Výuka prostřednictvím podporující a alternativní komunikace

Helena Dvořáčková

Oblast podpory:

Intervence

Cílové skupiny:

MŠ
SŠ
ZŠ - 1. stupeň
ZŠ - 2. stupeň

Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

Žák má výrazně omezenou a narušenou oblast komunikace v českém jazyce.
Žákova mluvená řeč je nesrozumitelná.
Žák nemá nastavený vhodný komunikační kanál.

Popis opatření

V čem spočívá

Míra úspěšnosti vzdělávání žáků závisí na zvoleném komunikačním prostředku. Žáci musí porozumět jazyku, ve kterém jsou vyučováni, aby nedocházelo ke komunikační bariéře a nepochopení výkladu pedagoga.

Čemu pomáhá

Užití alternativních či jiných způsobů komunikace je nezbytně nutné pro pochopení obsahu učiva.
Pomáhá vzájemnému předávání informací ve škole nejen mezi pedagogem a žákem.
Důležitá je komunikace se spolužáky, jinak se žák cítí ve třídě osamocen a nedochází k sociálním kontaktům.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Z hlediska komunikačních prostředků, které jsou při vzdělávání žáků se sluchovým postižením různé a velmi specifické, můžeme vzdělávání žáků rozdělit do pěti skupin:

orální přístup;
přístup s využitím totální komunikace;
přístup postavený na bilingvální komunikaci;
komunikační techniky vhodné pro žáky se sluchovým postižením v inkluzi;
komunikační techniky vhodné pro práci s dětmi s kochleárním implantátem – zohledňujeme přitom žákovy potřeby a preference.

Daktyl: daktyl čili prstová abeceda je soustava znaků, které jsou vytvořeny většinou prsty pravé ruky nebo jindy prsty obou rukou. Těmito různými polohami prstů vyjadřujeme jednotlivá písmena, z nichž se syntetickou metodou tvoří vizuální obrazy slov.

Pomocné artikulační znaky: užívají se převážně v logopedické péči při artikulaci a fixaci hlásek. Podporují správnou artikulaci, mají vztah k hláskám, nikoli k písmenům. Děti pomocí vibračního cítění, výdechového proudu vzduchu tvoří (artikulují) hlásky.

Znakovaná čeština: znaky se vytvářejí v souladu s mluveným textem, znakovaná čeština přejímá v zásadě gramatický systém mluvené či psané formy českého jazyka.

Český znakový jazyk: český znakový jazyk nelze u neslyšících osob chápat jako alternativní komunikační prostředek, nýbrž jako mateřský neboli „přirozený jazyk funkčně srovnatelný s češtinou, a strukturně odlišný v závislosti na své vizuálně-motorické existenci zvláště tím, že pro gramatické účely využívá prostor, je vizuálně motivovaný a ve svých strukturách exponuje simultánnost“. (Macurová, 2006)

Orální metoda: žák komunikuje mluvenou řečí a ke komunikaci využívá odezírání. Orální přístup je upřednostňován u žáků, kteří mají využitelné zbytky sluchu a úspěšně užívají kompenzační pomůcky – sluchadla, kochleární implantát či FM systém.

Bilingvální metoda: ve „vzdělávání sluchově postižených je cílem funkční schopnost používat znakový jazyk a mluvený jazyk majoritní společnosti, ve které žijí, ke komunikaci alespoň v některé jeho formě (orální nebo grafické). (srov. např. Jabůrek, 1998). Vedle znalosti daných jazyků by se jedinec měl orientovat i v kulturách obou jazykových společenství – kromě toho, že je bilingvní, je tedy i bikulturní […] Oba používané kódy (psaná forma mluveného národního jazyka a národní znakový jazyk) nejsou používány simultánně (v tom případě by se jednalo o simultánní komunikaci se všemi jejími nedostatky) a nezbytnou složkou bilingválního systému vzdělávání je dodržování nedirektivních metod výuky národního mluveného i znakového jazyka. Větší význam je během vzdělávacího procesu kladen na přirozený jazyk neslyšících – znakový jazyk.“ (Langer, Kučera, 2012, s. 34–35)

Totální komunikace: totální komunikace zahrnuje orální řeč, odezírání, prstovou abecedu, pomocné artikulační znaky, gesta, mimiku, pantomimu, psanou řeč. Těžiště totální komunikace spočívá ve znakovém systému. Znaky se maximálně využívají pro rozvoj myšlení, slovní zásoby a komunikace u žáků se sluchovým postižením. Toto vše následně ovlivňuje schopnost používání mluvené (orální) řeči. Přitom se neopomíjí skutečnost, jaká kombinace komunikačních forem dítěti prospívá. Nikdy ovšem nesmí být opomenuto užívání mluvené řeči.

Na co klást důraz

Vytvořit adekvátní komunikační systém se žákem podle jeho potřeb.
Vyloučit komunikační bariéru.

Rizika

Žák a pedagog nekomunikují ve stejném komunikačním kódu.
Pedagog neovládá alternativní způsoby komunikace.
Žák odmítá z různých důvodů komunikaci prostřednictvím alternativních způsobů.
Rodiče si nepřejí, aby dítě komunikovalo alternativním způsobem komunikace.

Ilustrační příklad

Příkladem dobré praxe je: asistent pedagoga i žák, který je individuálně integrován v běžné základní škole, částečně ovládají komunikaci ve znakované češtině. Asistent pedagoga tedy vždy, pokud žák se sluchovým postižením nerozumí výkladu pedagoga, užije komunikaci ve znakované češtině pro pochopení obsahu učiva.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupně 1–2

Žáci komunikují mluvenou řečí.

Stupně 3–5

Aplikace způsobu komunikace dle potřeby žáka.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. HORÁKOVÁ, R. Sluchové postižení, úvod do surdopedie. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-
-80-262-0084-0.

2. KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: UK, 2001. ISBN 80-246-
-0329-2.

3. POTMĚŠIL, M. a kol. Metodika práce se žákem se sluchovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. 136 s. ISBN 978-80-244-3310-3.

4. STRNADOVÁ, V. Hádej, co říkám aneb odezírání je nejisté umění. Gong, č. 12/1998. 158 s. ISSN 0323-0732.

5. Zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění novely č. 384/2008 Sb.

6. http://ruce.cz/clanky/251-desatero-pro-komunikaci-s-neslysicim-clovekem-za-pritomnosti-tlumocnika

7. http://ruce.cz/clanky/252-desatero-komunikace-s-osobami-se-sluchovym-postizenim

8. http://ruce.cz/clanky/4-jak-komunikovat-s-neslysicimi

9. http://ruce.cz/clanky/5-nektera-pravidla-chovani-ve-spolecenstvi-neslysicich

10. kurzy-spp.upol.cz/CD/4/3-03.pdf

11. www.Asnep.cz/tlumoceni

14. www.saak-os.cz

15. www.sancedetem.cz