Zvládání náročného chování

Martina Králová

Oblast podpory:

Intervence

Cílové skupiny:

MŠ
SŠ
ZŠ - 1. stupeň
ZŠ - 2. stupeň

Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

Žák se chová vůči spolužákům, pedagogům i rodičům takovým způsobem, že to lze považovat za společensky nevhodné.
U žáka se projevují tzv. slepecké zlozvyky – kývání tělem, mnutí očí atd.
Žák se chová zvláštně, pro okolí nečitelně – dupne, zahouká, tleskne atd.

Popis opatření

V čem spočívá

Opatření má za úkol předejít nedorozumění mezi žákem s těžkým zrakovým postižením a intaktními spolužáky, případně i pedagogy nejčastěji vhodným způsobem komunikace. Žákovi je třeba vysvětlit, že některé věci se vykonávají pouze v soukromí. V praxi se setkáváme s nevhodným chováním spolužáků vůči integrovanému žákovi, protože neznají příčinu a důvod jiného chování žáka se ZP. Spolužáci sledují neobvyklé chování žáka (při seznamování získává informace o druhých lidech ostatními smysly – sahá na nové osoby, přičichne k nim). Setkáváme se ale také se společensky nevhodným chováním žáka na veřejnosti, neboť si neuvědomí, že ho okolí vidí. Např. převlékání (odhalování se), močení, masturbace. Dále spolužáci pozorují stereotypní chování, které žáka zaměstnává (kývání, mačkání očí, které může vyvolávat zrakové efekty, třepání rukama) – tzv. slepecké zlozvyky a zvláštní chování (pro okolí nečitelné), které ale nevidomému žákovi významně pomáhá při orientaci v daném prostředí. Pomocí ozvěny usuzuje např. na rozlehlost a zaplněnost místnosti, a proto dupne, tleskne, zahouká (echolokace). Žák může také různým způsobem projevovat nesouhlas s jinou činností (s jiným vybavením), než mají intaktní žáci. Např. místo grafomotorických cvičení cvičí žák jemnou motoriku tříděním přírodnin. Žák odmítá používat optické kompenzační pomůcky (brýle, okluzor, lupy) a sklopnou desku, protože se nechce odlišovat od spolužáků. Náročné pro pedagoga je také zvládání kratší doby soustředění žáka.

Čemu pomáhá

Předejít nedorozumění plynoucímu z neznalosti specifických potřeb žáka.
Vytváří podmínky k pozitivnímu přístupu pedagogů k žákovi, a tím dává předpoklad k začlenění žáka do kolektivu třídy.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Důležitá je komunikace všech osob podílejících se na procesu integrace. Před nástupem žáka do MŠ, ZŠ či SŠ je vhodné zorganizovat integrační schůzku, které se zúčastní třídní učitel, speciální pedagog či výchovný poradce, asistent pedagoga (je-li přítomen), zákonný zástupce a speciální pedagog SPC.

Také je vhodné informovat o dopadech zrakového postižení ostatní spolužáky, účastníky volnočasových aktivit, kteří se budou se žákem setkávat.

V rámci preventivní práce se třídou a personálem školy je vhodné uspořádání besedy se speciálním pedagogem, který žákům a dalším vysvětlí, proč dochází na pravidelné návštěvy, představí základní kompenzační pomůcky, seznámí je se specifiky zrakového postižení apod. Důležitou součástí je vysvětlení, jak se žákem komunikovat, jednat, jak mu nabídnout pomoc. V rámci besedy je vhodné zařadit sebezkušenostní akci s konkrétním zážitkem, tedy simulovaným zrakovým postižením.

V akutní fázi často není prostor na podrobné vyšetřování a vysvětlování. Podstatné je snažit se pochopit důvod, proč k problému došlo. Doporučujeme vytvořit krizový scénář, který oceníme zejména při řešení konfliktu, abychom se co nejvíce vyhnuli hrozícímu pocitu nespravedlivého řešení.

Rozbor celé situace v klidu, s odstupem má velký význam. Můžeme odhalit spouštěče průběhu celé situace, následně změnit jednání nebo se těmto situacím úplně vyhnout. Je vhodné o celé situaci se žákem promluvit (s ohledem na jeho věk), většinou volíme autoritu, se kterou má žák kladný vztah (např. třídní učitel). Zároveň také promluvíme s celým kolektivem spolužáků, aby neměli pocit, že žákovi s postižením vždy všechno projde.

Na co klást důraz

Důležitá je komunikace všech zúčastněných (pedagogický sbor, žák, spolužáci, rodiče, speciální pedagog SPC, případně školní speciální pedagog či výchovný poradce).
S ohledem na stupeň postižení a věk je třeba přibližovat žákovi pravidla společenského chování.

rizika

Nízká informovanost personálu školy o zrakovém postižení žáka a jeho dopadech na vzdělávání či nezájem personálu.
Nedostatek času k uspořádání besedy apod.
Personál školy poradenskou intervenci vůbec nevyhledá.
Chybějící kapacita ze strany poradenského zařízení (nedostatek časových i personálních možností zařízení).
Neochota kohokoli ze zúčastněných (žák, spolužáci, personál školy, zákonní zástupci) komunikovat a zapojit se do procesu předcházení náročnému chování žáka.

Ilustrační příklad

Příkladem dobré praxe je např. situace, kdy žákyně třetí třídy ZŠ odmítala používat při výuce své binokulární brýle, protože se jí nelíbily, styděla se za ně a bála se reakce spolužáků. Když byla nucena pedagogem si brýle nasadit a pracovat s nimi, setkávala se s poznámkami „vypadáš jako robocop“. Situace vyvrcholila agresivní reakcí žákyně, která jednoho dne brýle odhodila přes celou třídu. Paní učitelka se obrátila na speciálněpedagogické centrum s žádostí, zda by odborník mohl dětem vysvětlit, proč žákyně musí brýle nosit. Tyfloped SPC uspořádal ve třídě besedu, při které dětem nejen předal stručné teoretické informace o zrakové vadě a nutnosti nošení brýlí, ale přinesl s sebou zároveň simulační brýle a podobné binokulární brýle, jako nosí jejich spolužačka. Žáci si vyzkoušeli, jak jejich spolužačka přibližně vidí/nevidí a jak jí binokulární brýle pomáhají. Třídní učitelka poté tuto zkušenost hodnotila velmi pozitivně, protože spolužáci začali být více pozorní, lépe si uvědomili, se kterými věcmi může mít žákyně problém, apod. Nyní ji v nošení brýlí podporují se slovy, že jí závidí, „protože vidí i mravence na tabuli“.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

Náročné chování vyplývající ze zrakové vady v tomto stupni podpory většinou nenastává.

Stupeň 2

Třídní učitel či školní poradenský pracovník (speciální pedagog nebo výchovný poradce) za podpory pracovníka poradenského zařízení seznámí spolužáky se speciálními potřebami žáka a základními kompenzačními pomůckami (okluzor, lupy).

Stupeň 3

Stupeň 4

Spolupráce školy, rodiny a speciálněpedagogického centra, uspořádání besedy pro spolužáky a pedagogy. Seznámení se se zvláštním a neobvyklým chováním žáka formou her. Vedení k předcházení nežádoucího a společensky nevhodného chování žáka. Seznamování s pravidly společenského chování.

Stupeň 5

Spolupráce školy, rodiny a speciálněpedagogického centra, uspořádání besedy pro spolužáky a pedagogy. Vysvětlení příčin náročného chování.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. BASLEROVÁ, P. et al. Metodika práce se žákem se zrakovým postižením. Olomouc: UP, 2012. ISBN 978-80-244-3307-3.

2. KOCHOVÁ, K.. VACHULOVÁ, M. Integrace hezká (i těžká) práce. Praha: Integrace, o. s., 2010. ISBN 978-80-254-7451-8.

3. VÁGNEROVÁ, M. Oftalmopsychologie dětského věku. Praha: Karolinum Praha, 1995. ISBN 80-7184-053-X.