Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Pedagog nezná speciální vzdělávací potřeby žáka, žák nemá vytvořeny podmínky s ohle­dem na své speciální vzdělávací potřeby.
• Škola a rodina nemá jednotný náhled na vzdělávání.
• Žák nepřijímá autoritu učitele (rodiče).
• Žák se nezačlenil do kolektivu třídy z důvodu zdravotního handicapu.
• Žákovo zapojení do (již fungujícího) kolektivu dětí, které se znají z předchozích let (MŠ, 1. stupeň ZŠ), je problematické.

Popis opatření

V čem spočívá

Toto opatření přispívá k vytvoření partnerského vztahu mezi rodinou a školou, založeného na vzájemném respektu, důvěře a otevřenosti. Je třeba poskytnout rodině podporu při výchově a vzdělávání žáků, seznámit zákonné zástupce se vzdělávacími cíli, úkoly, prostředky. Dále spolupráce umožňuje seznámení pedagogů s konkrétními možnostmi žáka (s dokumentací žáka, s typem zrakového postižení nebo zrakového znevýhodnění, s kompenzačními a reedukačními pomůckami, seznámení se s prostředím školy, s přípravou třídy, s nutnou úpravou prostředí), vysvětlení, co všechno ovlivňuje dané zrakové postižení nebo znevýhodnění žáka. Spolupráce rodiny a školy umožňuje úspěšné vzdělávání a začlenění žáka do kolektivu. Dobrá spolupráce přispívá k jednotnému přístupu v rodině a ve škole, k vzájemnému respektu.

Čemu pomáhá

• Vytvoření partnerského vztahu mezi školou a rodinou, který umožňuje respektovat rodinu jako primární místo. takového partnerského vztahu, který je založen na otevřenosti, vstřícnosti, porozumění, pochopení, respektu, ochotě ke spolupráci a podpoře rodinné výchovy nabídnutím poradenského servisu, odborné literatury, osvětových aktivit v otázkách výchovy a vzdělávání.
• Jednotnému přístupu a nárokům ve vzdělávacím procesu doma a ve škole, porozumění žákovi a jeho rodině.
• Vytvoření stejných vzdělávacích podmínek doma a ve školním zařízení, společnému řešení prospěchu, chování, speciálních vzdělávacích potřeb žáka. Spoluvytváření života školy.
• Ze strany pedagogů seznámení se s možnostmi a schopnostmi žáka, s kompenzačními pomůckami.
• Společné tvorbě IVP, konzultování IVP a speciálněpedagogické péče.
• Předcházení konfliktům, které by mohly vzniknout nedostatkem informací o speciálních vzdělávacích potřebách, o speciálních kompenzačních a reedukačních pomůckách a zacházení s nimi.
• Vtáhnutí zákonných zástupců do dění školy, možnost vidět své dítě v odlišné sociální roli.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Vlastní realizace spočívá v respektování principu pestrosti, tvořivost a posloupnosti. Formy a intenzita spolupráce se odvíjí od závažnosti dopadů zrakového postižení či znevýhodnění na vzdělávání. Spolupráce rodiny a školy je proměnná a nesouvisí tak úplně se stupněm zrakového postižení.

Podpůrné opatření je realizováno ve třech fázích.

1. Přípravná fáze:

• společné seznámení se s dokumentací žáka – pedagog, zákonný zástupce, popřípadě poradenský pracovník – seznámení se s vytvořením vzdělávacích podmínek, které respektují speciální a individuální vzdělávací potřeby žáka, s jejich dopadem na vzdělávání, se speciálními kompenzačními a reedukačními pomůckami, se speciálními pomůckami (optickými, elektronickými, s možnostmi při práci do blízka a do dálky, s potřebou přizpůsobení učebních materiálů, textů, obrazového mate­riálu, se zrakovou hygienou, vytvoření vhodného pracovního místa). pro lepší pochopení a představy vidění je možná simulace zrakové vady pomocí simulačních brýlí, okluze, fólie;
• společné seznámení se s prostředím školy – pedagog třídy, zákonný zástupce, žák;
• seznámení kolektivu třídy s důsledky a specifiky žáka (viz PO „Sociodynamika třídy“).

2. Fáze nástupu do školy:

• společné setkání ve třídě – zákonný zástupce, žák, noví spolužáci (uvedení do problematiky);
• společné setkání rodičů žáka a ostatních zákonných zástupců spolužáků ze třídy (seznámení se s navrženými opatřeními, se speciálními vzdělávacími potřebami žáka).

3. Fáze vyhodnocení:

• oboustranná komunikace – zákonný zástupce, pedagog (hodnocení vztahů, účelnosti vytvořených vzdělávacích podmínek, užívání kompenzačních a reedukačních pomůcek);
• hodnocení se provádějí průběžně, podle potřeby a pravidelně během školního roku (třídní schůzky, integrační týmy);
• možné řešení krizových situací.

Formy spolupráce:

Osobní kontakt pedagoga s rodiči:

• dny otevřených dveří, orientační setkání, návštěva pedagoga v rodině, čas příchodu a odchodu dítěte ze školy, telefonické rozhovory, konzultace učitel – rodič – žák, společná setkání (společné schůzky a akce), vzdělávací akce pro rodiče.

Písemné formy komunikace a spolupráce pedagoga s rodiči:

• letáčky, brožury, příručky, internetové stránky školy. zpravodaj, třídní nebo školní časopis, neformální zprávy o dítěti, dotazníkové a anketové šetření, informační nástěnka pro rodiče, schránka pro návrhy, e-mailové služby, SMS zprávy.

Účast rodičů ve třídě:

• rodič jako pozorovatel, odborník, asistent, člen rodičovské rady.

Společné akce, mimoškolní aktivity:

• schůzky, představování prací a výstupů rodičům (besídky, výstavy, jarmarky, zahradní slavnosti, svátky, zájezdy, plesy, sportovní a kulturní akce), besedy pro rodiče, společná účast na různých programech a akcích školských zařízení.

Na co klást důraz

• Oboustranná informovanost.
• Respektování zákonného zástupce, jeho role ve vzdělávání.
• Jednotnost v přístupu rodiny a školy.
• Seznámení se se speciálními a individuálními potřebami žáka, pedagog musí znát zdravotní postižení žáka, umět ovládat kompenzační a reedukační pomůcky žáka.

rizika

• Formální zavedení opatření.
• Velký počet žáků ve třídě.
• Malá účast zákonných zástupců na dění školy způsobená nedostatkem času, nezájem zákonných zástupců.
• Lhostejnost ve výchovně-vzdělávacím procesu.
• Nepochopení vlastního smyslu spolupráce.
• Nevyrovnanost zákonných zástupců s reálnými možnostmi žáka.
• Odmítání nácviku kompenzačních smyslů typu „Ono se to zvládne.“, verbální (slovní) výchova – podceňování pohybové výchovy, tělesné výchovy a výcviku ruky, vedení k samostatnosti.
• Nerespektování skutečnosti, že konkrétní způsob spolupráce si volí rodina sama.
• Není-li zapojena celá rodina.
• Setkání a konzultace v době, která rodině nevyhovuje, není časový prostor ke spolupráci.
• Chybí-li zpětná vazba.
• Nejednotný přístup při vzdělávání žáka (nejednotnost rodina – škola).

Ilustrační příklad

Rodiče dívky s těžce slabým zrakem se rozhodli zahájit její školní docházku v běžné základní škole v místě bydliště. Ředitelka školy souhlasila s integrací a iniciovala schůzku s rodiči, dívkou a SPC v květnu, před zahájením školní docházky. Učitelé se seznámili se speciálními vzdělávacími potřebami, s diagnózou a možnostmi dívky, se speciálními pomůckami optickými a neoptickými. Dívce bylo umožněno v přípravném týdnu navštívit základní školu, seznámit se s prostředím školy, s vybavením třídy, uspořádáním nábytku, s trasou na WC, jídelnou, a to v klidném prostředí, bez přítomnosti žáků. V září dívka zahájila docházku do školy. Bez vážných problémů se orientovala po třídě, po škole. Během školního roku byly organizovány pravidelné schůzky s rodiči a učitelem jednou za měsíc, jednou za pololetí za přítomnosti SPC. Pokud se vyskytly problémy nebo změny, schůzky byly sezvány dříve. Rodiče se účastnili všech společných akcí pořádaných základní školou.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Podpůrné opatření nepopisujeme v jednotlivých stupních podpory, protože souvisí spíše s individuální podporou jednotlivých žáků.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. BALUNOVÁ, K.. HEŘMÁNKOVÁ, D.. LUDÍKOVÁ, L. Kapitoly z rané výchovy dítěte se zrakovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. ISBN 80-244-0381-1.

2. BASLEROVÁ, P. a kol. Metodika práce se žákem se zrakovým postižením. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3307-3.

3. KEBLOVÁ, A. Zrakově postižené dítě. Praha: Septima, 2001. ISBN 80-7216-191-1.