Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák komunikuje českým znakovým jazykem, který je jeho prvním (či mateřským) jazykem.
• Český jazyk je pro žáka jazykem druhým (cizím), jako takový se ho učí.

Popis opatření

V čem spočívá

Výuka českého jazyka je postavena jako výuka cizího jazyka, a to zejména u prelingválně neslyšících žáků, jejichž primárním (mateřským) jazykem je český znakový jazyk, tedy jazyk, který je jim díky své vizuálně-motorické povaze již od nejútlejšího věku bezproblémově smyslově přístupný; jazyk, který je jejich základním nástrojem k uchopení světa.

Český jazyk se žáci učí:

• v psané formě;
• v mluvené formě.

Kompetence v psané češtině u žáků, kteří preferují český znakový jazyk, se postupně přibližují kompetencím v českém znakovém jazyce, což umožňuje vzdělávání v obou těchto jazycích. Vzhledem k tomu, že český znakový jazyk nemá psanou podobu, je nutno, aby výuka českého jazyka byla natolik kvalitní, aby se žáci co nejdříve v češtině stali funkčně gramotnými a psaná čeština se mohla stát nástrojem jejich (celoživotního) sebevzdělávání.

Ve většině vyučovacích hodin (kromě hodin výuky dalších cizích jazyků) je pak vyučovacím jazykem těchto žáků český znakový jazyk a postupně – díky stále se zvyšujícím kompetencím – také psaná čeština.

Čemu pomáhá

• Zabráníme komunikačním a jazykovým a návazně sociálním, psychickým a kognitivním deprivacím, které jsou v odborné literatuře běžně popisovány u osob se sluchovým postižením (zvláště u osob prelingválně neslyšících), pokud byly vystaveny výlučně nebo převážně mluvené češtině.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

Pro výuku češtiny u mluvčích preferujících český znakový jazyk musí být používány metody zcela odlišné od metod běžně používaných pro výuku češtiny u rodilých mluvčích češtiny.

Tyto metody v mnohém čerpají z metod obvyklých pro výuku cizích jazyků, ale zároveň to musí být metody respektující to, že u těchto žáků je výrazně akcentováno vizuální vnímání světa. V neposlední řadě je třeba pracovat s faktem, že pro žáky, kteří preferují český znakový jazyk, je čeština sice druhým (prvním cizím) jazykem, zároveň však prvním jazykem, ve kterém se stávají gramotnými (protože český znakový jazyk nemá psanou podobu, pomineme-li možnost využití systému SignWriting).

Konkrétní realizace (obsah i forma) vyplývá z ŠVP každé školy a/nebo IVP každého žáka. Ve vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace je český jazyk vyučován jako jazyk cizí (s dostatečnou hodinovou dotací a náležitými metodami); zároveň je modifikována komunikační a literární výchova. Vedle toho je součástí učebního plánu předmět český znakový jazyk (jako jazyk první/mateřský). Ve všech nejazykových předmětech je třeba zprostředkovávat obsah jak v českém znakovém jazyce, tak v psané češtině.

Pokud má být vyučována i mluvená forma češtiny, je třeba toto zohlednit v dalších podpůrných opatřeních, např. zavedením předmětu logopedická péče.

Na co klást důraz

• Vyučující předmětu čeština jako cizí jazyk pro žáky, jejichž prvním jazykem je český znakový jazyk, by měl být náležitě vzdělán v tomto „předmětu“ a zároveň by ideálně měl být schopen vyučovat češtinu jako cizí jazyk se zapojením českého znakového jazyka.

rizika

• Nevhodné používání metod výuky českého jazyka, učebních materiálů.
• Nekvalifikovaný učitel.
• Obtíže při zajištění vhodných výukových materiálů.

Ilustrační příklad

Z některých zahraničních studií je zřejmé, že žáci, kteří se národní mluvený jazyk státu, ve kterém žijí, učili až po osvojení národního znakového jazyka jako jazyk druhý (první cizí), dosahovali mnohem lepších výsledků – v testech čtenářské gramotnosti i ve vzdělávání obecně – než žáci se stejně závažným sluchovým postižením, kteří se vzdělávali v národním mluveném jazyce.

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupně 1–2

Opatření se neaplikuje, pokud žákovým primárním jazykem je jazyk český.

Stupeň 3

ZŠ, SŠ

Opatření je možno aplikovat, pokud má žák výrazné obtíže v osvojení komunikačních kompetencí v českém jazyce.

Stupně 4–5

MŠ

Prvopočáteční výuka českého jazyka jako jazyka cizího (např. pomocí metody globálního čtení).

ZŠ

Výuka českého jazyka jako jazyka cizího.

SŠ

• Výuka českého jazyka jako jazyka cizího.
• Žáci se sluchovým postižením preferující v komunikaci český znakový jazyk jsou u maturit zařazeni do skupiny „Sluchové postižení III“, což mj. představuje modifikovanou zkoušku z českého jazyka, která se formálně a obsahově nejvíce blíží zkoušce z českého jazyka jako jazyka cizího (mj. neobsahuje literaturu), vyloučení poslechového subtestu, realizaci dílčí ústní zkoušky prostřednictvím písemné interakce vedené formou chatu aj.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. Hudáková, A. (ed.). Ve světě sluchového postižení. Praha: FRPSP – Tamtam, 2005. ISBN 80-867-92-27-7.

2. HUDÁKOVÁ, A. Žáci s vadami sluchu u státních maturit? Aneb nakročení k racionální diskusi o vzdělávání žáků s vadami sluchu v České republice. Speciální pedagogika, 2004, roč. 14, č. 3, s. 177–198. ISSN 1211-2720.

3. FIKEJS, J. SignWriting – číst a psát znakový jazyk. Info-Zpravodaj. 2005, roč. 13, č. 3, s. 22–23.

4. PADĚLKOVÁ, J. Využití SignWritingu ve výuce znakového jazyka. Brno: 2012. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta.

5. SUTTON, V. Co je SignWriting?. Ruce.cz [online]. 2006 [cit. 2013-01-13]. Dostupné na: www.ruce.czclanky427-co-je-signwriting.

6. Zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění pozdějších předpisů – zákona č. ٣٨٤/٢٠٠٨ Sb.

7. http://www.novamaturita.cz/uzpusobeni-podminek-1404034012.html/