Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák nerozumí všem pojmům, má malou slovní zásobu.
• Žák nerozumí neverbální i verbální komunikaci.
• Žák nevhodně komunikuje.

Popis opatření

V čem spočívá

Toto opatření spočívá ve snaze zlepšit komunikaci. Komunikace představuje výměnu informací, získávání informací, sdělování, dorozumívání, udržování mezilidských vztahů, která probíhá na úrovni verbální (slovní, řeč mluvená a psaná) a na úrovni neverbální (gesty, mimikou – výrazy obličeje, částmi těla, celkovým postojem, polohou a pohyby rukou, krku, hlavy, fyzickou vzdáleností, způsobem chůze, haptikou – komunikace hmatovým kontaktem: podáním ruky, poplácáním, poklepáním na rameno, pohlazením, řečí očí – sdělování pohledy). Jazykové kompetence znamenají schopnost používat určitý jazyk. Omezení zrakového vnímání žáků s těžkým zrakovým postižením nebo nevidomých má vliv na získávání informací přirozenou, spontánní cestou. Přímá komunikace se uskutečňuje prostřednictvím světla, zvuku, tvaru. U žáků s těžkým zrakovým postižením nebo nevidomých je zachován orální kanál, komunikace je ochuzena o neverbální úroveň. Problém může nastat v samostatném získávání informací, informace mohou být zkreslené, ve slovníku mohou být prázdné pojmy, je nutné upravit prostředí tak, aby bylo informačně dostupnější i jinak než pouze vizuálně. získávat informace z kompenzačních smyslů (je nutné podporovat zrakové informace kompenzačními smysly: sluchovými, čichovými, chuťovými, kinestetickými). zrakové vnímání nahradit popisem situace.

Čemu pomáhá

• Získání přesnějších informací.
• Úspěšné integraci, začlenění do kolektivu, z praktického hlediska znamená navázání a navazování kontaktů, výměnu informací, komunikaci.
• Rozvoj pasivní slovní zásoby, která je důležitá pro pochopení slovních pokynů, úkolů, otázek, reakcí na výzvy, pochopení slovních výkladů, zpětná reprodukce.
• Předcházení verbalismu (prázdných pojmů) – slovník je málo konkrétní, jedinec používá množství slov, které nechápe, nebo přesně nechápe jejich význam, slova pro něj mají nereálný smysl (například barvy u nevidomých), dochází k rozporu mezi existující slovní zásobou a konkrétními představami o předmětech, činnostech, jevech a okolí.
• Předcházení deficitu neporozumění a malé slovní zásobě, vše negativně ovlivňuje úroveň vědomostí, školní prospěch.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Viz rozpis stupňů.

Na co klást důraz

• Předcházení verbalismu, multisenzorický přístup.
• Vysvětlování, znázorňování, popisování.
• Respektování dosažené vývojové úrovně.

rizika

• Disproporce mezi požadavky a možnostmi žáka, nadměrné sledování televize, videa, práce na PC, dlouhodobá hospitalizace, nedostatek mluvního kontaktu.
• Nevhodná reakce okolí na odpověď, postoje rodiny, učitele, direktivní způsoby.
• Zatížení – velké množství učiva.
• Druh a závažnost postižení.
• Osoba pedagoga, jeho způsob výuky, postoj k žákovi, styl výchovného působení, charakter učiva, postoj ke vzdělání, motivace, autoregulace, styl učení, prostředí rodiny a dané školy, postoj rodiny ke vzdělání, sociální a emoční atmosféra třídy.
• Prázdné pojmy (verbalismus), nepochopení významu slov, chybí slovní popis a vysvětlování významu slov.
• Neporozumění mluvě v plném rozsahu.
• Malá slovní zásoba.
• Špatné chápání souvislostí, s nímž může souviset nepochopení úkolu, zadání.

Ilustrační příklad

Nevidomý žák absolvoval 1. stupeň na běžné základní škole na vesnici – v místě bydliště. Škola měla charakter rodinný, neboť ve třídách bylo 5–7 žáků, všichni se znali, navzájem se respektovali. Tato škola měla pouze třídy prvního stupně. Docházku do 6. třídy zahájil v nedalekém městě opět v běžné základní škole. Škola měla 800 žáků. Nyní nastaly problémy v komunikaci. Spolužáci ani učitelé neuměli s chlapcem komunikovat. Chlapec se dostával do mnoha nepříjemných situací (nepozdravil procházejícího učitele – neviděl ho, nerozuměl, když se spolužáci v hodinách smáli – nevěděl čemu. nezaregistroval příchod učitele do třídy, nevěděl, že do třídy během vyučovací hodiny vstoupila návštěva, nepoznal, kdo to je, během vyučování odpovídal na otázky určené jinému spolužákovi, protože učitel pouze ukázal na žáka, nevyvolal ho jménem. Chlapec začínal být velmi nejistý, svůj pocit sdělil mamince. Maminka si domluvila schůzku s učiteli. Závěr schůzky zněl – třídnickou hodinu věnovat simulaci zrakové vady a vysvětlit pocity chlapce, potřeby nevidomého, pravidla komunikace s nevidomým (nebát se zeptat, s čím chlapec potřebuje pomoct, pomoc nevnucovat, pomoci, kde je to nutné, bez soucitu, taktně. pozdravit ho jako první, představit se, aby nebyl na pochybách, s kým se setkává, chovat se přirozeně, nenuceně. lehké dotknutí paže nebo oslovení, aby věděl, že hovoříme s ním. nutný popis situací, co se ve třídě děje, podávání informací o okolním prostředí. upozornění, vstoupí-li do třídy návštěva a podobně, jmenné vyvolávání učiteli při zkoušení, opakování). Po schůzce a po této hodině se výrazně uvolnilo napětí, které bylo mezi spolužáky a chlapcem. Chlapec se stal součástí třídy a spolužáci zjistili, že má velmi zajímavé zájmy.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1, 2, 3

MŠ, ZŠ

Jako podpůrné opatření se aplikuje zejména tehdy, je-li také narušena komunikační schopnost. Zařazujeme logopedická cvičení zaměřená na procvičování fonematického sluchu, chápání předložkových vazeb, procvičování postřehu, rozvíjení slovní zásoby aktivní a pasivní, souvislého vyjadřování.

Rozvoj vyjadřovacích schopností v mateřské škole a v základní škole formou vyprávění – popis, vyprávění podle obrázku, o obrázku, vyprávění zážitků, pohádek, příběhů, vyprávění slyšeného nebo přečteného textu, vyprávění podle obrázkové osnovy, rozvíjení vět, spojování vět do příběhu, rozhovor, tvoření otázek, odpovědi na otázky, sdělování myšlenek, memorování říkadel, básniček, úryvků, objasňování významu slov a slovních spojení, vedení dialogu, rozvíjení slovní zásoby podle témat (ovoce, zelenina, dopravní prostředky, potraviny, oblečení a podobně), podle slovních druhů (citoslovce, podstatná jména, slovesa, přídavná jména, příslovce, zájmena, předložky. rozvíjení citu pro gramatickou stavbu věty). Rozvíjení jazykových kompetencí čtením, naslouchání, mluveným nebo písemný projevem, každodenní verbální komunikací, divadlem, využitím médií a počítačových her.

Stupeň 4, 5

MŠ, ZŠ, SŠ

Při vzdělávání jedinců se zrakovým postižením a zrakovým znevýhodněním se aplikuje jako podpůrné opatření k minimalizaci dopadů zrakového postižení a znevýhodnění ve vyučování. K doplnění informací je vhodné zapojit v co největší míře kompenzační smysly, slovní popisování situací, chování lidí, vysvětlování pojmů a významu slov, podávání informací o okolním prostředí, doplňování popisu dalšími počitky: hmatové (reliéfní obrázky, trojrozměrné modely), sluchové, čichové, chuťové, seznamování s pravidly komunikace (hovořit tváří v tvář, naslouchání). zaměření na dvě roviny – rozvíjení řeči (vyjadřovacích schopností) a rozvíjení porozumění. doplnit také o používání elektronických knih a učebnic, zvukových knih.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. KUTÁLKOVÁ, D. Budu správně mluvit. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3687-7.

2. LECHTA, V. a kol. Terapie narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál, 2005. ISBN 978-80-7367-901-9.