Projevy na straně žáka, na které opatření reaguje

• Žák má nedostatečně rozvinutou schopnost užívat jazyk svého okolí komunikačně přiměřeným a efektivním způsobem.
• Žák nevyužívá jazyk většiny ke svému vzdělávání.

Popis opatření

V čem spočívá

Podpůrné opatření obsahuje požadavek zvyšovat schopnost žáka pojmenovávat vše kolem sebe (s využitím mluveného či znakového jazyka) a rozumět tomu, o čem mluví ostatní ve složitých větách a co je obsaženo v jejich sdělení, pokynu nebo žádosti. Zahrnuje také nutnost využívat některou z metod alternativní (náhradní) nebo augmentativní (doplňující) komunikace, pokud užívání mluveného jazyka není možné využít pro efektivní komunikaci a vzdělávání.

Toto podpůrné opatření zahrnuje nutnost tolerovat možné chyby v řečovém projevu, nesprávná řešení úkolů, nebo dokonce odlišnosti v reakcích a chování žáka, které mohou být důsledkem nedostatečně zvládnutého jazyka a komunikačních zvyklostí, a to nezávisle na chronologickém věku žáka.

Podpůrné opatření budou potřebovat všichni žáci se sluchovým postižením, u nichž došlo k postižení sluchu před dokončeným vývojem řeči (prelingválně) – tj. cca do 7 let. Opatření se týká i žáků s kompenzací sluchadly nebo kochleárním implantátem. Ve skupině ohluchlých žáků v pozdějším věku (postlingválně) – budou někteří toto opatření vyžadovat pouze po přechodnou dobu, než dojde k obnovení schopnosti rozumět mluvené řeči s kompenzační pomůckou (zvuk slyšené řeči může ohluchlá osoba vnímat jinak, než byla zvyklá, nemusí po nějakou dobu identifikovat zdroj zvuku, i když ho dříve bezpečně znala).

Čemu pomáhá

• Celkové orientaci žáka v každodenním životě.
• Zvyšuje informovanost žáka o pravidlech a zákonitostech okolního světa.
• Pomáhá zvyšovat pravděpodobnost soužití žáka s majoritní společností bez izolace v sociální oblasti i v oblasti vzdělávání.
• Výrazně zvyšuje pravděpodobnost úspěchu ve školním prostředí a ve vyučování, zejména v předmětech, které jsou závislé na přenosu informací mluveným nebo psaným slovem.

Aplikace opatření a specifikace podmínek

MŠ, ZŠ: Opatření může znamenat budování slovní zásoby od úplných počátků, kdy žák užívá pouze hlas a pokouší se napodobovat zvuk slova, jeho rytmus nebo intonaci v době krátce po nasazení některé z kompenzačních pomůcek. Může znamenat nutnost nácviku a procvičování složitějších gramatických jevů při tvorbě věty, dále pomoc v rozvoji porozumění významů věty změnou v ohýbání slov nebo jejich užití v jiném než obvyklém významu (tzn. rozvíjení pragmatické roviny jazyka).

ZŠ, SŠ: Je nutné cíleně připravovat jazyková cvičení, která budou obsahovat potřebné jazykové jevy, a věnovat jim dostatek času, přestože nás věk dítěte nutí zvyšovat tlak na předávání informací prostřednictvím řeči a na pokroky v jednotlivých předmětech.

Na co klást důraz

• Respektování individuálního tempa žáka – s nedostatečnou slovní zásobou souvisí i možné nepochopení zadání úkolů žákovi prostřednictvím neznámých pojmů (četnost nových slov, abstraktní pojmy atd.)
• Žák může potřebovat delší dobu na pochopení instrukce.
• Důležitá je práce s chybou – pouhé podtržení chyby nebo tzv. vidlička v místě chybějícího písmena nebo slova žákovi nepomáhá – slovo/pojem je nutné vysvětlit, zapsat do slovníčku, vizualizovat (nakreslit, nalepit obrázek, ukázat znak).

rizika

• Učitel může potřebovat čas na vysvětlení učiva, látky, souvislostí – nepostupovat tedy v učivu se žákem dále. Toto opatření může poskytovat opodstatnění pomalejšího tempa nebo nezařazení obvyklé látky do výuky.

Ilustrační příklad

Příkladem dobré praxe je vzdělávání žákyně s vrozenou hluchotou, kompenzovanou kochleárním implantátem. Na počátku školní docházky užívala pouze samohláskovou řeč, rozuměla jen holým větám a denně zacvičovaným pokynům. Hodina navíc byla věnována právě jen rozšiřování slovní zásoby (pojmenování, vysvětlování slova s jeho zákresem do sešitku, užití slova ve větě, rozpoznání slova v jiném tvaru než zacvičovaném, později s dovedností psaní i forma slova v písemné podobě). Samozřejmostí byla práce s chybou, která se vyskytla, a její neklasifikace do doby fixace požadované dovednosti. Nutnou součástí byla schopnost rozpoznat, o jakou chybu se jedná (akceptace chyb souvisejících s nedostatečnou slovní zásobou nebo omezeným porozuměním pokynům v jiných předmětech).

Varianty opatření dle stupňů podpory

Stupeň 1

MŠ

• Podpora při vytváření a rozvoji nové a chybějící slovní zásoby, schopnosti spojovat slova do vět a rozumět obsahu věty.
• Podpora mluveného projevu žáka, doplňování informací o pojmu (význam toho, co označuje), přirozená korekce chyb žáka ve skladbě věty předložením správného mluvního vzoru.
• Podpora žáka v pokládání otázek a v nabízení odpovědí celou větou, se správnou gramatickou stavbou věty a ověřování porozumění otevřenými otázkami žákovi.

ZŠ

• Doporučení pro navýšení počtu vyučovacích hodin pro možnost individuální péče – budování pojmů nebo vysvětlování významu sdělovaného a přečteného.
• Osvědčuje se slovníček pro zápis neznámých, nových slov a pojmů, nejlépe s grafickým zobrazením a zapojením do systému kategorií, později s údaji o slovním druhu a se souvisejícími gramatickými informacemi. Nepostradatelný je pro práci s chybou.

Stupeň 2

MŠ, ZŠ

• Doporučení k významnému rozšiřování, resp. budování slovní zásoby (postup: to je…, kde je…?, co/kdo je to?).
• Podpora porozumění obsahu sdělení daného větou (slova ve větě mění svůj tvar – skloňujeme, časujeme, užíváme spojovací výrazy).
• Popisujeme děj na obrázku, vedeme žáka k odpovědím v gramaticky správných větách.

ZŠ

• Ve výkladu užíváme jednoduché pokyny, ověřujeme jejich pochopení otevřenou otázkou směrem k žákovi, tolerujeme chyby, ke kterým dochází pro nepochopení mluveného a čteného textu (žák neodpoví, protože nerozumí, nezná správné slovo, nedokáže zformulovat větu, pochopí zadání nebo pokyn jinak).
• Tolerujeme nesprávnou výslovnost (chyby ve výslovnosti) související se sluchovou vadou.

Stupeň 3

MŠ

• Požadavek obracet pozornost žáka na význam zvuku spojováním se zdrojem tohoto zvuku pro budování sluchové paměti a zlepšování schopnosti zapamatovat si a vybavit zvuk a význam slova při jeho zaslechnutí v běžné nebo výukové situaci.
• Věnujeme pozornost prozodickým faktorům řeči (tempo mluvy, tón hlasu, melodie, pauzy, hlasitost, rytmus řeči), korigujeme jejich užívání v komunikaci a jejich možnost ovlivnit význam sdělení.

ZŠ

Individuální práce pedagoga se žákem nad rámec vyučování, zavedení zážitkového deníku a práce s ním.

Stupeň 4

MŠ, ZŠ, SŠ

Opatření zahrnuje požadavek zavést a užívat prostředky funkční komunikace (znakový jazyk, některý z prostředků podpůrné komunikace), a to nejen pro podporu výuky (podpora čtení a psaní s porozuměním), ale i v komunikaci sociální. V případě výběru znakového jazyka je třeba pracovník s danou kompetencí, a to po dobu vyučování.

Stupeň 5

MŠ, ZŠ, SŠ

• Žák dosud neužívá mluvenou řeč k běžnému dorozumívání a nerozumí sdělení a pokynům v mluvené řeči ani s podpůrnými komunikačními prostředky. Opatření zahrnuje požadavek vybrat, zavést a užívat český znakový jazyk, případně další prostředky náhradní komunikace, v prostředí běžné školy s asistencí pracovníka, který daný komunikační prostředek ovládá, a to i v době pobytu žáka v družině.

Metodické zdroje, odkazy, odborná literatura

1. POTMĚŠIL, M. a kol. Metodika práce se žákem se sluchovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. 142 s. ISBN 978-80-244-3310-3.