Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák nemá osvojeny sociální dovednosti, neumí vyjádřit své potřeby adekvátním způsobem.
• Žák se neumí chovat v náročných situacích.
• Žák nezvládá přijetí neúspěchu.
• Žák neumí spolupracovat.

Popis opatření

V čem spočívá

Toto opatření spočívá v osvojení sociálního chování a sociálních dovedností v mezilidských vztazích, v dovednosti přiměřeným způsobem vyjádřit své potřeby, pocity, přání s ohledem na druhé, v projevech vhodného chování při vyučování. Sociální chování v sobě zahrnuje také dovednost slušného chování.

V důsledku omezení přijímání a získávání informací zrakovým smyslem je u žáků možné opoždění v oblasti sociálních zkušeností. Absence zrakového vnímání nedovolí vnímat neverbální projevy v sociální komunikaci (výrazy obličeje, gesta, mimiku). Roz­víjení sociálních dovedností patří mezi základní speciální péči o jedince se zrakovým postižením. Nácvik sociálního chování je velmi důležitý zejména v předškolním období, ve kterém je sociální vyspělost jednou z podmínek úspěšného nástupu do základní školy. Je nezbytné mít osvojeny sociální dovednosti, mezi které patří adaptabilita, zvládnutí odloučení od rodiny, pobytu v jiném prostředí, s jinými lidmi, respektování autority, dále schopnost začlenit se do skupiny vrstevníků, umět s nimi komunikovat, rozumět pravidlům společenského soužití a respektovat je, současně schopnost říci si přiměřeným způsobem o svoje potřeby. Nácvik sociálního chování se uskutečňuje prostřednictvím sociálního učení.

Čemu pomáhá

• Zvládat změny aktivním přizpůsobováním žáka daným životním podmínkám a jejich změnám, adaptovat se.
• Osvojit si pravidla slušného chování (oslovit, pozdravit, požádat o něco, poděkovat, při rozhovoru být tváří v tvář, nezasahovat nevhodně do rozhovoru, chovat se ukázněně v různých situacích – při jídle, u lékaře, ve škole, v obchodě, v kině).
• Rozvíjet sociální adaptaci, navazování sociálních vztahů, sounáležitosti se skupinou, navazování kontaktů s vrstevníky, dospělými.
• Osvojit si dovednost kontrolovat vlastní chování, pochopit a správně uplatnit společenské normy a pravidla, být empatický, správně vyhodnotit chování lidí v různých situacích, přizpůsobit se situaci, vhodně komunikovat, zvyšovat pocit sebevědomí, sebedůvěry a sebehodnocení.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Nácvik sociálního chování se aplikuje prostřednictvím sociálního učení. Může se aplikovat přímo v zařízení, podle závažnosti problému průběžně ve vyučovacích hodinách, v hodinách k tomu vyhrazených, po vyučování (po celý den), společnými aktivitami, zájmy. mimo zařízení ve specializovaných zařízeních (poradnách, SPC a podobně), jednotlivě (seznámení se s normami) nebo ve skupinách (vlastní realizace chování).

Pro osvojení přiměřeného sociálního chování využíváme nápodobu (přebírání modelů chování osobně preferovaných osob, vychováváme příkladem vlastního chování). identifikaci (podvědomé přijetí chování ztotožněním se s ním nebo se situací na základě hlubokého prožitku).

Cvičení:

– Vyřizování vzkazů.

– Rozlišování a rozbor situací, jednání, co je správné, co ne a proč (využíváme konkrétní situace, literaturu – práce s textem: příběhy, povídky, pohádky, verše. dramatizaci, filmy, divadlo, scénky, etudy, didaktické hry, hudbu, tanec, rytmizaci, pohybové činnosti, kresby, obrázky s kreslenými situacemi, u nevidomých popis situací – „Vstoupil jsem do třídy, co udělám?“ a podobně. velmi pěkně jsou zpracovány příběhy s Hurvínkem).

– Přehrávání rolí ve skupině – vyzkoušení si a nacvičení konkrétní dovednosti.

– Dvojice sedí proti sobě, dívají se do očí, jeden klade otázku, druhý odpovídá, pak se vystřídají.

– Motorická imitace – nápodoba pohybu.

– Napodobování činností s věcmi.

– Nácvik sociálního chování pomocí vizualizace – časových obrázků, fotografií, pracovních listů, textů (nácvik společenského chování, zdvořilostních návyků).

– Popis svojí činnosti, popis okolí.

– Zvládání vzteku – naučit se reagovat klidnějším způsobem – dva obrázky s reakcemi na situaci (vhodné a nevhodné), cílem je změna pocitu, např. „Podívej se na obrázek, představ si, že jsi kluk, který se polil vodou, kamarádi se ti smějí, jak můžeš reagovat?“. Dopisování slovních reakcí do bublin.

– Učit se kompromisu, hledat řešení vhodné pro obě strany (zájem o jednu hračku, po­můcku) – „Co můžeš udělat?“.

– Učit se zvládání stresu, výhry, prohry.

– Učit se posuzovat mimiku, výrazy obličeje, emoce a rozumět jim (využíváme obrázky výrazů obličeje – svého, spolužáků), nápodoba v zrcadle. hledání obrázku se správným výrazem, který předvádím.

– Postupná adaptace, seznamování se s prostředím, s prostorem.

– Přehledy chování – nástěnka, co se povedlo, co ne.

– Stanovení cílů (např. jedinec se rozhodne, že do čtrnácti dnů zredukuje frekvenci ne­vhodných verbálních projevů, nevhodné poznámky a podobně).

Na co klást důraz

• Respektovat vývojovou úroveň sociálních dovedností.
• Pochopení situací, chování druhých a porozumění jim.

rizika

• Vzory a modely prostředí, jejich zvyky, zlozvyky, návyky se odchylují od společenských norem a pravidel.
• Dítě, žák vlivem absence zraku nedokáže z projevů chování vyčíst, co mu sdělujeme, jakou máme náladu. Verbální projev neodpovídá neverbálnímu.
• Nezralost pro pochopení ironie, vyjádření svých potřeb.
• Konflikty vzniklé nesprávným vyhodnocením situace.
• Neschopnost reagovat na změny.
• Nepřiměřené úkoly a požadavky.
• Nedostatečné osvojení sociální inteligence, nedostatečně rozvinuté sociální dovednosti.
• Nerespektování individuálních zvláštností, nepřiměřené nároky pedagoga.

Ilustrační příklad

Nevidomý chlapec nastoupil do běžné základní školy v místě bydliště. Vzhledem ke své zrakové vadě byla ve třídě přítomna asistentka pedagoga. Asistentka pedagoga svým ochranitelským chováním izolovala chlapce od spolužáků (během všech přestávek seděla vedle chlapce, povídala si s ním, pokud některý spolužák přišel za chlapcem, aby si s ním popovídal, odpovídala za chlapce, doprovázela ho na WC – učitelské WC, nosila mu všechny pomůcky). Ke konci první třídy byl již chlapec plně izolován od spolužáků, neznal ani jména spolužáků, spolužáci s ním přestali komunikovat, nevěděli, jak s ním komunikovat, ignorovali ho. Chlapec byl velmi nespokojený. Toto trvalo i během druhé třídy. Ve třetí třídě se změnila třídní učitelka. Chlapec se zmínil o své izolaci. Třídní učitelka iniciovala schůzku s poradenským zařízením, s rodiči, s chlapcem. Spolužáci byli seznámeni s důsledky zrakového postižení. Osobně si pomocí klapek zažili pocit, jaké to je nevidět. Třídní učitelka zaměřila třídnické hodiny a hodiny výchov na takové hry a činnosti, které stmelují kolektiv. Nový asistent pedagoga byl seznámen se speciálními vzdělávacími potřebami žáka, s možnostmi a schopnostmi chlapce, s jeho přáním – mít kamaráda, být součástí třídy. Ke konci školního roku se podařilo, že se chlapec stal součástí třídy, spolužáci s ním začali komunikovat, o přestávkách si povídali, přirozeně mu začali pomáhat, pokud něco potřeboval. Chlapec si začal říkat o své potřeby, vysvětloval, co mu je nepříjemné, kde se cítí nejistý (dotyky, aniž by byl upozorněn, komentování dění ve třídě a podobně).

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1, 2

Aplikuje se, pokud se vyskytnou drobné problémy v zátěžových situacích, drobné vybočení z norem v oblasti sociálního chování, sociálních dovedností, společenského chování, může se využít skupinová forma nebo individuální forma učitelovým vysvětlováním, procvičováním.

Stupeň 3

Aplikuje se, pokud se vyskytnou závažnější problémy v oblasti sociálního chování, sociálních dovedností, společenského chování (problém v navazování sociálních vztahů, nepřiměřeném chování, nerespektování autority, nerespektování společenského chování). Do­poručuje se individuální práce v kombinaci se skupinovou prací s třídním kolektivem – nácvik sociálního chování, který realizuje pedagog, školské poradenské zařízení, asistent pedagoga. Asistent pedagoga pomáhá aplikovat naučené dovednosti v praxi, a tím zmírňovat nepřiměřené projevy chování.

Stupeň 4

Aplikuje se, pokud se vyskytnou závažné problémy v oblasti sociálního chování, sociálních dovedností, společenského chování (problém v nepřiměřeném chování, nerespektování autority, nerespektování společenského chování, nepřizpůsobivost, pokřivené hodnoty a vztahy, nechápání sociálních norem, chování druhých). Jsou doporučovány indivi­duální nebo skupinově vedené nácviky sociálních a komunikačních dovedností s třídním kolektivem, které realizuje pedagog a školské poradenské zařízení, asistent pedagoga, psycholog, speciální pedagog. Asistent pedagoga pomáhá aplikovat naučené dovednosti v praxi, a tím zmírňovat nepřiměřené projevy chování.

Stupeň 5

Aplikuje se, pokud se vyskytnou velmi závažné problémy v oblasti sociálního chování, sociálních a komunikačních dovedností, společenského chování (problém v nepřiměřeném chování, nerespektování autority, nerespektování společenského chování, agresivita, porušení práv a norem, nerozumění sociálnímu chování druhých), které narušují účast v běžném vzdělávání, integritu jedinců. Jsou doporučovány individuální nebo skupinově vedené nácviky sociálních a komunikačních dovedností s třídním kolektivem, které realizuje pedagog a školské poradenské zařízení, asistent pedagoga, psycholog, speciální pedagog. Asistent pedagoga pomáhá aplikovat naučené dovednosti v praxi, a tím zmírňovat nepřiměřené projevy chování.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. HAYESOVÁ, N. Základy sociální psychologie. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-415-X.