ISBN 80-7254-866-2.

7. www.varianty.cz.

8. www.mkc.cz.

9. http://www.inkluzivniskola.cz.

10. www.czechkid.cz.

11. http://www.odyssea.cz/metodiky-osv.php.

12. http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/a02ikv.pdf.