Expertní komise pro otázky vzdělávání – EKOV

Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák komunikuje českým znakovým jazykem, který je jeho prvním, event. mateřským jazykem.

Popis opatření

V čem spočívá

Pro některé žáky se sluchovým postižením (zejména pro žáky prelingválně neslyšící, kteří pocházejí z rodin neslyšících rodičů) je primárním jazykem český znakový jazyk, tedy jazyk, který je jim díky své vizuálně–motorické povaze již od nejútlejšího věku bezproblémově smyslově přístupný; jde o jazyk, který je jejich základním nástrojem k uchopení světa.

Na základě znalosti českého znakového jazyka a na základě znalosti světa zprostředkované tímto jazykem se učí – jako druhý (první cizí) jazyk – češtinu (buď pouze v psané, nebo v psané i mluvené formě).

Pro žáky se sluchovým postižením, pro něž je český znakový jazyk prvním jazykem, plní tento jazyk všechny funkce mateřského jazyka a jako k takovému je k němu třeba přistupovat i při školním vzdělávání. Je nutno jej v rámci školní výuky užívat jako jazyk vyučovací (ve všech předmětech) i jako jazyk vyučovaný (v předmětu český znakový jazyk).

Pro žáky se sluchovým postižením, jejichž prvním jazykem je čeština, může být český znakový jazyk druhým (dalším cizím), avšak přirozeným a smyslově dobře přístupným jazykem. Jako velmi výhodné se to jeví zejména u žáků s těžkým sluchovým postižením ze slyšících rodin, kteří mají od narození velmi ztíženou přístupovou cestu k českému jazyku a ocitají se ve fázi, kdy jim v podstatě chybí mateřský jazyk.

Čemu pomáhá

• Rozvíjíme první (mateřský) jazyk žáka ve všech jazykových rovinách.
• Pomáháme upevňovat sebevědomí žáka a vytvářet pocit sounáležitosti se skupinou (menšinou) Neslyšících.
• Díky dobré znalosti českého znakového jazyka a rozvinuté vnitřní řeči (myšlení) si žák může s pochopením osvojit jazyky další, včetně psané češtiny.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Konkrétní realizace (obsah i forma) vyplývá ze ŠVP každé školy a/nebo IVP každého žáka.

Žáci se sluchovým postižením preferující český znakový jazyk: Ve vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace je český znakový jazyk vyučován jako jazyk mateřský (s dostatečnou hodinovou dotací a náležitými metodami); zároveň je modifikována komunikační a literární výchova. Vedle výuky českého znakového jazyka je do učebního plánu zařazena i výuka češtiny jako druhého (prvního cizího) jazyka. Při výuce dalších cizích jazyků je vhodné využívat český znakový jazyk. Cizí jazyky si žáci osvojují především v psané formě. Ve všech nejazykových předmětech je třeba zprostředkovávat obsah jak v českém znakovém jazyce, tak v psané češtině.

Žáci se sluchovým postižením preferující mluvenou češtinu: Český znakový jazyk může být vyučován jako druhý (další cizí) jazyk (většinou jako volitelný předmět).

Na čistě jazykovou výuku je vázána výuka „reálií“, díky níž se žáci blíže seznamují s kulturou a s dějinami Neslyšících. To – spolu se vzorem dospělého neslyšícího pedagoga – je velmi podstatné pro sebeuvědomování a utváření vlastní identity žáků.

Na co klást důraz

• Vyučující předmětu český znakový jazyk by měl tento jazyk ovládat na velmi vysoké úrovni a dobře se orientovat v oblasti kultury Neslyšících (požadavky kladené na takového vyučujícího jsou srovnatelné s požadavky kladenými na pedagogy, kteří vyučují v cizím jazyce), v ideálním případě by mělo jít o rodilého mluvčího českého znakového jazyka.
• Vyučující by zároveň měl být vzdělaný v lingvistice a v lingvistice znakových jazyků, zvl. českého znakového jazyka.

rizika

• Pokud nenabídneme žákovi vzdělávání v jeho prvním (mateřském) jazyce, může dojít ke komunikační a jazykové, sociální, psychické a kognitivní deprivaci. Tyto deprivace jsou v odborné literatuře běžně popisovány u osob se sluchovým postižením (zvláště u osob prelingválně neslyšících), které byly v dětství vystaveny výlučně nebo převážně mluvené češtině.
• Škola není schopna zajistit výuku českého znakového jazyka kvalifikovanou osobou.
• Obtíže při zajišťování výuky českého znakového jazyka a v českém znakovém jazyce ve školách, které nejsou primárně určeny pro žáky se sluchovým postižením.

Ilustrační příklad

1. Neslyšící žákyně má slyšící rodiče, kteří si uvědomují důležitost bezproblémové komunikace se svým neslyšícím dítětem. Rodiče se rozhodli pro bilingválně-bikulturní výchovu. Žákyně navštěvuje MŠ a následně i ZŠ, kde je přítomen i znakující dospělý neslyšící pedagog a zároveň kolektiv znakujících spolužáků. V rozvrhu je navíc zaveden i předmět český znakový jazyk.

2. Neslyšící žákyně má voperován kochleární implantát. Rodiče se obávají, že přínos kochleárního implantátu nebude dostačující pro bezproblémovou komunikaci pouze mluvenou řečí. Rodiče se rozhodli, že chtějí předejít potenciální jazykové deprivaci dítěte. Žákyně navštěvuje MŠ hlavního vzdělávacího proudu a zároveň na několik hodin týdně navštěvuje MŠ pro sluchově postižené, kde je přítomen i znakující dospělý neslyšící pedagog a zároveň kolektiv znakujících spolužáků. V rozvrhu je navíc zaveden i předmět český znakový jazyk.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Ve stupních 1–3

se opatření neaplikuje z důvodu primární komunikace žáka mluvenou češtinou. Český znakový jazyk se může ale učit jako jazyk druhý, pokud ho škola má v nabídce předmětů (např. jako předmět nepovinný, kroužek aj.). Toto považujeme za velký přínos nejen pro samotného žáka se sluchovým postižením, ale i pro jeho ostatní spolužáky.

Stupně 4 a 5

MŠ, ZŠ

• Český znakový jazyk je vyučován jako první (mateřský) jazyk. Opatření se realizuje výše popsaným způsobem.

SŠ

• Český znakový jazyk je vyučován jako první (mateřský) jazyk. Opatření se realizuje výše popsaným způsobem.
• Pro potřeby maturitní zkoušky jsou žáci, kteří v komunikaci preferují český znakový jazyk, zařazeni do kategorie „sluchové postižení“, skupina 3.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. Hudáková, A. (ed.). Ve světě sluchového postižení. Praha: FRPSP – Tamtam, 2005. ISBN 80-86792-27-7.

2. HUDÁKOVÁ, A. Žáci s vadami sluchu u státních maturit? Aneb Nakročení k racionální diskusi o vzdělávání žáků s vadami sluchu v České republice. Speciální pedagogika, 2004, roč. 14, č. 3, s. 177–198. ISSN 1211-2720.

3. Zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění pozdějších předpisů – zákona č. ٣٨٤/٢٠٠٨ Sb.